Na pozadí nepřítomnosti a dobrodružství

Prozíravost, s jakou si nalepil fialové kotlety a falešný nos, byla zcela neutralizována tím, že kvůli roztržitosti šel tam v čepici školní uniformy.

Možná proto, že jednou přišel do školy bez kalhot – tomu se mi chce věřit kvůli roztržitosti.
Šla k bráně a kvůli roztržitosti nechal to otevřené.

Roztržitostí nebo z nějakého jiného důvodu, ale ignorovali jste, co ten druhý právě řekl.

Studentka přinese svou práci profesorovi, ukázalo se – kvůli roztržitosti vzal polovinu z jiné práce.

Ahoj! Jmenuji se Lampobot, jsem počítačový program, který pomáhá vytvořit mapu slov. Umím velmi dobře počítat, ale zatím nechápu, jak funguje váš svět. Pomozte mi to zjistit!

Děkujeme! Začal jsem světu emocí trochu lépe rozumět.

Otázka: Octobrist Je to něco neutrálního, pozitivního nebo negativního?

Neutrální
Pozitivní
Záporný
Nevím

– Vy kvůli roztržitosti zapomněli jsme, že naše zvětšovací zoologické magické sklo se ve sklárně opravuje!

Jednou místo tvé aktovky kvůli roztržitosti Přinesl jsem ze školy cizí, ne hnědé, ale modré.

– Ach ano! Jsem si vzpomněl! Poslali vám pohlednice. Já. je kvůli roztržitosti strčil si to do aktovky. Ten den byl test a nějak jsem.

Teprve teď, je to jasné kvůli roztržitosti Dotkl jsem se ho nohou a vytáhl ze zásuvky.

Profesor kvůli roztržitosti Posunul kbelík k sobě a začal se ohánět naběračkou tak rychle, že zmrzlina v jeho hrdle během minuty zmizela.

Jednoho dne jsem viděl tátu kvůli roztržitosti nalil čaj do držáku na sklenice, který neměl sklenici.

Před námi však stály sklenice na nealko, ale už byly prázdné, o čemž jsem si jist, že majitel kvůli roztržitosti nevěnoval pozornost.

Když jsem zavřel modrou čáru a chtěl začít červenou čáru, byl jsem zklamaný, když jsem to zjistil kvůli roztržitosti Nakreslil jsem modrou čáru na obě strany prstenu.

Ale teď, kvůli roztržitosti, chlapec byl dlouho zmatený, díval se do cizích dvorů a pamatoval si číslo domu.

Do kapsy u kalhot si dal krémovou vizitku a svou dceru kvůli roztržitosti Nevšiml jsem si hned.

Při sekání trávy před domem omylem vjel na pozemek souseda a pak kvůli roztržitosti Málem jsem zakopl o zahradního trpaslíka.

Ale zjevně kvůli roztržitosti zalil vařící vodou a čaj se začal sypat z přetékajícího šálku na podlahu.
– Kam jdou brýle, když jsou kvůli roztržitosti točí se? “ zeptal se profesor soucitně.

Při vyšetření bylo zjištěno, že ve třetině váčků kvůli roztržitosti to, co bylo nalito, vůbec nebylo to, co bylo na etiketě, a obsah zbývajících dvou třetin byl důkladně plesnivý.

Našel jsem svazek klíčů a podívej! – na něm mezi ostatními visí jakýsi dosud neviděný klíč, kterým jsem, jak se ukázalo, už dvakrát odemkl skříň, kvůli roztržitosti aniž by si ho vůbec všiml.

Možná tato osoba právě odešla a kvůli roztržitosti zapomněl si po sobě uklidit?

To ne kvůli roztržitosti, ne z jiného důvodu, ale umělec, který byl pověřen nakreslením slavného anglického idiomu, se něco pokazil a výsledek nebyl úplně takový, jak se požadovalo.

– O! Roztržitostí, jak se často stává nešťastným hráčům.
Aristoteles před více než dvěma tisíci lety kvůli roztržitosti udělal překlep v jednom pojednání.
Dnes byste je mohli nosit kvůli roztržitostia mohly by vám vypadnout z uší.

„Mohli si to vzít,“ řekl táta a pro každý případ se také podíval do lednice, protože znal mámu. kvůli roztržitosti Opravdu jsem tam mohl dát svůj telefon.

I když jsem se bál, že se máma najednou rozhodne vzít si dnes neplánované volno, nebo spíše táta kvůli roztržitosti Možná jsem zapomněl nějaké důležité dokumenty a vrátil se pro ně.

