Dal jsem svého psa své sestře a jejím dětem na dva týdny, ale teď ho nechtějí vrátit

Jsem pekelně naštvaná. Tuto sobotu jsme předali našeho pejska novému majiteli, mladému klukovi, který o takovém pejskovi vždy snil, bylo velmi těžké ho dát pryč, pes k němu vůbec nechodil, cizí lidi vůbec nepřijímá.
Syn přitom vzlykal, manžel si v koutku potají utíral slzy, já se také držela, abych se nerozbrečela před cizími lidmi.
Výsledkem bylo, že jsem psa vynesl v náručí, dal ho do auta s jeho novým majitelem a odvezl jsem ho, vyděšený, oněmělý a šokovaný.
Říct, že to bylo a je těžké, není nic říkat, moje dítě neustále mluví o psovi, když přijdeme domů, říká, tady jsme, ale nikdo nás nepotká, neraduje se z nás a znovu vtrhne do slzy.
Rozhodnutí dát psa pryč bylo vynucené a dlouho jsme to odkládali, až bude čas. Navíc od chvíle, kdy se provalilo, že by měl být pes darován, jsme nabídli, že ho vezmeme tchánům, tchánové jsou jediní lidé, které pes miluje stejně jako my, a oni taky miluj. Ale mají kočku, a proto řekli, že psa chovat nemohou, ačkoli se s námi s kočkou dobře žilo, a na toto téma uvedli hloupé argumenty, jako že pes kočku sežere.
Dobře, řekli jim – nemůžeš, nasereš, my se poohlédneme po někom, kdo to umí, a začali hledat, upřímně řečeno, aktivně nehledali, stále se spoléhali na své tchány, až jsem dostal těžký záchvat astmatu pod infuzemi, a pak vyvstala otázka velmi pikantní.
Zavolala jsem chovatelce a moc děkuji, ona svými konexemi doslova během dne našla člověka, který právě takového pejska opravdu chce a je připraven si ji vyzvednout i zítra.
Tchýně byla v té době na služební cestě, ale byla v kontaktu a tchán přišel do bytu vyměnit trubky ve stoupačce a celý byl tímto procesem zaneprázdněn. Přesto jsme se na ně znovu obrátili, řekli, že i když vám psa zítra vezmeme, teď je poslední šance vzít si ho pro sebe. Na což tchán odpověděl, že je nyní úplně v šoku z toho, co se mu dělá s trubkami a stěnami a stropem na záchodě, a nemůže myslet na nic jiného a obecně má kočku, která pes by jedl.
Zavolali jsme tchyni se stejnou věcí, ona ach, teď se nemůžu rozhodnout, všechno je tak náhlé a nečekané a bla bla bla. Na což ona konkrétně řekne ok, pak psa vrátíme.
Zkrátka pejska dali pryč, uběhly tři dny a pak tchyně volá manželovi a ptá se, jak se pejskovi daří, manžel říká, že pes už je u jiného majitele, tchyně se stává hysterický, jak jsi to mohl udělat!? Vraťte mi psa, raději bych tuhle kočku vyhodil, ale vraťte mi psa.
Nemohu na to odpovědět jinak než nadávkami. A chci se zeptat, proč jste se sakra dostali do této situace a teď řvete, aby vám psa vrátili? Měli jste šest měsíců na to, abyste se rozhodli, našli, kam kočku umístit, ale ne, museli jste počkat, až vám psa odvezou. A kočku nikam nevyhodí – to je naprosto jisté.
A teď přemýšlím, co dělat. Pejska bych samozřejmě moc ráda vrátila a nechala ho u tchánů, bylo by to lepší jak pro nás, tak pro psa a dítě by neplakalo, protože bylo o pejska ochuzeno. Ale co teď dělat s novým majitelem? Řekni promiň, změnili jsme názor, vrátíš nám psa? No, to je v prdeli, pes není věc. Ano, jen nevím, jak o tom někomu říct, a dá nám to teď?
Zkrátka nevím, co mám dělat.
Jen bych si rád poslechl názory a možná rady a co byste dělali v mé situaci?

Četl jsem vaše téma o alergiích. Vše bych zatím nechal tak, jak je. Nikdy nevíte, co na to řekne tchyně, když si přivezete pejska, neví se, jak to bude vnímat kočka, vášně časem opadnou pokud se pes cítí s novým majitelem špatně, pak zvažte variantu práce se svou tchyní

Opravdu bych si přál, aby pes žil v rodině. Ale je to tak, že práce už byla hotová a já teď nevím, co dělat 🙂

A zítra začnou tchánové zdržovat adopci kočky. IMHO jim můžete dát lhůtu týden nebo 10 dní a zároveň probrat otázku možného vrácení psa s chovatelem a novým majitelem.
p.s. Mimochodem, tchánové mají stále šanci vám a vaší kočce pomoci.

Ano, taky jsem si myslela, že když ne pes, tak aspoň kočka, ale zase je nesmysl, že kočka svou přítomností zmátne kočku a ta začne vše ještě silněji značkovat a celkově šílet. Na výzvu k kastraci kočky tchán odmítne, ne, prý by se mu s jeho neporušeným mužstvím lépe žilo na vesnici Sakra, netvrdím, že by to mohlo být lepší, ale není tam žádná vesnice a není po ní ani stopy. A vůbec, nemá moc rád kočky, má blíž ke psům. Zítra přijede tchyně, vážně si popovídáme a pak přemýšlíme, co dál.