Poruchy spánku v důsledku stresu

Nervová nespavost může být způsobena jak úzkostnými poruchami, tak stresem každodenního života. Při neuróze člověk vnímá okolí jako hrozbu a těžko ovladatelný prostor. Často se bojí a je úzkostný, což vede zejména k poruchám spánku.

Nespavost je přitom příznakem i jiných duševních poruch. Například doprovází PTSD, akutní stresové poruchy a generalizovanou úzkostnou poruchu. Jak se s problémem vypořádat? Co dělat, když konvenční prostředky nefungují? Jaké léky bych měl užívat?

Nervová nespavost může být způsobena úzkostí i stresem

Chcete-li snížit stres, který ztěžuje usínání, musíte dbát na noční hygienu a správnou relaxaci. Když tyto kroky nepomohou, můžete se obrátit na volně prodejné léky na krátkodobé potíže s usínáním. Nespavost je porucha spánku s extrémně rozmanitým pozadím. Jedním z jejích důvodů jsou různé druhy emočního stresu. Jak chronické, vyskytující se dlouhodobě, tak krátkodobé a náhodné. Nespavost způsobená nervovým pozadím může být způsobena faktory, jako jsou:

• úzkostná neuróza nebo generalizovaná úzkostná porucha (GAD). Jedná se o onemocnění, jehož podstatou je neustálý pocit úzkosti, bez jakékoli souvislosti s konkrétní situací.

Příčiny této poruchy jsou různé: může to být traumatický zážitek, konflikt povinností a vůle (neustálé vykonávání činnosti, kterou nechcete dělat), nesprávná sekrece specifických neurotransmiterů (například nadměrná syntéza adrenalinu, norepinefrinu a kortizolu nebo nedostatku serotoninu).

Roli mohou hrát i genetické a osobnostní podmínky. Úzkostná neuróza se projevuje různými způsoby. Mezi jeho četné příznaky patří mimo jiné potíže s usínáním, stejně jako špatná kvalita spánku, časté nebo příliš rychlé probouzení;

• vystavení stresorům, tzn. dráždivé látky, které způsobují emoční stres nepříjemné, zatěžující povahy. Nespavost způsobená stresem je spojena s mnoha procesy probíhajícími v tomto období v lidském těle.

Jedním z nich je nadprodukce adrenalinu a norepinefrinu, kterým se říká hormony boje a útěku. Stimulují činnost, způsobují zvýšenou srdeční frekvenci a zvýšený krevní tlak.

To vše ztěžuje usínání. Stresové situace navíc probouzejí přirozený reflex o nich přemýšlet, analyzovat, znepokojovat. To se často stává na konci dne, když jdete spát, zhasnete světla. Stimulace nervového systému a emočního systému může vést k tzv. závodním myšlenkám.

Jak se vypořádat s nespavostí s neurózou?

Jak se vypořádat s nespavostí způsobenou stresem? Za prvé, pamatujte, že nedostatek spánku sám o sobě může být faktorem stresu nebo strachu. Proto musíte udělat vše pro to, abyste se přestali bát nespavosti, a tím prolomili mechanismus začarovaného kruhu. Kromě toho je nesmírně důležité dbát na spánkovou hygienu.

Za to se vyplatí:

• udržovat stálou dobu denní aktivity a nočního odpočinku;
• dbejte na pohodlí – postel je třeba pečlivě připravit, matrace a polštář jsou pohodlné, přikrývka zaručuje tepelný komfort;
• zajistit co nejpříznivější podmínky pro spánek – v ložnici by měla být tma a ticho (pro mnoho lidí je večerní ruch spolubydlících extrémně stresující). Je také dobré udržovat relativně nízké teploty a mírnou vlhkost;
• Vyhněte se nadměrné stimulaci – Vyhněte se nadměrnému používání elektronických zařízení před spaním, zvláště pokud to zahrnuje významné zapojení (hraní her, procházení webu nebo sociálních médií). Ze stejného důvodu je kontraindikováno pít kávu, kouřit cigarety nebo jíst kořeněná jídla;
• uklidněte se, minimalizujte dopad stresu na nespavost. K tomu můžete praktikovat meditaci, poslouchat relaxační hudbu, používat relaxační koupele atd. Neměli byste se zabývat událostmi, které jsou zdrojem napětí. Není vhodné se v nich současně zdržovat a předvídat situace, které by měly nastat následující den.