Vystačí na několik plechovek kvůli roztržitosti Nalepil jsem to na druhou cenovku.
Pořád jsem si říkal: možná to zopakuji kvůli roztržitosti prošel.
Jeden kormorán byl téměř zakrytý: it kvůli roztržitosti letěl špatným směrem, jedním slovem – zírat.

Z hlediska analýzy vztahů bychom museli předpokládat, že analytik byl nějakým způsobem zapojen do konkurenčního boje a že pacientovy nevědomé pokusy sabotovat analýzu tím, že se údajně dopustil chyb. kvůli roztržitosti, nejsou ani tak příznakem vnitřního boje, jako spíše výsledkem vzájemné rivality.

Ale jednoho dne já kvůli roztržitosti Zapomněl jsem to v domě.

„Vždyť se mu určitě něco stane: buď se zřítí stan a bude ho odtamtud vytáhnout, nebo dojdou zásoby vody, nebo kvůli roztržitosti sedí na sáčku syrových vajec.

To znamená, že v nějakém hostinci vypil skoro sud vína a dopadlo to tak kvůli roztržitosti Zapomněl jsem na vlastní neschopnost zaplatit za toto víno.

-Nechytil jsi? kvůli roztržitosti a moje peněženka?
– Spíš ne, kvůli roztržitosti.

Za šest set druhů sýrů by si Francouzi možná zasloužili malou plaketu, ale rozhodně ne pomník nebo mramorovou desku, protože většinu svých sýrů objevili kvůli roztržitosti – nějaký zapomnětlivý pastýř nechal vedle kousku sýra trochu plesnivého chleba – a tak se zrodil Roquefort.

Kluci se žárlivě pozorovali, a jestli vůbec někdo kvůli roztržitosti zapomněl na dárek, byl okamžitě stažen zpět, tiše, ale energicky.

Pořád snít a pak kvůli roztržitosti Mnohem lépe je zaměňuji s realitou, než abych věci řídil.

A nestarejte se o špatná znamení! – řekl nakonec akademik, jako by se snažil přesvědčit sám sebe, a odešel z místnosti, kvůli roztržitosti dělat to přes zavřené dveře.

Která z jeho neodolatelných přítelkyň se při pohledu na polonahého muže vrhne k útěku jako nějaká školačka, kvůli roztržitosti dívat se do pokoje někoho jiného.

Šel, ztracený v myšlenkách, třiasedmdesátiletý neudržovaný starý muž a kvůli roztržitosti srazila ho tramvaj.

Podle ní ho dala do šuplíku prádelníku a pak ho vyndala a kvůli roztržitosti Nechal jsem to na prádelníku, ale měl jsem to schovat do tašky a. no prostě jsem zapomněl.

Strýc usoudil, že dívka si kartu přece jen vzala. kvůli roztržitostiale protože má hlavu úplně prázdnou, nepamatuje si to.

– Myslel jsem, že ty kvůli roztržitosti poslal mi esej o dovolené.

Kdyby se to někomu stalo, kvůli roztržitosti nebo nevědomost obrátit se na starého muže s nečinnou, rutinní otázkou, odpovědí bylo ticho.

Proto se tu tak často poflakují, bojí se toho kvůli roztržitosti Zapálím byt nebo si něco udělám.

Roztržitostí prošel kolem vchodu, který potřeboval, vyjel výtahem k jinému vchodu a zavolal do bytu ve stejném patře jako jeho přítel.

vzal jsem to kvůli roztržitosti sladké máslo místo běžného másla a dopadlo to skvěle.

Jinak minule jiný doktor, buď omylem, nebo já kvůli roztržitosti to neřekl, předepsal mi radedorm místo reladormu.

Nepřítomnost a její typy.

Pokud je nepozornost nepřítomnost mysli. Zvláštní stavy mysli, vzhledově podobné, ale zcela odlišné. Stav věčné pohyblivosti a nedostatku vyrovnanosti, antipod pozornosti.

Více hodnot. 1) Populární ve fyzice, je zde rozptýlená energie a soustředěná energie. Rozptýlené – rozptýlené po prostoru, nebo naopak – shromážděné ve svazku.

2) Oslabený, rozptýlený, již nekoncentrovaný kvůli rozptylu v prostoru.

3) Špatně si všímá okolí, nevšímá si, co se děje.

4) Jedná se o osobu, která není zaneprázdněna prací, nečinným životním stylem.

Klasifikace 4 typů nepřítomnosti.

