Těšila jsem se na skvělé rande, dokud jsem se neocitla v kavárně s potenciálním klukem.

Těšila jsem se na skvělé rande, dokud jsem se neocitla v kavárně s potenciálním klukem.

Je mi třicet čtyři let. Před pár měsíci jsem se rozešla se svým pětiletým přítelem. Čekal jsem na nabídku k sňatku, ale ta nepřišla. Když jsem otázku položil naprázdno, mladý muž odpověděl, že ještě není připraven na rodinu. Teď chápu, že můj věk není tak mladý. Mám tedy řadu požadavků a kritérií na nového kandidáta na roli mého přítele. Téměř ihned po rozchodu jsem se rozhodla neztrácet čas a zaregistrovala se na seznamku. Samozřejmě jsem mluvil s několika muži najednou. A tak se zdálo, že s jedním z nich komunikace získala nějaké více či méně vážné vyhlídky.

Po týdnu korespondence mě pozval na rande. Sám jsem se rozhodl, že je pro mě důležitá štědrost a slušné vychování. Obrátím na ně svou pozornost. Samozřejmě ve fázi známosti, kdy mezi dvěma lidmi ani neexistuje vztah, nikdo nikomu nic zvláštního nedluží. Na druhou stranu, kdy jindy se ukázat, když ne hned na začátku tohoto seznámení? Proto jsem si hned uvědomil, že si dám pozor na to, do jaké provozovny mě mladík pozve a jak štědrý nakonec bude. Ten chlap se jmenoval Andrey. Setkali jsme se s ním ve stanovený čas a na určeném místě. – Jaké je dnes dobré počasí! „Pojďme se projít do parku,“ navrhl poněkud váhavě.

Myslel jsem, že bych se mohl zatím projít. Ale na konci procházky mě asi pozve do restaurace. Šli jsme a bloudili hodinu, pak dvě, ale nikam se mi neozval. Proto jsem si uvědomil, že musím vzít iniciativu do svých rukou – nebylo o co stát. „Nechtěl bys někde posedět na večeři?“ – zeptal jsem se mimoděk. -No tak, nevadí mi to. Támhle na rohu je zajímavá kavárna,“ odpověděl. Kavárna? Myslí to vážně? Už v tu chvíli jsem se chtěl otočit a jít domů. Ale nějak jsem začal být i trochu zvědavý – co bude dál. Šli jsme do této kavárny, objednal jsem si jen šálek cappuccina. Andrey byl překvapený a zeptal se, jestli bych nechtěla na večeři. Všiml jsem si, že se alespoň snažil dát najevo znepokojení. Ta ale zdvořile odmítla – už to zabilo mou chuť k jídlu.

Seděli jsme asi hodinu v kavárně, hezky si popovídali a pak přišla ta nejzajímavější chvíle. Číšník přišel s účtem. V takových případech se vždy snažím nabídnout druhé osobě, aby rozdělil účet napůl, ale hlídám si reakci. Samozřejmě, v mém obrazu světa by měl muž takové nabídky vždy odmítnout a účet uzavřít sám. Andrei se tedy okamžitě projevil jako muž. -Ne, ne, to není nutné. „Zaplatím,“ oznámil. Vydechl jsem – no, alespoň se v některých ohledech ukázal, že má pravdu. Zjevně ale uspěchala se závěry. „A pak si můžete převést peníze na mou kartu pro sebe,“ pokračoval Andrey.

Číšník a já jsme se na sebe podívali – nebyl jsem jediný, kdo si myslel, že tento přístup k podnikání je docela ostudný. Odpověděla jsem svému již neúspěšnému příteli z pochopitelných důvodů, že mu peníze později určitě převedu. Což jsem udělal druhý den. A o pár dní později mě pozval, abychom se znovu setkali. – Víte, zdržím se vašeho návrhu. Jsem si jistý, že z toho nebude nic dobrého. Je lepší na mě neztrácet čas a začít hledat jinou holku,“ řekl jsem upřímně. – OK žádný problém. A přesto, co bylo špatně? Myslím, že naše první rande dopadlo skvěle, že? – byl překvapený.

„Dobře jsme si popovídali, to je pravda.“ Ale do budoucna jedna rada pro tebe: chceš-li udělat dojem na dívku, obtěžuj se alespoň zaplatit za kávu,“ doporučil jsem. – Oh, dobře, s tebou je všechno jasné. Jak obchodníci jste se všichni stali. A co feminismus? Jinak bojujete za svá rovná práva, ale jak za něco zaplatit – ten člověk vám hned všechno dluží,“ sarkasticky. Uvědomil jsem si, že další diskuse nemá smysl. Smazal jsem naši korespondenci s ním a zapomněl jsem na ni jako ve zlém snu. Nikdy mě neunaví být ohromen moderními muži. Vlastně nemám tolik požadavků a kritérií. Musíte být jen skutečný muž. Ale jak ukazuje praxe, je to příliš složitý požadavek.