Metodicky přežít z práce

Co dělat, když přijdete o práci – urychleně proveďte tato opatření, abyste nebyli propuštěni

Dělá váš manažer vše pro to, abyste skončil? Nebo jste nuceni napsat prohlášení „z vlastní vůle“? WDay.ru a kariérní poradce vyřešili problémy nezákonného propouštění.

12 2022 октября

Podle posledních studií má každý druhý zaměstnanec v práci nepřátele. Někteří za jejich zády kují pikle, někteří šíří špinavé fámy, někteří si dělají zlé vtipy. Nejčastěji mají hateři jeden cíl – „sednout si na vás“ nebo vás vyhodit.

Nejhorší ale je, když touha zbavit se vás nevyvstane z neopatrného týmu, ale ze samotného šéfa. Podle zákona rozhodně nemůže vyhodit zaměstnance jen kvůli osobní nevraživosti. A tady to začíná: mezi vaše úkoly patří ta nejnudnější a nezajímavá práce, jste záměrně bombardováni nemožnými projekty a sekretářka na žádost vedení připraví zprávu s podrobnostmi o vašem zpoždění. Situace je kritická.

Porozumět tomuto obtížnému tématu pomohla vedoucí partnerka společnosti Maria Samiullina. Přečtěte si tedy pravidla chování ve stresujícím zaměstnání.

1. Promluvte si s kolegy

Chcete-li porozumět důvodům změny postoje vašeho šéfa, je užitečné analyzovat, proč je otravný. S tím pomohou kolegové, kterým víceméně důvěřujete. Pohled zvenčí a někdy i vnitřní informace jsou mnohem účinnější než hledání duše, které obvykle končí závěrem „on je ten špatný, ale já dělám všechno správně“.

Kolegové vám mohou otevřít oči, když vám řeknou: „Šéf od vás tuto informaci očekával minulý týden, ale nic jste neposlali. Řekl mi, že ses úplně uvolnil a přestal jsi pracovat – tam celý nepořádek začal.“ V takovém případě lze situaci napravit a obnovit přízeň vedení.

2. Přiveďte svého šéfa k otevřené konverzaci

Často nelze důvod šéfova změněného chování odhalit a mraky houstnou stále více. Mezi běžné chyby patří přechod do „defenzivy“, komunikace s šéfem prostřednictvím třetích stran, vstup do otevřeného konfliktu a vyhýbání se upřímné konverzaci. Z nějakého důvodu se málokdo rozhodne pro to druhé, a přesto se zdá, co může být jednoduššího, než jít za manažerem a přímo říct: „Vidím, že o mé práci panuje určité nepochopení. To mě hodně znepokojuje. Můžeme o tom mluvit?

Šéf miluje, když se k němu lidé přijdou přiznat, a v polovině případů lze situaci napravit (čtěte také: Nepříjemná schůzka se šéfem jako příležitost pro kariérní růst). V druhé polovině případů se manažer již interně rozhodl, že se vás zbaví. Během rozhovoru je jeho nálada snadno cítit. Pokud ale dostanete nabídku napsat propouštěcí dopis, nespěchejte s tím, i když vyhrožuje.

3. Požadujte dodatečné platby za propuštění

Důvodů pro rozvázání pracovního poměru je více, ale bohužel většina lidí zná jen jeden a většinou jej navrhuje vedení – z podnětu zaměstnance (nebo „na jeho vlastní žádost“). Stačí si ale otevřít zákoník práce, jehož znění je na internetu. Jedním z důležitých objevů, které na vás čekají, jsou první řádky článku 77: „Základem pro ukončení pracovní smlouvy je dohoda stran.“

Proto ti, kteří jsou obzvláště bystrí, namísto prohlášení „na vlastní pěst“ navrhují implementovat možnost „po dohodě“ s určitými platbami. Jejich velikost závisí na schopnosti vyjednávat. Zaměstnancům jsou za propuštění obvykle nabízeny dva až tři měsíční platy.

Odmítal jsem chodit ve dnech volna ven, teď mě metodicky vytlačují z práce.

Rozhodl jsem se přestat pracovat jako ježek a několikrát jsem odmítl chodit do práce o víkendech. Teď mám pocit, že mě metodicky vyhazují z práce. Nemohou vás oficiálně vyhodit, takže vyvíjejí tlak na vaši psychiku. Na této pozici pracuji asi rok. Zpočátku se zdálo být vše v pořádku, práce bylo hodně, takže jsem se musel zdržovat a o víkendech vyrážet ven. Zpočátku jsem to dělal nepochybně, protože jsem si myslel, že je to moje chyba. Říká se, že nezkušenost a liknavost se musí vynahradit – pokud jste nestihli všechno udělat v pracovní době, tak si sedněte, jinak vám srazí plat. Ale postupem času přišly zkušenosti a já si uvědomil, že to není o mně, ale že nás prostě čeká spousta práce. Šéfové neustále tlačí své koně, musíme být napřed před ostatními, naše plány jsou v plamenech. Postupem času jsem přišel na to, že management má na tyto plány procenta. Oddělení splnilo plán – šéf dostal plus a povzbuzení jako efektivní vedoucí. Nám, obyčejným dříčům, se dostalo slovního poděkování a motivačního projevu, který se scvrkl do toho, že jsme to samozřejmě zvládli skvěle, ale ne tak, aby nám to dávalo prémie. Nyní, pokud také krásně uzavřeme čtvrtletí, můžeme přemýšlet o peněžních pobídkách.

