Moje tchyně se cítí být pánem našeho bytu

Moje tchyně se cítila jako paní našeho bytu a zaplatila to

Musel jsem se dostat do konfliktu s tchyní a ona s námi nyní přestala komunikovat, zjevně uražená tím, co se stalo. Já, zvyklý na její rozmary, si jich většinou nevšímám a ona moji povahu velmi dobře zná. Tchyni však nečekaná slova vlastního syna značně překvapila. Manželka mého bratra žije daleko, na Sibiři, a proto u nás nejsou tak časté. Za dobu našeho manželství, které trvá asi pět let, nás navštívila pouze dvakrát. Při její první návštěvě jsem i přes napjaté chvíle dokázal zůstat v klidu. Její druhá návštěva ve mně ale vyvolala vlnu emocí. Hned po svatbě jsme si s manželem vzali hypotéku na dvoupokojový byt a od té doby neúnavně pracujeme na co nejrychlejším splacení dluhu. Prakticky nikdy nemáme víkendy ani prázdniny. Můj manžel pracuje v kanceláři od devíti do šesti, ale často chodí pozdě kvůli práci, což má přímý dopad na jeho příjem.

Moje profesní činnost je jiná – jsem na volné noze, pracuji s klienty ze zahraničí. Kvůli časovému posunu musím pracovat v noci, takže přes den spím. Navzdory tomu se snažíme trávit čas spolu, jako většina rodin: ráno snídáme a večer společně večeříme. Díváme se na filmy a máme romantické večery. Hlavní rozdíl v našem denním režimu je v tom, že já pracuji, když spí on a naopak. Můj den většinou končí úklidem domu, vařením večeře nebo přípravou jídla na později a pak jdu spát kolem poledne. Budím se hodinu předtím, než se manžel vrátí domů, stihnu připravit večeři a dát se do pořádku. Příchod mé tchyně narušil náš obvyklý způsob života. Poté, co se dozvěděla o našem neobvyklém rozvrhu, začala vyjadřovat svůj nesouhlas, zvláště se divila, že jsme spolu v noci nespali. Můj manžel ji požádal, aby se nám nepletla do života a nechala mě přes den o samotě. Neochotně souhlasila, ale její slib, že bude mlčet, byl první den jejího pobytu porušen. Její hlasitý hovor po telefonu mě probudil a musel jsem ji požádat, aby ztišila hlas. Choval jsem se k ní slušně, ale jako odpověď jsem dostal jen naštvaný pohled, načež se začala balit.

Podruhé mě probudil hluk: tchyně se zřejmě rozhodla odejít, ale ne bez dramatu – dveře se zabouchly s takovou silou, že se zdálo, že se dům blíží ke zhroucení. V důsledku toho jsem nemohl znovu usnout a rozhodl jsem se dělat domácí práce v naději, že si později trochu zdřímnu.
Sotva jsem skončil s podnikáním a chystal se trochu odpočívat, vrátila se tchyně domů plná dojmů z nákupů a nových nákupů. Slušně jsem ji upozornil, že jdu spát, a požádal jsem ji, aby nedělala hluk. Reagovala jen ležérním gestem. Před spaním jsem se s manželem podělila o své pocity prostřednictvím SMS a vyjádřila své podráždění. Neuplynulo ani pět minut, než do mého pokoje vtrhla tchyně, snažila se předvést svůj nový nákup a hledala můj souhlas, ani si nevšimla, že se snažím odpočívat. Její reakcí na to, že jsem ji ignoroval, bylo zabouchnutí dveří, když odešla. Vydržel jsem spát jen pár hodin, po kterých jsem se probudil podrážděný a unavený. Práce nečeká a já jsem se sotva mohl dočkat rána a snil jsem jen o posteli. Jakmile byla práce hotová, mohl jsem konečně jít spát a okamžitě jsem usnul. Ale zdálo se, že tchyně speciálně čeká na tuto chvíli, aby se zeptala na mixér pro výrobu dortu. Nemohl jsem odmítnout, poslechl jsem. Můj mozek pohlcený spánkem ale nepočítal s tím, že když usnu, začne vařit.

