Ti, kteří pracují na špatně placených pozicích, prosím odpovězte!

Vyplatí se zůstat v málo placené a fyzicky vyčerpávající práci, když nejsou jiné možnosti? (vn)

Pracuji jako prodavačka v obchodě s kosmetikou a domácí chemií. Společnost má již 18 let. Platí drobky (za hodinu, asi 75 rublů v ruce). Přitom jste celý den na nohou, nemůžete si sednout (pouze jednou přes oběd), potřebujete zvládnout práci u pokladny, rozložit zboží, slušně poradit zákazníkům a hlídat pro zloděje. Šéfka je pořád nespokojená, při každé příležitosti do mě tyká, všechno je špatně. Starší prodejci jsou stále ****. I v jiných obchodech jednoho znají: stará panna, věčně naštvaná mrcha, která všechny otravuje. Jen pro příklad případy: upravuji zboží (musíme dávat pozor, aby tam nebyly „díry“, protože tam je prázdné místo, které se tvoří poté, co si člověk něco vezme), přijde za mnou kupující a ptá se vidět jeho zubní kartáčky Podle všech pravidel jsem povinen ho téměř vzít do ruky a dokonce mu říct všechno o zubních kartáčcích. Žádné „dobře, tady, za rohem, doprava“. Udělal jsem tak. Vrátím se a starší prodavač už je tam, vztekle se prohrabává v regálech a svědí: „Proč jsou v těsněních díry?“ Druhý případ: večer jsme zavřeli obchod. Vrátil jsem se na židli, abych se postavil a zhasl světlo (s židlí jsem omylem posunul krabici, která stiskla vypínač). Tak ona se tam dostala do takového povyku, málem mě obvinila, že jsem tam rozbil počítač (který stál vedle ní). A musíte se snažit, jak nejlépe umíte, protože existuje jasný systém hodnocení obchodů: pokud jste se neusmáli, byly vám odebrány body. Pokud jste neřekli „Děkujeme za nákup“, položky byly odstraněny. Kalhoty jsou špinavé – sundejte si věci. Krabice stojí ve špatném úhlu – stále stejná. Dozorci se každý týden povalují po obchodech po celé zemi: pozorují, hrají komedii, nahrávají na magnetofon a pak se to všechno probírá na schůzkách. A když se něco pokazí, dostane od začátku po hlavě krajský správce a následně vedoucí prodejny a samozřejmě to dostane (jaký šéf chce přijít o prémii? A každý chce také podlézat). A tak každý den.

Dlouho jsem nešel do práce s dobrou náladou. Na začátku bylo nějaké nadšení. Chtěl jsem zkusit, zazářit, opravdu pracovat se svou duší. ale s takovým přístupem psa už nic nechceš. Ostatní dívky si to myslí také (někdy se to objeví v rozhovorech, ale tak se bojí, že přijdou o kus chleba, že mlčí). Za 3 měsíce tam odešli 4 lidé (a celý personál byl 7). Ale každý, kdo tam vstoupí, musí složit obrovskou zkoušku ze znalosti veškerého zboží a pravidel obchodu (formulář, výběr hotovosti, konec pracovního dne, první pomoc atd.). V práci čas na studium je obecně nereálný. Proto tam ve dnech volna musím trčet několik hodin. a tak dále několik měsíců. Pokud neuspějete ani na druhý pokus, máte hotovo.

Nejsou žádné slušné nabídky práce. Mám vysokoškolské vzdělání a určitou praxi ve své profesi. tato profese je obecně chlebová, dokonce módní. Ale dobré společnosti s vysokými platy mě nenajímají. A to už jsem pracoval ve všech druzích „práce na dvorku“ a během pohovorů už jsem toho, co se tam děje, viděl dost – naprostý chaos. To není žádná záruka – ani oficiální zaměstnání pro vás, ani jen důvěra, že zítra se taková sharazhka kancelář nezavře. Takže bojuji.

CO PORADÍTE? Možná jsem naštvaný kvůli tuku? V naší zemi máme obrovské procento nezaměstnanosti. Ale zároveň tolik lidí v mém okolí buď dostává normální peníze, nebo dělá více či méně příjemné věci. Usmívat se nemusí ani ti, kteří pracují v pokladnách či občerstveních a o více než 10 000 produktech vědí vše nazpaměť. Ale taky mě už nebaví brečet každý týden večer na záchodě nebo doma. a moje tělo se po každé směně doslova rozpadá. Myslel jsem, že to časem odezní, ale nic takového. Pracuji více než 3 měsíce, ale tělo mě bolí tak, že nemůžu odjet ani o víkendu.

Doplněn 12 lety
NEJSEM Z RUSKA.
Nejlepší odpověď

Samozřejmě pryč, odpočinout si, pak si hledat jinou práci, dobrou, kdo hledá, vždy ji najde! Dost tolerování!

Jiné odpovědi

Nečetl jsem to, jako 99 procent, byla tam jen jedna odpověď: kde jste byli během voleb? kvůli lidem, jako jste vy, vyhrál „PZhiV“.

Doporučil bych práci v terénu, konzultanta, zástupce, kurýra. Dostanou víc, jen když jdete po ulicích, cítíte se svobodnější a lehčí, než neustále stát na několika desítkách metrů čtverečních. A tak je přehrávač ve vašich uších, nikdo vás nesleduje. A neztloustneš sám, chůze ti prospívá 🙂

Proč nejsou jiné možnosti? Mám to podobně: taky jsem dělal u pokladny v hypermarketu s potravinami, vydrželo mi to na 6 měsíců_ teď jsem na sezení a v kapse mi zbyly haléře, taky co jsem za tu dobu poslouchal. .. Stále se nemohu odstěhovat, protože kupující má vždy pravdu. (když se zásadně mýlí) tahle pitomost je dnes v obchodě obecně všude, je to prohnilý systém, kde 3 lidi orají na 30 lidí a dostávají výplatu za 1 a ředitelé všech států se nafukují, nic nedělají a získejte víc než my! Obecně chci změnit svou živnost a méně komunikovat s našimi schizo lidí, což vám radím, nebo si otevřít vlastní podnik. Je opravdu nemožné najít sborovou práci ve sboru ani za drobné, jaký je rozdíl, jestli je to policajt sem nebo policajt tam + zkušenosti + vaše oblíbená práce a pak se podíváte a bude pozvána společnost sbor, každý někde začínal!!

Co to máš, malé město? žádná práce? ale to není důvod, proč ochabovat. Vyhledávání. Musí existovat touha něco ve svém životě změnit a je potřeba pro to stále něco dělat.