Potřebujete pomoc nebo radu ohledně nespavosti v důsledku neurózy? Kontaktujte nás, rádi vaše dotazy zodpovíme.

Věčná úzkost mi nedovoluje spát.

„Úzkost má smysl. Ačkoli to může být pro člověka rušivé, lze úzkost využít konstruktivně. Samotný fakt, že jsme přežili, znamená, že kdysi dávno se naši předkové nebáli čelit své úzkosti,“ napsal americký psycholog Rollo May. May zasvětil celý svůj život studiu fenoménu úzkosti v moderním světě. Vědec zároveň trval na rozlišení dvou „úzkostí“, z nichž jedna je patologická, ničí osobnost a druhá je účinnou pobídkou k akci ve světě, kde je riziko a nepředvídatelnost nevyhnutelné.

Úzkost a úzkostné poruchy

Člověk má ze své podstaty obrovské množství adaptačních mechanismů pro všechny příležitosti. Jedním z nich je stav úzkosti. Účinek normální úzkosti na tělo je podobný, jako když stisknete spoušť – člověk je vzrušený, napjatý, plný očekávání nebezpečí a připravený bránit se. Pokud je tento stav adekvátní hrozící potenciální hrozbě – například jdete v noci po tmavé ulici a jste úzkostní, znamená to, že mechanismus úzkosti splnil svou funkci a uvedl tělo do „bojové pohotovosti“.

Často se však stává, že důvody k úzkosti jsou již minulostí, ale vnitřní napětí zůstává. Postupně se tento stav hromadí a stává se patologickým a pochybnosti a nepříjemné předtuchy se stávají trvalými. Běžná úzkost tak postupně přechází v úzkostnou poruchu, doprovázenou pocity bezmoci, pocitem blížící se katastrofy a fyzicky vysilujícím očekáváním potíží. Úzkost přestává být adaptivním mechanismem a život člověka je naplněn neustálým nepřiměřeným strachem.

Příznaky úzkostných poruch

Podle WHO trpí úzkostnými poruchami během života 25–30 % světové populace. Tedy každý třetí. Ženy jsou přitom náchylnější k úzkostným poruchám, v první řadě dbají na emocionální stránku úzkosti a teprve potom si všimnou (nebo nevšímají) racionálního zrna v ní.

Úzkost, která přešla do patologického stadia, lze celkem snadno rozpoznat. Spolu s neopodstatněnými obavami jsou úzkostné poruchy charakterizovány zvýšenou vzrušivostí nebo strachem. Často jsou pozorovány poruchy spánku – potíže s usínáním a časté probouzení uprostřed noci. Kromě toho jsou lidé náchylní k úzkostným poruchám charakterizováni úzkostí, letargií nebo motorickou neobratností.

Pro úzkost jsou také typické různé stížnosti na fyzickou pohodu: slabost, bolesti hlavy a svalů, bolesti zad a dolní části zad (často interpretované jako „osteochondróza“), svalové záškuby atd. Tyto příznaky jsou z velké části způsobeny chronickým zvýšením svalový tonus, který doprovází patologickou úzkost. Mezi další fyzické příznaky úzkosti patří zvýšená srdeční frekvence, tlak nebo zúžení na hrudi, dušnost, zvýšený krevní tlak, třes, pocení, husí kůže, husí kůže, nevolnost, průjem, křeče v břiše, sucho v ústech.

Duševní příznaky zahrnují pocit závratě, nejistoty nebo mdloby; pocity, že předměty nejsou skutečné (derealizace) nebo že já se vzdálilo nebo „není skutečně tady“ (depersonalizace); strach ze ztráty kontroly, šílenství, smrti; zúžení pozornosti, hněv nebo verbální agrese, pocity zoufalství a beznaděje, poruchy paměti.

Léčba úzkostných poruch

Pokud úzkost dosáhla patologického stadia a způsobuje výrazné zhoršení kvality života, měli byste se poradit s lékařem. Hlavními přístupy v léčbě úzkostných poruch jsou psychoterapie a farmakoterapie. Ke zmírnění stavu můžete využít i některé relaxační metody – uvolnění svalů, klidné dýchání, rozptýlení. Ke zlepšení stavu pomáhá i přátelský a povzbuzující rozhovor.