1) Prostrace, nebobezmyšlenkovitost„.

2) Studentská nepřítomnost (mnoho podnětů, rozptýlené, odolné vůči interferenci. Často hyperaktivní, příčiny jsou neurologické)

3) Imaginární roztržitost. Profesorská a poetická roztržitost (silné soustředění na něco, Absorpce je, když je člověk tak pohlcen svými myšlenkami, aktivitami, že nevidí, co se kolem něj děje. Vede k proudění. Nebo si položte umyvadlo, když se oblékáte Gulliver a Laputani, plácačky.)

4) Senilní roztržitost (žádná schopnost nechat se rozptýlit okolím. Navenek se zdá být soustředěný, zaujatý sám sebou, posedlý, mentálně žvýkací, dokud se neobjeví nový podnět)

Všechny typy nepřítomnosti vedou k různým jevům.

3) Silniční hypnóza (časová mezera). Neměnná krajina, aktivita a člověka to omrzí.

4) Chyby nepřítomnosti

5) Porucha pozornosti s hyperaktivitou

6) Nepozornost, jako osobnostní rys, jako navyklý stav roztržitosti, je způsobena výchovou.

7) Selektivní nepozornost (objeví se něco nepříjemného a vy na to nechcete myslet a snažíte se tuto myšlenku od sebe vědomě zahnat)

Klasické a moderní teorie pozornosti: pozornost a vědomí (W. Wundt, W. James, T. Ribot); pozornost a aktivita (N.F. Dobrynin, S.L. Rubinstein);

Stručně:

Dobrynin — selektivita, zaměření na předmět (činnost) a soustředění na něj. Výběr; Držet.

Wundt – fixační bod vědomí. Zóna apercepce (proces a výsledek) – duševní činnost.

Titchener definoval pozornost jako jednu z hlavních vlastností počitku spolu s kvalitou, trváním, intenzitou počitku jako „smyslovou jasnost“ („smyslová jasnost“ je vlastnost počitku, jeho zvláštní postavení ve vědomí, nervová predispozice (biologická povaha pozornost) Pozornost dává naší práci vyšší produktivitu a lepší výsledky)

Ebbinghaus – výběr jednoho nervového vzruchu, inhibice ostatních;

Jiří Muller – „smyslová podpora čití“ – mechanismus, kdy podráždění přechází do kůry a poté zpět do smyslového orgánu je zachováno a zesíleno.

Blonský – převaha symmatotonických reflexů nad vagotonickými, jinak „maximální bdělost. Pozornost jako subkortikální proces ve své rozvinuté kortikální formě.

Kornilov – nastavení smyslů pro lepší vnímání předmětu.

Rubinstein – nejvýraznější část vědomí.

Broadbent – filtr (pro nepodstatné) v systému zpracování informací.

Galperin – funkce mentální kontroly.

Dále:

Titchener zvýrazněno Stupeň 4 kulturní rozvoj pozornosti:

1. Primitivní – přírodní

2. Externí nepřímý

3. „naivní psychologie“ u abnormálních lidí

4. Otáčení.

Teorie pozornosti (Přednáška Romanova)

Klasické teorie pozornosti. Předmětem studia psychologie bylo pouze vědomí (Díla psychologů Wundta, Titchenera, Jamese a Gestalta)

1) Pozornost jako samostatná schopnost psychiky nebo projev jiných schopností.

2) Jako zvláštní proces vědomí nebo charakteristika jiných procesů vědomí.

3) Specifická nebo celková úprava těla.

4) Jako specifický mechanismus systému zpracování informací nebo obecný aspekt celého systému zpracování informací.

5) Určitý zdroj, který musí být přidělen k prováděným akcím.

6) Pozornost je zvláštní činnost nebo stránka jakékoli činnosti.

Tam jsou také motor teorie pozornosti, kde jsou spolu s projevy vědomí zdůrazňovány motorické složky. Představitelé tzv. emoční školy v psychologii věřili, že všechny faktory pozornosti jsou vysvětlovány psychologií emocí. Je to emoce, která dává předmětu vnímání nebo reprezentace jasnost a odlišnost. Motorická teorie pozornosti (T. Ribot) redukovala pozornost na adaptivní pohyby

Teorie Jamese, Ribota, Langeho.

Wundt. Řada vlastností vědomí.

Zaměření vědomí. Obsah se stává jasným a zřetelným. Musí existovat proces vnímání, to je proces, kterým si něco uvědomujeme, když nějaký obsah vstoupí do pole vědomí. Od pole k ohnisku – apercepce.

