Co mám dělat? Nesnáším svoji práci!

:(((((Deprese :(((((NENÁVIDÍM SVOU PRÁCI!) Řekni mi, co mám se sebou dělat? Život se rozpadá. :((((((Vím, že tato otázka mezi mnoha vyvolá smích a zmatek, budou mě považovat za chichotajícího se parazita, ale i tak. Je mi 30, žiji v provinčním městě, kde je naprostá chudoba, a najít si práci v kanceláři s víceméně normálním platem je považováno za nejvyšší dobro! A minimálně 6 let pracuji v kanceláři (v různých firmách). Ale svou práci prostě nenávidím až k šílenství, až k záchvatům vzteku, slzám a nadávkám! Nelíbí se mi všechna ta specifika – to, že musíte pracovat 5 dní v týdnu, vstávat v 6 ráno a polomrtví se plazit k dřině, přestože ne každý den vlastně potřebujete pracovat a v těchto dnech tam hloupě sedíš, nesnáším tým narcistických uhlazených drbů, ověšených zlatem a jejich sebechvályhodné rozhovory navzdory skutečné bezcennosti jejich životů a osobností (stejně jako životy všech jednotlivců v mém městě, včetně moje, jsou bezcenné). Práce je pro mě taky nudná a nezajímavá a něco vysvětlovat a něco vysvětlovat (každý den to samé) jako papoušek nudným hlasem převážně venkovským pologramotným klientům, kteří ničemu nerozumí, neustále řvou a jsou nespokojený se všemi, také není zábavná činnost. Hloupí šéfové, kteří všemi svými metodami přemýšlejí, jak své zaměstnance okrást a zaplatit jim co nejméně, donutit je co nejvíce pracovat a také je přilákat k plnění povinností, které jim nepatří. Navíc je pro mě skoro až fyzicky hnusné chodit v ošklivém business oblečení, kvůli kterému vypadám v drtivé většině starší a děsivější a zároveň vypadám jako babička v důchodu. Plat mi umožňuje sotva vyjít s penězi (nakoupit jen jídlo a minimum nejnutnějšího oblečení) ALE tyhle průšvihy jsou jen kecy oproti tomu, o co přicházím díky práci nejbližších. Vztah s rodiči je beznadějně zničený kvůli tomu, že když k nim přijdu z práce, tak prostě na všechny a na všechno nadávám jako na posledního redneka a předtím, v dětství a dospívání, jsem byla zdvořilá, utlačovaná holka. Jsou šokováni tím, co se mi za těch 6 let stalo. Je dobře, že alespoň bydlím odděleně – dali mě do jednoho ze svých bytů. A tak to bylo – každý den se objevil skandál. Moje láska, se kterou jsme 2 roky, (jsem líný člověk. orientace a v provinciích je těžké najít partnera) se se mnou také začal hádat o mém neustálém fňukání, nadávkách, depresích a slibech sebevraždy pokaždé, když se v práci něco stane, ale vždy se tam něco stane. :((((Taky se bojím, že ji ztratím. Sice sebevraždu nespáchám, ale cítím, že je všechno proti mně. Hned řeknu, že když jsem šel na vysokou školu, šel jsem kamkoli, jen abych se dostal dovnitř, s vědomím, že v provinciích stále není nic dobrého ani zajímavého z hlediska práce. Říkala jsem si, vydržím to a zamiluji si to, na jakoukoliv práci si zvyknu postupně, naučila jsem se nějak, aniž bych se snažila, s vědomím, že mě stejně nic hodnotného ani finančního nečeká a stejně nebudu jít do Moskvy fyzicky pracovat jako hostující pracovník. Takže mám své osobní peklo. Už od vysoké školy jsem zdegeneroval, ztratil jsem víru v jakýkoli úspěch a pluji životem jako v ledové díře, přestože jsem školu ukončil se zlatou medailí. Jak mohu znovu získat dobré vztahy s blízkými a nezbláznit se ve své tvrdé práci? Nemohu si hledat jinou práci – platí méně a vzhledem k mému vzdělání je málo šancí. Je nemožné NEPRACOVAT – nikdo mě nepodpoří Mám vždy chodit do práce s Corvalolem a kozlíkem, abych doma nevyjadřoval podráždění?

