Onkologové prosím o vysvětlení

9 otázek pro onkology. Jak poznat dobrého lékaře? Proč celé týmy zacházejí s jednou osobou? Lze nějaký nádor odstranit?

Na počest Světového dne boje proti rakovině (4. února) sdíleli petrohradští onkologové kontrolní seznam pro výběr skvělého specialisty, vysvětlili, proč je psychologická shoda mezi lékařem a pacientem důležitá, a ujistili nás po nejnovějších zprávách WHO o celosvětovém nárůstu rakoviny výskyt (spoiler: rakovina je méně, ale není, ale není to tak děsivé). Řekli také, proč si vybrali toto těžké povolání a zůstali v něm, což jim umožňuje neztrácet optimismus a věřit v budoucnost medicíny a vědy.

Polina Shilo

onkolog-chemoterapeut, programová ředitelka VOŠ onkologická, členka Odborné rady nadace Ne nadarmo

Ivan Danilov

Přednosta Fakultní chirurgie s klinikou Národního lékařského výzkumného střediska federálního státního rozpočtu. V. A. Almazova, chirurg nejvyšší kvalifikační kategorie, onkolog, docent, kandidát lékařských věd, mentor Školy praktické onkologie Andreye Pavlenka (Petrohrad)

Co dělá onkolog?

Polina Shilo: Obecně se léčbou maligních novotvarů zabývá onkolog. Jsou praktičtí onkologové, kteří pracují s nádory jakékoliv lokalizace, a jsou i takoví, kteří se specializují na ten či onen typ rakoviny (například rakovinu prsu nebo melanom). Speciality jsou také rozděleny podle metod léčby:

• Lékařští onkologové se zabývají obecným řízením, léčbou a podporou pacientů v širokém smyslu.
• Chemoterapeuti léčí rakovinu léky.
• Radiační terapeuti, jak název napovídá, používají záření k léčbě nemocí. Často mají subspecializaci (například novotvary v mozku nebo v endokrinním systému).
• Chirurgové – likvidují nádory operacemi. Nejsou to často generalisté, obvykle mají svůj vlastní „předmět léčby“: břišní chirurgové pracují v břišní dutině, gynekologičtí chirurgové pracují v oblasti reprodukčního systému a tak dále.

Je zajímavé, že v Rusku neexistuje právní rozdělení podle specializace. Například břišní chirurg, radiační terapeut, onkohematolog (specialista na léčbu krevních nemocí) má v atestu jednoduše „onkolog“, ale nyní se, pokud vím, chystá změna regulace.

S jakými odborníky onkologové nejčastěji spolupracují?

Ivan Danilov: Interdisciplinarita v bezpečné a kvalitní léčbě je povinná, a to ve všech jejích fázích (Rusko dokonce zavedlo formát povinných onkologických konzultací). Proto vždy pracují ve spojení s onkologem:

1. Ve fázi diagnostiky: lékaři radiologie a endoskopisté, patomorfologové (velmi důležití specialisté, kteří provádějí testy na markery onemocnění, což vám umožňuje předepsat správný lék!) a laboratorní personál.
2. Během operace (pokud je zvolena spíše tato léčebná taktika než např. chemoterapie): anesteziolog.
3. V pooperačním období: resuscitátor.

Pokud má člověk výrazné komorbidní pozadí (závažná doprovodná onemocnění), specializovaní odborníci ho připravují na terapii a provádějí paralelní léčbu. Například u pacientů s vysokým krevním tlakem, předchozími infarkty myokardu a poruchami srdečního rytmu je konzultace s kardiologem povinná.

Mezinárodní agentura WHO pro výzkum rakoviny zveřejnila 1. února předpověď výskytu do roku 2050. Organizace odhaduje, že počet nových případů rakoviny vzroste oproti roku 77 o 2022 %. Mezi hlavní důvody: stárnutí a populační růst, konzumace alkoholu a tabáku, obezita.

Proč roste poptávka po onkologech, je opravdu nemožné porazit rakovinu?