Zpočátku jsem v tuto chvíli dokonce věřil, ale pak jsem si uvědomil, že plány, které nám stanovili, byly vždy nemožné. Přesněji řečeno, nelze jich dosáhnout na úrovni, která by nám umožnila získat bonusy. Úřady měly své vlastní testy. Od té doby jsem začal mít klidnější přístup k práci a přestal jsem tvrdě pracovat, jako Carlův táta. Jaký to má smysl? Letos se tak stalo, že na útvaru zůstaly pouze čtyři plnohodnotné bojové jednotky. Pět lidí z oddělení odešlo na mateřskou dovolenou a karanténa nebyla marná. Dostali jsme inspirativní projev, že se nám teď nevyplácí přijímat nové lidi, protože krize zasáhla ekonomiku jako parní válec a my se nějak držíme nad vodou, nové lidi nabrat nemůžeme. Proto ti zbývající budou muset veslovat sami za sebe a za toho chlapa. V zásadě se to očekávalo. Vlastně jsem si myslel, že se naše loď potopí v bouřích roku 1920, ale nějak jsme vyplavali, což je dobrá zpráva. Dali jsme se do práce, protože na pracovištích bylo také smutno. Ale takový tlak jsem nečekal. Po dvou týdnech bez volna jsem třetí odmítl jít v sobotu do práce, abych něco urgentně dokončil. Jsem také člověk, mám také své záležitosti a potřeby. Můj šéf byl z mého odmítnutí úplně v šoku. Řekl, že toto je nejdůležitější otázka, kterou musíme uzavřít, ale nebyl jsem přesvědčen.

Obecně mě pobouřilo, že jsem tu o víkendech byl jediným dělníkem. Oddělení tvoří víc než jen já. Ale šéfové mi řekli, že mám více příležitostí, protože někdo má rodinu, někdo zdraví, někdo něco jiného. Jako kdybych nemohl zvýšit demografii země a nerozpadám se, pak bych měl zvýšit její ekonomiku v jedné samostatné LLC. Zjevně ani neslíbili bonus, styděli se tak otevřeně lhát. Ale to už jsem byl tak naštvaný, že jsem rozhodně odmítl jít ven. Nemohou mě nutit, protože si budu muset připlatit, a slíbené volno mě jen rozesmálo. Od nového roku si nemůžu vzít volno, není na čas. Zkrátka šéf se zachechtal a řekl, že mi rozumí a tím rozhovor skončil. Pak mě chtěli přes víkend ještě párkrát orat, ale držel jsem se své linie. Vždycky po práci zůstávám pozdě a něco dělám, víkendy nechávám být. Od svých nadřízených jsem už neslyšel žádné inspirativní projevy. Tento měsíc jsem si všiml, že se ke mně moji šéfové začali chovat jinak. Pečlivě sleduje a zaznamenává každou moji chybu. Měl jsem deset minut zpoždění – vysvětlující poznámka byla na stole. To, že jsem předchozího večera seděl do devíti večer, se nepočítá, ale za zpoždění – vysvětlete co a jak.

Začali mi počítat přestávky na kouření, přestávky na kávu a kolik hodin jsem odešel na oběd. V dokumentech, které jsem připravil, byly vždy nedostatky a ty nejhloupější – zde bylo slovo nahrazeno synonymem, zde byla věta napsána nesprávně, křivě, nelíbilo se mi to. Začali hledat chyby ve svém vzhledu. Nejsem blázen, chápu, co je co. Nemohou mě jen tak vyhodit, a tak se mě snaží dostat z práce, abych odešel sám. Šéf se urazil, že jsem mě nenechal jet dál. Tato práce se mi osvědčila, ale zatím jsem nenašel jiné místo, takže se s tím vším smím. Je velmi smutné, že všechny mé předchozí pracovní vykořisťování jsou již zapomenuty, stejně jako se nikdy nestaly. Doufám, že si najdu novou práci, než se ke mně dostanou. Pokud odejdu, zveřejním informace o společnosti na všech relevantních zdrojích, aby lidé věděli, jak se tam chovají k zaměstnancům.