Pozornost je proces apercepce, při kterém se vyjasňují a stávají zřetelnějšími určité obsahy vědomí, v důsledku čehož dochází k potlačení nesouvisejících obsahů vědomí a naopak k kombinování obsahů s nimi spojených.

Funkce apercepce (podle Wundta).

— Objasnění (objasnění) daného předmětu

— Spojení obsahů vědomí

— Potlačení irelevantního obsahu.

Titchener identifikoval hlavní prvek vědomí, smyslový. 5 vlastností vjemů

Jasnost vjemu je naší pozorností (Titchener). Pozornost je vlastnost pocitu, smyslové jasnosti.

Klasifikace typů pozornosti (Titchener) podle objektu

– receptivní (zaměření na vnější podněty)

– lobarativní (složitý, zaměřený na myšlenky)

– výkonný (vedoucí, pozornost zaměřená na pohyby)

Genetická klasifikace typů pozornosti. — Primární (nedobrovolné)

— Sekundární (dobrovolné, s námahou)

— Primární odvozená pozornost (spontánní podobrovolná)

4 svaté proudy vědomí:

Soukromí (patří jednotlivci)

Variabilita (jakmile obsah spadne, zmizí a je nahrazen novým)

Selektivita (výběr, zdá se také jasnost)

James vyzdvihuje vlastnost proudu vědomí – selektivitu.

Jaké jsou mechanismy ovlivňující výběr?

Nedobrovolná volba. Ladění smyslů.

Dobrovolná pozornost je dána prací ideového centra. Vzrušení myšlenkového centra probouzí periferii a umožňuje lepší vnímání objektu. A přece – doprovázené úsilím.

Ribotova teorie pozornosti.

Stav monoideismu vědomí, který je doprovázen a zajišťován určitými pohyby. Normální vlastností vědomí je polyideismus (podle Ribota). Pod monoideismem dominuje jeden stav vědomí, člověk něčemu věnuje pozornost.

— afektivita (provázená emocemi)

— Motorické (změny cévních reakcí, dýchání, pohybů).

2 typy pozornosti:

– Přirozené, přirozené, přirozené (nedobrovolné)

– Umělý, libovolný (libovolný)

Lange. Motorické teorie pozornosti. Pracoval ve Wundtově laboratoři.

Nikolaj Nikolajevič Lange.

Pozornost je účelná reakce těla, která okamžitě zlepšuje podmínky vnímání.

Nejdůležitější chybou strukturalistů je, že vlastnosti celku nelze popsat vlastnostmi prvků. Celek má své jedinečné vlastnosti, které jej odlišují od jiného celku.

Problém s koktejlovou párty (třešeň).

1) Subjekt poměrně snadno vyřeší problém, když na pozadí různých proudů informací musí jeden vybrat.

2) Příslušný kanál můžete nejsnáze naladit, pokud mezi kanály existují výrazné fyzické rozdíly (jako je ženský a mužský hlas, vysoký a nízký hlas)

3) Nejobtížnější bylo rozlišit, zda jsou hlasy fyzicky stejné (jak zabarvení, tak síla. ), a zda je materiál sdělovaný oběma uším stejný.

Teorie o pozornosti Dobrynina a Rubinsteina:

To nejdůležitější: Pozornost jako aktivita jednotlivce. S. Ya Rubinstein, rozvíjející svůj koncept duševní činnosti, věřil, že pozornost nemá svůj vlastní obsah. Je to „strana všech kognitivních procesů vědomí a navíc ta strana, na které působí jako aktivita zaměřená na objekt“ (Rubinstein S. Ya., 1999). Podle Rubinsteina pozornost odhaluje vztah jedince ke světu, subjektu k subjektu a vědomí k objektu. Napsal, že „za pozorností jsou vždy zájmy a potřeby, postoje a orientace jednotlivce. Způsobují změnu postoje k objektu. A změna postoje k předmětu se projevuje pozorností – změnou obrazu tohoto předmětu, jeho přítomnosti ve vědomí: stává se jasnějším a zřetelnějším, jakoby konvexnějším.“ Rubinstein kladl důraz na aktivitu subjektu, která se projevuje pozorností, tvrdil, že důvody pozornosti neleží pouze v subjektu, ale také v objektu a také, že pozornost úzce souvisí s aktivitou.

