Psychologie

Kolegové se mi v práci smějí

V práci si ze mě kolegové dělají legraci, protože mlčím, nemám přátele a koníčky, miluji filmy a knihy.

Smějí se mi při mé práci v kanceláři, například se každý den ptají, co děláš doma, jak trávíš volný čas po práci atd. I když už dávno vědí, že nemám kamarády a že sedím doma veškerý svůj volný čas počítač, hrát hry na internetu, dívat se na filmy a číst knihy. Protože mlčím a nevím, jak komunikovat s lidmi, a nevím, o čem s nimi mluvit, protože mě nezajímají věci, které je zajímají: noční kluby, pití, fitness centra, auta , výchova dětí, nákupy pro ženy atd. d. Mám malý plat, takže ze všech zábav si můžu dovolit jen zmrzlinu nebo malou pizzu. Internet, filmy a knihy jsou zdarma. Nemám žádné speciální znalosti ani talent a mám špatný zdravotní stav, takže mě nevezmou na normální práci s velkým platem.

Nejlepší odpověď
Už tě chci poznat) děláš všechno správně), ale oni ne.
Jiné odpovědi
Ošetřete si hlavu, sám jsem na to přišel, trpíte sami, sedíte u počítače, tak čtěte o práci a rozvíjejte se

Je to opravdu moje budoucnost? Eh Ale nemyslím si, že bych se tím trápil. Pokud vás nezajímají vaši kolegové a jejich koníčky, tak proč potřebujete jejich názory a posměch?

Pojďme se sejít. Jsi takový jen proto, že takový chceš být. A pak, to není fakt, že se posmívají, to by mohl být zdravý zájem

Zajímavé:
Jaká částka je pro vás považována za malou?.

Jsi tam cizinec. Přijdou s něčím, čeho se chytit. Hledejte místo, kde bude vaše kvalifikace důležitější než váš životní styl.

Je to velmi klišé popis. Je to, jako byste o sobě chtěli něco říct, ale zároveň to reflexivně skrývat. Jaká doopravdy jsi, Caroline (nebo jak se ve skutečnosti jmenuješ)?

Ano, je spousta lidí jako ty. ale v takovém týmu to bude těžké, pokud nejsi flinta.

jméno neodpovídá vyprávěnému příběhu.. dívka s takovou přezdívkou bude předstírat, že je šokující.. jsi mod?))

V práci vtipkují, smějí se, škádlí

V práci lidé vtipkují, smějí se, škádlí mě atd.

Máme tým 13 kluků od 25 do 35 let.

Jako v každém týmu existují vtipy. Dělejte vtipy v sedm, pokud někdo někde udělal něco vtipného nebo řekl něco hloupého. Také žertuji s ostatními podle situace.

Taky se mi smějí. Ale začal jsem si všímat, že se ze mě dělá stále více vtipů, nalézají se další a další důvody. Zpočátku se tomu vtipu na sobě jen snažím smát, nebo si ho prostě nevšímat.

Po nějaké době (okamžitě, 1 hodina nebo více)

Začínám si v hlavě přehrávat okamžik vtipu a začínám chápat, že některé vtipy už překračují hranice, stávají se vtipy, urážkami.

Že to už není humor, ale jemné ponížení.

A tak další a další. A chápu, že jsem si v určité chvíli dovolil sprostě vtipkovat, usmál jsem se a kolegové teď nevidí hranice (ale to je jeden z problémů, že ty urážky jsou lehké a nejsou nápadné) a já v rozpacích, kde reagovat sprostě a kde se jen smát. Ale v duchu chápu, že jsem byl uražen.

Začínám se stresovat, bolí mě hlava.

Zajímavé:
Problémy kvůli otcově minulosti.

Začínám si myslet, že se tomu příště budu smát a oni se už nebudou smát u vysoké pece.

A pak přišlo příště a buď jsem se zmátl a nic jsem neřekl, nebo jsem se tomu nějak hloupě a nedůvěřivě vysmál, když jsem se začal smát ještě víc u vysoké pece.

Někdy se snažím sprostě říct, že by se u vysoké pece nemělo vtipkovat (ale dopadne to tak nejistě, nebo kolegové nechápou, proč tak reaguji a urazím se, protože je to jen vtip) a vtipkovat dál dále.

Nehádám se, ale někdy si říkám, že bych ho mohl jen praštit pěstí, ale pak mě můžou vyhodit z práce, nebo říct, že vtipy nejsou důvod k hádce (přeci jen urážky nejsou přímé, ale v komiksová forma)

Už od univerzity mám problém, vždycky se našli lidé, kteří neustále chytají trochu víc než jen humor. A hlavní věc je, že s nimi komunikuji normálně, jeden na jednoho, ale ve skupině jsem terčem vtipů.

Vždycky jsem měl problém, že neumím sprostě komunikovat nebo nadávat. Kvůli tomu nemám rád konflikty, snažím se jim vyhýbat, ale život a společnost jsou takové, že někdy musíte být hrubý. A ve chvílích hrubosti se ztrácím, koktám, zapomínám na význam řeči, o čem mluvím. Proto prohrávám.

Odcházet do jiné práce nemá smysl. Najde se tam i člověk, který vás chytí.

Někde se nechovám správně a reaguji na tyto situace, jako by si doma dělali srandu. Nechápu, jak to opravit. Pomozte mi pochopit.

  • Všichni v práci se mi smějí (1 odpověď)
  • V práci si myslí, že jsem hloupý a smějí se mi (3 odpovědi)
  • Zdá se mi, že se na nás ostatní dívají a smějí se (1 odpověď)
Zajímavé:
Dívky 175 a vyšší, nosíte vysoké podpatky?.

Kovalenko Angelina Aleksandrovna

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button