Polina Shilo: Za prvé, v zásadě nedošlo k poklesu onkologických onemocnění, spíše naopak. Je to kupodivu způsobeno tím, že se prodloužila střední délka života, a tím se zvýšilo procento nemocnosti, na kterou má vliv i faktor stárnutí. Za druhé, onkologičtí pacienti – lidé s nemocemi, které lze zastavit, ale ne zcela odstranit (např. ne vždy je možné odstranit velký komplexní nádor, ale můžete jej pozorovat a korigovat jeho účinek na organismus) žijí déle. Za třetí, samotná onkologie se za posledních 10 let velmi zkomplikovala: objevilo se obrovské množství léků, mnoho nuancí v léčbě. Dohromady to vedlo k tomu, že se náš obor stal extrémně rozsáhlým a zároveň specifickým a samozřejmě, abychom tomu všemu rozuměli, potřebujeme spoustu dobrých lékařů.

Je psychologický soulad mezi lékařem a pacientem opravdu velmi důležitý?

Polina Shilo: Neprocházíme profily a nevybíráme, koho ošetříme! Profesionalita spočívá v nalezení přístupu ke každému člověku, i když pokud pacient, který je přívržencem bylinné terapie, přijde k lékaři medicíny založené na důkazech, situace se komplikuje. Specialisté si přitom většinou stále tvoří svou vlastní cílovou skupinu: často se na mě obracejí například IT specialisté, inženýři – lidé, pro které je důležité, aby lékař mohl snadno a srozumitelně mluvit o digitálních ukazatelích v léčbě (a lékařských statistikách jsou moje téma!). Pokud mezi lékařem a pacientem vznikne důvěra, je to již polovina úspěchu. Člověk chápe, proč mu byla předepsána konkrétní léčba, dodržuje doporučení a není mučen pochybnostmi, které ho odvádějí od hlavního cíle – zachování a obnovení zdraví.

Co jiného umí dobrý onkolog?

Polina Shilo: Je to hloupá otázka, ale pokusím se udělat kontrolní seznam. Onkolog musí:

• Mít dobré všeobecné lékařské vzdělání – předepsat léčbu tak, aby působila proti nemoci, ale nezhoršovala stav těla a nezhoršovala například chronické patologie.
• Dobře rozumíte svému oboru. Onkologie je nejdynamičtější, rychle se rozvíjející oblast medicíny a je potřeba neustále držet palce, vstřebávat a analyzovat obrovské množství informací.
• Buď zvědavý. Znalost nejnovějších vědeckých dat dělá z mladého lékaře chladnějšího než moudrého odborníka, který žije informacemi ze starých učebnic. Zde je důležité, aby onkologové uměli pracovat s lékařskou statistikou, znali základy medicíny založené na důkazech a kritického čtení. To je přesně to, co učíme na Graduate School of Oncology.
• Udržujte si dobrou psychickou kondici, abyste nevyhořeli, a zlepšujte svou emoční inteligenci, sebereflexi, komunikaci a empatii.

Jak se vyhnout syndromu vyhoření při práci s nevyléčitelnými nemocemi?

Polina Shilo: Univerzální radu, jak nevyhořet, neumím (spoiler: tohle úplně nezvládnete), tady jsou kompetentní psychologové. Mně osobně pomáhá udržovat rovnováhu mezi prací a odpočinkem (nebo alespoň o takový režim usilovat), přepínání mezi praxí a výukou na VOŠ, další doplňkové projekty (takže každému doporučuji mít minimálně koníček) a schopnost reflektovat. Je také užitečné analyzovat situaci způsobem Pollyanna (hrdinka stejnojmenného románu žila zásadou, že v každé situaci můžete vždy najít něco dobrého – pozn.)! Ano, onkologové pracují 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a často se potýkají se situací, kdy je jasné, že dny pacienta končí – je to těžké, ale zároveň uklidňující (a vzbuzuje to víru v budoucnost medicíny) myslet si, že jsme dokázali člověku usnadnit a prodloužit život .

Je normální, že někteří onkologové opouštějí profesi?

Ivan Danilov: S tím je zpravidla spojeno stejné vyhoření – porušení hranic mezi osobním a profesním. Lékařem (který je zároveň člověkem s vlastními pocity a zkušenostmi!) projdou tisíce pacientů, kteří ví o prognóze jejich života a zdraví, bohužel, ne vždy pozitivní, jako nikdo jiný. A při odchodu z práce se onkolog vrací do svého života, rodiny, na kterou by měl mít také sílu. Jde o obrovskou zátěž, která, pokud se včas nesníží, vede k tomu, že lékaři docházejí prostředky, trpí jeho zdraví a kvalita práce, což je absolutně nepřijatelné.

