Vyzkoušeno na sobě: oběd v Mimino

Recenze: Kavárna „Mimino“ (Rusko, Moskva) – První výlet po náročných šesti měsících

Onehdy jsme šli s manželkou na oběd. Byl to první výstup po těžkých sedmi měsících nemoci. Konečně jsem dostal svůj první invalidní důchod (přiznám se, peněz je tolik, že na sbalení všech balíků je potřeba pár kufrů. To je samozřejmě hořký vtip. A na tento důchod jsem si musel počkat déle než šest měsíců). Rozhodl jsem se alespoň nějak potěšit manželku, která ji stáhla i se synem z onoho světa.
Bez chodítka bych si netroufl, i přes relativně krátkou cestu – kavárna se nachází 10 metrů od zastávky tramvaje číslo 17 „Ulitsa Dokukina“.

A zde je samotná kavárna na adrese: Moskva, Mira Avenue, 169, bldg. 1. Pro informaci, v Moskvě existuje několik zařízení tohoto stejnojmenného stravovacího řetězce.

Před obědem, ještě doma, jsem pečlivě prostudoval jídelní lístek na webu řetězce. Každá ze čtyř kaváren Mimino má své samostatné menu. Jak se později ukázalo, některé položky menu neodpovídají uváděným cenám a v papírových verzích nemusí být vůbec dostupné, a to přímo v provozovně. Z tohoto důvodu nezveřejňuji fotografii papírového jídelního lístku, pouze podotýkám, že v nabídce nejsou fotografie pokrmů a je uvedeno pouze složení, bez hmotnosti surovin. No, skeny elektronické verze jídelního lístku neposkytuji kvůli přílišnému nadšení našich inspektorů pro tento formát ilustrací. Věřte, že elektronická verze obsahuje barevné fotografie jídel a širší sortiment.
Seděli jsme na letní verandě. Nešel jsem dovnitř znalostí, nemůžu říct nic o tom, jak to tam je. S mojí pohyblivostí jsou schody a prahy těžko překonatelné. Umyla jsem si ruce vlhčenými alkoholovými ubrousky.

Na verandě jsou stolky se skleněnými obklady – dokonale čisté, protože jakákoliv skvrna nebo drobek na skle by byl okamžitě patrný. Přístroje nám byly přivezeny v proutěném košíku – je vidět na fotce výše.
Na stole je také koření/párátka/ubrousky. Nevšiml jsem si, že by o tuto verandu projevili zájem vrabci a holubi, kteří se hrnuli ke zbytkům jídla.

Židle mají pod zády polštáře. Bylo mi nepohodlně, protože sedačky byly příliš nízko, sotva jsem poté vstával, bez chodítka by to nešlo.

Vzhledem k blízkosti rušné silnice – Mira Avenue, vůbec neslyšíte televizi, která je instalována v hlubinách verandy, ale obraz je jasně viditelný.
Wi-Fi je vynikající, žádné heslo, stačí se připojit k síti MIMINO.
Na naši objednávku jsme čekali relativně krátce – asi 15 minut Moje žena objednala Chanakhi a khachapuri ve stylu Imeritanu.

Podle jejích slov byly canakhi velmi chutné, rovnoměrně pálivé, ale v hrnci byl jen jeden malý kousek masa. Středně solené. Khachapuri je úžasné – pálivé, nadýchané, v chuti božské. I přes mou cukrovku a zákaz jíst nejen sladkosti, ale i cokoli z bílé mouky, jsem neodolala a kousek zničila.

Objednal jsem si khashlama (kořeněnou polévku s bylinkami a hovězím masem, byly tam dva střední kusy masa) a grilovaného pstruha. Požádal jsem číšnici, aby pokud možno požádala kuchařku, aby nepřeháněla pikantnost mého prvního chodu. Ukázalo se ale, že polévka byla připravena předem a její pálivost nebylo možné nijak ovlivnit.

Polévka mi moc chutnala, stejně jako pstruh. Ryba mě ale překvapila svojí velikostí – jako jezubec, dlouhá jako vidlička. Ale cena místo 500 rublů uvedených v nabídce na webu vyšla na 660 rublů. Bohužel kontrola proběhla až doma. Nemůžete věřit nikomu, ani usměvavé a milé číšnici, která nás obsluhovala. Ani můj zjev, zjevně postižený, nezabránil rozvodu – nelze jinak nazvat akci.
Neobjednali jsme si chléb/lavash (byl tam jen bílý chléb, ten žitný jsem neměla povolený), zákusky ani zmrzlinu. Obešli jsme se i bez alkoholu (také se nesmí). Ale vzali čaj. Požádali o to s tymiánem, ale necítil jsem charakteristické aroma.

K čaji podávali cukřenku s bílým a hnědým cukrem (démonická pokušení))). Nádobí v kavárně je kvalitní, bez třísek a prasklin, vše je umyté skřípavě. Spotřebiče jsou zářivě čisté.
Nastal čas zúčtování. Účet byl přinesen v krásné kožené složce formátu A5. S překvapením se dozvídáme, že zařízení nepřijímá platby bankovní kartou. Možné možnosti platby jsou v hotovosti nebo online převodem na konkrétní kartu Sber. Platili jsme druhou možností a nenechali jsme spropitné – pstruh byl velmi „velký“ a v hrnci s kádí bylo „hodně“ masa.
Nevím, možná jsem po 7 měsících izolace od společnosti poněkud zaostal za dobou, ale účet za oběd (bez chleba, zákusku, vína/piva) se mi zdál trochu vysoký. Bude zajímavé znát názory čtenářů. Pro hosty kavárny, kteří přijedou soukromým autem, je k dispozici parkoviště v zadní části podniku. Viděl jsem, že kavárna byla otevřena i pro odvoz – zatímco jsme obědvali, několik kurýrů dostávalo objednávky na doručení.

Takhle jsme měli společenský výlet a oběd. Všechna jídla, i přes určité nuance, byla velmi chutná. Chutí nebudete zklamáni. Ale už sem nepřijdeme.