Odpověděla Irina Lopatukhina
psycholog

Ano. Soucítím s vašimi zkušenostmi. S tímto vnímáním vaší práce – konkrétně alespoň 40 hodin vašeho života týdně – je to jako vězení. Ale je to dobrovolné, tam je hlavní přepadení! Zkusme to. Napište mi, pokud bez všech těchto „měl by“ a „!měl byste“ – co byste nyní ve svém životě dělali s potěšením, se zájmem, s potěšením? Pokud si nemůžete na chvíli odpočinout od NEPRACOVÁNÍ a není tu nikdo, kdo by vás podpořil – ?

Co nesnáším, je atmosféra kanceláře a neustálý tým mladých, upravených děvek kolem, předstíraná slušnost ke klientům. Kdybych seděl a vyplňoval stejné dokumenty v oddělené místnosti, necítil bych se tak znechuceně a špatně. Ve svých 30 letech jsem se měl nějak odloučit od lidí. Je nepříjemné vidět něčí mládí a úspěch, jeho kvetoucí vzhled a je bolestivé srovnávat se s mladšími zaměstnanci. Začnu uvažovat o svém vztahu s holkou, je o 4 roky mladší než já a hned si připadám jako, a to i ve špatném business oblečení, prostě hnusná stařena. NEUSTÁLE si myslím, že moje přítelkyně si najde někoho mladšího a úspěšnějšího než jsem já. I když skutečné důvody k žárlivosti zatím neexistují. A ona pořád říká, že ji miluje, žijeme spolu a já si k ní občas sednu a žárlím. Pro Kvk je hrozné stát se starou ženou – a práce to připomíná jako otevřená rána :((((((

Nenávist k práci přišla s věkem. Choval jsem se k ní normálně, když jsem byl nejmladší v týmu :))) Jen když jsem viděl ty mladé krásné zaměstnance, úplně jsem se rozsypal.

Co se týče potěšení a zajímavosti, tak to s podnikáním určitě nesouvisí, navíc se nedá relaxovat jinak než hloupým sezením u internetu nebo u televize. Bydlím v provinciích, takže jsem druhořadý člověk – a moje radosti jsou stejně otrocké – zírání do počítače, pití piva, kouření :))))) ALE to je v mém městě normální. Tady se postupně všichni mění v intelektuálně nevyvinutý dobytek, je to škoda, ale já se stávám stejným. Nikdy jsem si nemyslela, že se dostanu k tomu, že budu koukat na stupidní pořady pro babičky a že můj vzhled bude za pár let tak špatný – když mě bývalí známí viděli na ulici, ptali se mě, co se mi stalo. Proměnil jsem se v jakéhosi scvrklého, neudržovaného trolla ve stále nějakém neudržovaném oblečení. Dokonce ke kadeřníkovi chodím, až když už je nesnesitelné vidět svůj odraz v zrcadle. Je skutečně možné, že postupná degradace čeká na všechny žijící v provincii? Pravděpodobně se jednou opiju jako všichni zdejší obyvatelé. Strach, že poté, co budu nezaměstnaný, půjdu úplně dolů, mě mimo jiné nutí držet se své tvrdé práce.

Kolik energie, kolik vášně je ve vašich příbězích o sobě, o vašem městě, o vaší lásce a nenávisti! píšeš blog? Zdá se mi, že máš zjevně schopnost psát – psát pravdivě, s humorem, se zajímavými metaforami. Zkoušeli jste někdy psát – pohádky, povídky, fantasy atp. nějaký druh? Pokud jde o melancholii, že 30 let je stáří, sympatizuji s tím, že se začínáte prožívat jako staré v tak mladém věku pro mě – 50 let.. A samozřejmě, když cítíte své prostředí jako past – je to velmi, velmi těžké. Proč jsou vaši „blond“ kolegové úspěšnější než vy?

Ano, vlastně jsem kdysi pracoval na poloviční úvazek v oblasti žurnalistiky, reklamy a dokonce jsem se podílel na nějakých levných projektech pro hospodyňky (horoskopy, kulinářské recepty, dači) jako literární otrok, i když teď jsem se snažil zkomolit svůj jazyk, abych se skryl to – jinak by je něco napadlo. jako bych tu byl kvůli skandálu. Toto zcela zkažené a falešné pole působnosti se mi nelíbilo. Nevím, jak lhát tak inspirovaně a nezištně. Opravdu píšu poezii, a dokonce se spousta z nich stále povaluje na sebevražedných fórech na internetu. Dříve jsem klidně mohl vstoupit do místní pobočky Svazu spisovatelů (potřeboval jsem jen trochu peněz na 3 vydání – ale proč platit 40 tisíc za nějaké crusty?) Nechci se angažovat v literatuře a kultuře obecně . Když jsem TOHLE poznal lépe, uvědomil jsem si, že je to ještě odpornější než kancelář. klubko hadů. hnusní infantilní opilci a neurastenici, kde si každý myslí, že je pupek země, i když je podle mě naprosto průměrný. Stejně jako já, samozřejmě. Na blogování jsem neměl dost vytrvalosti (ačkoli se to nabízelo). A nevidím v tom smysl. V zásadě umím psát technicky zdatně, ale pouze na objednávku. Žádné vlastní nápady