Pokud má odborník pocit, že mu nepomůže ani dlouhý odpočinek, ani restart a pokus o nastolení rutiny, pokud se vyčerpal a již není připraven v tomto oboru pracovat, není nic ostudného si to přiznat a přejít do jiného podniku. Obecně ale existují metody, jak syndromu vyhoření předcházet – například cvičení Balintových skupin (psychologické výzkumné tréninky pro lékaře). Doufám, že jeho aktivní implementace sníží počet onkologů opouštějících profesi.

Osobní zkušenost: proč jste se stal onkologem?

Ivan Danilov: Otázku, kým chci být, jsem se rozhodl poměrně brzy. Už na střední škole jsem věděl, že chci být chirurgem a důsledně dosahoval svého cíle. Na oddělení, kde jsem po absolvování rezidentury pracoval, byly prováděny i chirurgické zákroky u onkologických pacientů. Objem a náročnost těchto operací byla určitou výzvou, byla tam chuť zvládnout obor, což vedlo k tomu, že jsem v roce 2005 dokončil primář specializace na onkologii. Téma kandidátské disertační práce bylo již věnováno aspektům chirurgické léčby karcinomu žaludku. A nyní je pro mě chirurgie nádorů žaludku jednou z nejatraktivnějších oblastí v onkologii.

Polina Shilo: Když jsem poprvé nastoupil na univerzitu, chtěl jsem jako mnoho uchazečů být kardiochirurgem nebo neurochirurgem, ale pak jsem ve druhém ročníku absolvoval stáž v nemocnici a uvědomil jsem si, že chirurgie pro mě osobně (ne pro každého!) je super nuda, chci jít na vědu. Onkologie je neuvěřitelně vzrušující obor, protože v těle probíhá obrovské množství zajímavých a složitých biochemických procesů. Musíte se vypořádat se skutečnými výzvami, znát nejen onkologii, ale i kardiologii, neurologii a gastroenterologii, aby pacient neměl během terapie nejrůznější problémy.

V témže druhém roce jsem přišla na setkání studentské vědecké společnosti, slyšela jsem o molekulárních fenotypech rakoviny prsu, byla jsem nadšená a nikdy jsem nezměnila názor, v jakém oboru medicíny zůstanu.

Kde studovat, aby se stal onkologem?

Ivan Danilov: V naší zemi jsme vždy (od počátku 20. století, kdy pracovali tak báječní odborníci jako Rusanov, Yudin, Savinykh, Fedorov) měli vynikající onkologickou školu. Onkologické centrum pojmenované po nich je považováno za nejsilnější v Moskvě. N.N. Blokhin, Institut pojmenovaný po. P.A. Herzen a v Petrohradě – onkologické centrum pojmenované po. N.N. Petrova, Lékařská univerzita pojmenovaná po. I.P. Pavlova. Ústav lékařského vzdělávání aktivně rozvíjí (a rozvíjí nové oblasti, např. kardioonkologii) na základě výzkumného centra pojmenovaného po něm. V.A. Almazová.

Pokud jde o zahraniční školy, pokud se podíváme obecně, není žádným tajemstvím, že Japonsko a Jižní Korea mají silnou chirurgickou školu pro léčbu rakoviny žaludku. V USA (zejména na Mayo Clinic) se rozvíjí koloproktologie, léčba rakoviny slinivky břišní.

Kromě klasického vzdělání musí mít onkolog dobrou klinickou praxi a silné, motivující mentory se zájmem o jeho rozvoj. Proto je skvělé, že existují takové vzdělávací projekty, jako je Vyšší onkologická škola (HSO), kterou zastupuje Polina Sergeevna, a Škola praktické onkologie Andreje Pavlenka, mezi jejíž mentory patří Ivan Nikolaevič. Se svými kolegy školí mladé specialisty po celé republice a pomáhá jim získávat odborné znalosti na špičkových klinikách, například na klinice High Medical Technologies Clinic. N.I. Pirogov a National Medical Research Center pojmenované po. V.A. Almazová.