Názory blízké těmto vyjádřil N. N. Dobrynin. Celý svůj život zasvětil studiu pozornosti, kterou považoval za formu projevu aktivity osobnosti. Dobrynin věřil, že když popisujeme pozornost, musíme mluvit nikoli o zaměření vědomí na předmět, ale o zaměření vědomí na aktivitu s předmětem. V jeho pojetí byla pozornost definována jako směr a koncentrace naší duševní činnosti. Směrem chápal volbu činnosti a udržení této volby. Soustředění znamená prohloubení do dané činnosti a odpoutání se od všech ostatních činností (Dobrynin N.N., 1938).

Pravděpodobně nejširší a nejadekvátnější definice pojmu pozornost, kterou uvádí N.F. Dobrynin. Pozornost je směr a koncentrace duševní činnosti. Směr znamená selektivní charakter této činnosti a její zachování a koncentrace znamená prohloubení této činnosti a odvedení pozornosti od ostatního. Z této definice vyplývá, že pozornost nemá svůj vlastní produkt, pouze zlepšuje výsledek jiných duševních procesů. Pozornost nelze studovat „v její čisté formě“, neexistuje jako samostatný fenomén a není oddělitelná od ostatních duševních procesů a stavů.

N.F. Dobrynin, když definuje pozornost, používá koncept „významnosti“: pozornost je směr duševní činnosti a její koncentrace na objekt, který má pro jedince stabilní nebo situační význam. Tento přídavek však lze stěží považovat za výrazně obohacující předchozí. Pouze objasňuje to, co je dávno známé: emoce, zájem, potřeby jsou velmi důležité pro pochopení fenoménu pozornosti. Nicméně tento výklad pozornosti je poměrně široký, ve skutečnosti zahrnuje redukcionistické přístupy zmíněné výše.

Distribuce pozornosti je organizace duševní činnosti, ve které se současně provádějí dvě nebo více akcí (N.F. Dobrynin). Všimněte si, že v poli pozornosti musí být různé akce, cíle a ne pouze dva objekty. Distribuce pozornosti je často doplněna nebo nahrazena jejím rychlým přepínáním, a proto je třeba být skeptický k náznakům, že by mnoho známých osobností mohlo vykonávat více druhů činností současně (např. je známo, že N.G. Chernyshevsky uměl současně psát článek a diktovat překlad knihy jeho sekretářce v historii).

Různé vlastnosti pozornosti, jak poznamenal S.L. Rubinstein, jsou do značné míry na sobě nezávislé, tzn. pozornost, která je dobrá v jednom ohledu, nemusí být tak dokonalá v jiném. Vlastnosti pozornosti lze přitom seskupovat, přičemž se kombinuje např. objem a rozložení jako charakterizující šíři pozornosti, dále stabilita, kolísání a přepínání jako vlastnosti, ve kterých se projevuje dynamická stránka pozornosti.

Stabilita pozornosti je dána dobou, po kterou je udržována její koncentrace. Krátkodobé výkyvy pozornosti, které si subjekt při činnosti nevšímá a neovlivňují jeho produktivitu, jsou nevyhnutelné. Podle některých údajů mají periodický charakter (N.N. Lange) a objevují se například při vnímání duálních obrazů nebo sotva znatelných rozdílů, velmi slabé podněty, opakující se po pár sekundách. V experimentech N.F. Dobrynin však subjekty pracovaly bez znatelného rozptýlení po dobu 20-40 minut. Pouze periodicky se vyskytující únava vede ke snížení koncentrace, zhoršení výsledku aktivity.

Co určuje schopnost udržet dlouhodobou pozornost na předmět, jev nebo činnost? Nejdůležitější podmínka pro to je téměř shodně popsána v dílech klasiků psychologie – G. Helmholtze, W. Jamese, S.L. Rubinstein. Nikdo není schopen nepřetržitě soustředit pozornost na neměnný předmět myšlení. Když objekt neposkytuje nové dojmy, pozornost je od něj odvedena. Výjimkou jsou pravděpodobně případy patologických stavů vědomí (například utkvělé představy). Stabilitu pozornosti lze udržet pouze neustálým odhalováním nového obsahu v objektu vnímání nebo myšlení. S.L. Rubinstein poznamenává, že zaměření pozornosti není zastavení myšlenek v jednom bodě, ale jejich pohyb jedním směrem. Monotónnost a monotónnost „otupí“ pozornost a uhasí ji. Důležité také je, aby měnící se obsah byl některými vztahy sjednocen do jediného celku, tvořícího systém soustředěný kolem jednoho centra, vztahující se k jednomu předmětu.