Ano. Podařilo se vám mě přesvědčit, že všechno a všichni jsou svinstvo, hnus a hnus. Je snadné mě o tom přesvědčit. O tom jsem tušil už dlouho. Šel jsem, šel jsem, Murzilka nebo něco ke čtení – nebo se koukal na Medvídka Pú – nebo na horký čaj s medem – abych se osladil poté, co jsem byl opravdu tak DEPRESENÝ. I když máte depresi, je to zjevně typické, máte tolik energie. Taková energie, která ničí veškerý smysl a vše i trochu pozitivní. Ale máš pravdu. Život je totiž ve skutečnosti velmi málo – příjemná věc.

Konzultace s psychoterapeutem na téma „Deprese. NESNÁŠÍM SVOJI PRÁCI. » je poskytován pouze pro informační účely. Na základě výsledků obdržené konzultace se prosím poraďte s lékařem, včetně zjištění možných kontraindikací.

nesnáším svoji práci

Nesnáším svoji práci. Nemohu tam chodit každý den, pracuji jen jako inženýr, i když jsem nikdy nechtěl pracovat s čísly. Jsem ryze kreativní člověk, ráda píšu, zpívám, šiju atd. A vůbec jsem nestudoval inženýra. Ale z hlediska stability je to dobrá práce, v práci mám splácenou hypotéku, pracuje tu moje matka a teta, dokonce tu pracoval i manžel. Ne moc peněz, ale vždy jasná mzda, splátka úroků z hypotéky. Opravdu chci odejít, ale moje matka uvolňuje místo ekonomky a říká, že to musím vzít, abych se mohla zapsat do evidence zaměstnání a jít na mateřskou dovolenou – protože na mateřské dovolené naše organizace platí ještě více než moje měsíční plat. Ale nemůžu tu zůstat ani den a bojím se odejít – přijdu o příjem a všichni kolem mě začnou říkat, že jsem blázen, protože nemůžu najít dobrou práci v naše město. A strávit život sezením doma s vyšším vzděláním nebo nějakou kreativní prací je prostě nesmysl. Dělal jsem to celý život – chtěl jsem jít na žurnalistiku, moje matka říkala, že v našem městě, s takovým vzděláním, jediní lidé, kteří mohou dělat rozhovory s krávami, jsou krávy. Nechtěl jsem tady pracovat – na rodinné radě se rozhodlo, že tady je budoucnost ekonoma a plat a prémie a dávky v mateřství a hypotéka. Jediný, kdo říká, že přijme jakékoli mé rozhodnutí, je můj manžel. Jak být?!

Konzultace, které lidem pomohly:

• Vůbec se mi nechce žít. Nesnáším svou práci, rodinu, lásku (5 odpovědí)
• Nesnáším svou práci (4 odpovědi)
• VIDEO: Nesnáším svého manžela. Chci odejít, ale nemůžu

Perfileva Inna Yurievna

Perfileva Inna Yurievna

Podporuje vás ten nejdůležitější a pro vás nejdůležitější člověk – váš manžel. A to je velmi dobré!

Miluj, pochop, tohle je VÁŠ život, ne vaši příbuzní. Pokud si chtějí hrát s papíry, hodně štěstí! A máte své vlastní zájmy. Nepromarněte svůj život nadarmo, dělejte to, co milujete. Kdo řekl, že to nemůže generovat příjem? Matka? No, nepřinese jí to žádný příjem, ale v životě máte své vlastní cesty.

Buď statečná, Lásko, jdi za svými sny, uspěješ, věřím v to!

Všechno nejlepší pro vás!