Konzultace s psychoterapeutem

Co se týče léků, úzkostným pacientům lékaři nejčastěji předepisují benzodiazepinové trankvilizéry a různá antidepresiva. Všechny mají své výhody i významné nevýhody. Například benzodiazepiny rychle zmírňují poruchy spánku a symptomy úzkosti. Mají však tzv. „rebound“ syndrom (rychlé obnovení nebo přechodné zvýšení příznaků po vysazení léku), riziko závislosti a vytvoření drogové závislosti, zhoršené kognitivní funkce (pozornost, koncentrace, paměť), popř. narušená koordinace. Proto by se léky ze skupiny benzodiazepinů neměly užívat déle než 2-4 týdny.

Tricyklická antidepresiva jsou zase silná léčiva, která účinně zmírňují všechny úzkostně-depresivní symptomy (působící na fyzické i psychické projevy úzkosti) a poruchy spánku a lze je používat k dlouhodobé léčbě a prevenci úzkosti. Mají však výrazné vedlejší účinky (suché sliznice, zácpa, kardiovaskulární poruchy, přechodné kognitivní poruchy), které zhoršují jejich snášenlivost a zvyšují seznam kontraindikací pro jejich použití, zejména u pacientů se souběžnými somatickými onemocněními. Jakékoli léky používané k léčbě úzkostných poruch musí předepsat lékař.

Pojďme odfouknout stres!

Jednou z relaxačních metod dostupných pro každého je dechová cvičení. Vychází z prostého faktu, že bez vzduchu člověk nemůže žít ani pár minut. Proto je zadržování dechu pro tělo mocným rozptýlením a umožňuje vám uniknout z přímého vlivu stresu.

Takže samotné cvičení. Pohodlně se usaďte. Při výdechu se uvolněte a při nádechu se mírně zakloňte, zvedněte bradu a mírně zakloňte hlavu dozadu. Posaďte se rovně a vydechněte všechen vzduch z plic. Při výdechu se uvolněte. Oběma rukama pevně uchopte okraje sedadla a při nádechu ho vytáhněte nahoru, jako byste se snažili zvednout židli. Při zvedání židle, na které sedíte, napněte ruce, břicho a ostatní svaly těla. Při udržování napětí v celém těle zadržte dech. Pomalu vydechněte nosem, uvolněte své tělo a uvolněte sedadlo. Po výdechu se úplně uvolněte. Nikde v těle by nemělo být žádné napětí. Proveďte tři až pět takových cyklů. Dobu nádechu, výdechu a zadržení dechu určete podle svého zdravotního stavu a rytmu dýchání. Pokud máte vysoký krevní tlak, pak praktikujte pouze relaxační dechovou metodu, bez napjaté fáze při nádechu. Potom s každým výdechem uvolňujte zbývající napětí ve vás, „odfoukněte“ ho.

Maria Garasim, psychoterapeutka:

„Nepochybně každý z nás i během dne opakovaně zažívá pocit úzkosti. Zavolá šéf, zda bude obchod úspěšný, zda dítě úspěšně složilo zkoušky, přerostl matčin krevní tlak nad hlavu atd. To vše jsou situace provázené emočním stresem. Trápíme se, trápíme se, pochybujeme, protože nevíme, jak a kdy se náš problém vyřeší a zda se vůbec vyřeší. V tomto případě je úzkost, kterou prožíváme, naprosto oprávněná a je reakcí na stres. Naštěstí se velké množství těžkých životních situací tak či onak vyřeší a úzkost jde stranou. Pokud jsme ale v podmínkách dlouhodobého, vyčerpávajícího a nejistého stresu, nabývá úzkost patologického charakteru – již není spojena s konkrétní ohrožující traumatickou událostí, trápíme se „jen tak“ a tím je situace ještě horší. Přestáváme normálně spát, pociťujeme bolesti hlavy a zrychlený tep, nevolnost a dušnost. Začínáme se obracet na lékaře různých odborností – kardiology, neurology, pneumology. Stav vnitřního napětí nám nedovoluje relaxovat ani v hodinách odpočinku. Celý život se zdá nudný a bez radosti. Pokud úzkost naplnila celý váš život, není třeba se pouštět do sebezáchrany. Kontaktujte specialisty – psychoterapeuty.

Pokud je příčinou vaší úzkosti váš fyzický stav, nezapomeňte, že ji lze snadno vyřešit návštěvou kliniky. Můžete se například nechat vyšetřit a ujistit se, že je vše v pořádku s vaším zdravím, a také získat tipy na zlepšení svého životního stylu, díky čemuž budete mít méně starostí.“