A pak, o dvě hodiny později, mě probudil hluk hrnců a práce mixéru. Sebral jsem svou vůli v pěst, vyšel jsem ven a naléhavě požádal, abych zastavil všechen ten hluk. Poté jsem si dal špunty do uší a znovu usnul. Ráno, když jsem se probudila, zjistila jsem, že tchyně naštěstí mé prosby vyslyšela. Kuchyně byla prázdná, po tchýni ani jejím dortu ani stopy. Rozhodla jsem se dělat domácí práce, ale večer se vrátila tchyně se stížnostmi na náš životní styl, zejména kritizovala můj pracovní rozvrh. Moje odpověď byla krátká – budeme takto žít, dokud nedosáhneme svých cílů. Další den nepřinesl úlevu. S vědomím, že jsem šel spát, začala moje tchyně znovu dělat hluk v kuchyni a nenechala mi žádnou šanci na odpočinek. Ani polštáře, ani špunty do uší mi nepomohly uprostřed toho chaosu usnout. Znovu jsem se musel obrátit na tchyni s prosbou, aby zajistila ticho, protože jsem potřebovala spát. Její reakce byla nečekaná a výbušná. Naštvaně hodila talíř do dřezu, který překvapivě zůstal netknutý, a začala hlasitě dávat najevo svou nespokojenost. – Mám přestat i dýchat? Vybral jsem si práci, pracujem v noci a přes den spím. Jak je tohle možné? A nutí mě chodit tiše. Udělám to, jak uznám za vhodné. Jsem v bytě svého syna, neučte mě! – Kdybyste svému synovi koupil byt, nemusel bych pracovat v noci! A tohle je náš společný byt, nejen vašeho syna!
– Jaká je to práce pracovat v noci na počítači?! Náš spor se neomezoval pouze na tento dialog. Prohodili jsme mnoho slov a každý se snažil dokázat svůj názor. Po dlouhé a intenzivní diskuzi jsme unavení a podráždění odešli do svých koutů. Pak jsem slyšel, jak volá svého syna, aby si stěžoval, což mě naštvalo ještě víc. V reakci na to jsem poslala SMS manželovi, který mě požádal, abych se uklidnila a slíbil, že vše vyřídí večer.

Jakmile se manžel vrátil domů, začali jsme na něj oba ve stejnou dobu chrlit své stížnosti. Moje tchyně argumentovala, že žijeme špatně a že se naše rodina brzy rozpadne. Obvinila manžela, že mě rozmazluje, a já její názor neberu v potaz. – Mami, tohle je naše volba životního stylu. Jsme spokojeni s tím, jak je u nás vše zařízeno. Ano, není to snadné, ale hypotéku brzy uzavřeme. Byli jste požádáni, abyste byli během dne zticha. Nemáš nic lepšího na práci? Můžete zajít do divadla, muzea nebo se jen tak projít parkem. A ty sedíš doma a záměrně vytváříš problémy Ksyushovi. Mami, to nepůjde. Miluji tě a respektuji tě, ale jsi náš host, proto tě žádám, abys respektoval i nás. – Tak co, mám teď jít ven? – zeptala se rozhořčeně tchyně. – Ne, mami. Rozhodl jsem se, že bude lepší, když zůstaneš v hotelu. S takovým vývojem událostí tchyně zjevně nepočítala, ale bez námitek si začala balit věci. Ten večer ji manžel vzal do hotelu a na její tváři bylo vidět, že je hluboce uražena a plánuje jít domů. I když jsem měl v této situaci pravdu, mým cílem nebylo ji vyhodit z domu. Chtěl jsem jen ticho, ale mé žádosti byly ignorovány. Nakonec to byla její volba.