Perfilyeva Inna Yurievna, psycholog v Rostově na Donu

6 Dobrá odpověď 0

Konzultace, které lidem pomohly:

• Nesnáším svou práci (3 odpovědi)
• Nesnáším svoji práci! Nápověda (2 odpovědi)
• VIDEO: Jak pomoci svému teenagerovi? Užitečné tipy

Tarasová Jekatěrina Vladimirovna

Tarasová Jekatěrina Vladimirovna

Ahoj lásko. Dělat něco, co nemiluješ, je těžké. Hodně si nadáváte, kritizujete se, vyžadujete odhodlání. Máte strach z neznámého a opravdu vás to děsí. Je jen na vás, zda se rozhodnete odejít nebo ne. ale abyste se rozhodli, snažte se naslouchat sami sobě a netrápit se tím, že se potřebujete rychleji rozhodnout. Abychom vám to usnadnili, můžete sloupec rozdělit na dva sloupce „+“ a „-“ a podívat se a analyzovat všechna pro a proti.

Tarasova Jekatěrina Vladimirovna, psycholožka Nižnij Novgorod

4 Dobrá odpověď 0

Konzultace, které lidem pomohly:

• Nesnáším svoji práci. Ale jak rozumím tomu, co chci? (1 odpověď)
• Nesnáším svou práci (1 odpověď)
• VIDEO: Nesnáším svého manžela. Chci odejít, ale nemůžu

Smirnová Irina Fedorovna

Smirnová Irina Fedorovna

Lásko, ahoj!
Zdá se, že při formulaci svého požadavku opět očekáváte, že vám někdo řekne správné nebo nejlepší řešení. Je to, jako byste stále věřili, že někdo jiný ví lépe, co má dělat.
Ve skutečnosti jsou obě rozhodnutí správná a obě s sebou nesou určité potíže a negativní důsledky. Potíž není v tom, jaké rozhodnutí učinit, ale v tom svobodně to přijmout. Aniž byste svou volbu zdůvodňovali racionalitou, zdravým rozumem a názorem rodičů.
Člověk má 2 základní potřeby – udržovat stabilitu a podporu a hledat nové zážitky, svobodu a seberealizaci. Obě tyto potřeby jsou stejně důležité.
Pokud má člověk pocit, že ho podpoří, že ho kdokoli přijme, že se má vždy o co opřít, tak je mnohem odvážnější v realizaci a zkoušení něčeho nového.
Vaše matka se o vás pravděpodobně bojí. Možná ji svým jednáním (odchodem z práce) zklamete a ztratíte její důvěru. Proto je pro vás obtížné se pohybovat.
Ale váš manžel je skutečnou oporou. Chápe vás a podporuje vás. Když jste s ním, můžete se cítit odvážněji.
Myslet si – Co dalšího je ve vašem životě zdrojem stability? Snad to není jen práce (s jejími sociálními a materiálními zárukami). Například vaše zkušenosti, osobní vlastnosti, sociální okruh, upřímný zájem o něco. Zhodnoťte své vlastní silné stránky. Někdy je samozřejmě potřeba riskovat.
Vyplatí se také vyslechnout si názory těch lidí, kteří vás inspirují a jejichž životní styl se vám líbí.
Přeji ti úspěch!

Smirnova Irina Fedorovna, psycholog v Minsku nebo přes Skype

2 Dobrá odpověď 1

Konzultace, které lidem pomohly:

• Nesnáším svou práci (1 odpověď)
• Nesnáším svou práci (1 odpověď)
• VIDEO: Jak pomoci svému teenagerovi? Užitečné tipy

Byl na webu:
Včera ->

Dobrý den, Lásko, chcete mít zajímavou a lukrativní práci, to je bohužel často mýtus a chcete-li mít takovou práci – Jdu na brigádu, studuji a pracuji, pak jděte do velkého města a dosáhněte všeho, ale vaše cíle jsou nejasné a nevypadají jako zralé nikde není nedostatek vůle Odnikud se nedostaneš Pokud ještě přesně nevíš, co chceš, pracuj tam, kde je jistota přítomnosti a budoucnosti , začnete se současně pohybovat ve směru svých snů. To se děje opatrně a ne lehkomyslně, jinak to nenajdete a stanete se obětí svého osudu.

Karataev Vladimir Ivanovič, psycholog volgogradské psychoanalytické školy

5 Dobrá odpověď 1

Konzultace, které lidem pomohly:

• Opravdu nenávidím svou práci (1 odpověď)
• Nesnáším svoji práci. Co lze v této situaci dělat? (1 odpověď)
• VIDEO: Nesnáším svého manžela. Chci odejít, ale nemůžu