Kamarádka řekla, že si zaslouží zvláštní zacházení a způsobila skandál v mé restauraci

Kamarádka řekla, že si zaslouží zvláštní zacházení a způsobila skandál v mé restauraci

Letos jsem se rozhodl udělat ve svém životě zásadní změnu. Čtyřicet let je tedy čas začít dělat alespoň něco nového. V první řadě jsem se rozvedl. Bez slz a velké lítosti. Dokonce mohu říci, že jsme se rozešli jako přátelé. Valera je dobrý člověk, ale stali jsme se navzájem cizími. Víte, potkali jsme se, když nám ještě nebylo osmnáct. V průběhu let jsme nemocní a unavení. Unavení jeden druhého, představte si, to se také stává. Proto se tiše a pokojně rozešli a popřáli jim štěstí v budoucím životě.

Za druhé, změnil jsem svůj vzhled. Celý život byla kyprá hnědovlasá žena, ale stala se z ní štíhlá brunetka. Účinek tří „de“. Disciplína, pohyb, dynamika. Nastoupila jsem do posilovny, upravila jídelníček a zhubla asi deset kilo, která mě táhla až na dno mého života. Moji přátelé žárlili, ale nikdo se zatím nerozhodl následovat můj příklad. Za třetí, změnil jsem zaměstnání. Pracovala jako skromná obchodní manažerka a stala se administrátorkou v malé rodinné restauraci. Nic složitého. Setkávám se a vyprovázím hosty, pomáhám jim sednout a řešit různé administrativní záležitosti. Uklidňuji například podrážděné zákazníky a nabízím možnosti těm, kterým naše jídlo nevyhovuje.

Našel jsem nové místo velmi jednoduše a drze. V novinách jsem viděl inzerát, že je potřeba správce. Pochyboval jsem a dlouho jsem se neodvážil. Myslel jsem, že se nehodím, že asi hledají mladšího člověka. Víte, stereotyp je, že správce restaurace je mladá, hezká dívka. Ale moje nejlepší kamarádka Nadyukha mě přesvědčila, abych to zkusil. – Jděte na pohovor, nemáte co ztratit! V každém případě to bude zajímavá zkušenost,“ přesvědčovala Nadka. Poslechl jsem a vzali mě. Ukázalo se, že majitel restaurace chtěl v roli správce vidět jen dospělého a ne mladého neposedu. Říká se, že vzhledem k tomu, že podnik je rodinný, jeho tvář by vás neměla přimět si ho zamilovat, ale měla by vám věřit.

Moc se mi líbí moje nová práce. Tým je úžasný. Číšníci jsou většinou mladí lidé, ale v kuchyni pracují lidé v mém věku. Všechno bylo v pořádku, dokud se jeden z mých přátel nedozvěděl o mé nové práci. – Jak, teď pracuješ v restauraci? A ani jsem nevěděl. „Měli bychom tě přijít navštívit,“ řekla moje stará přítelkyně Olesya, kterou jsme pár měsíců neviděli. Neříkám, že jsme úplně nejlepší přátelé. V minulosti jsme měli nějaká nedorozumění. Na svého manžela na mě žárlila, i když jsem nikdy neuvedl žádný důvod. A další víkend své slovo dodržela. A jak! Předvedl jsem takovou show, že mě málem vyhodili.

Znamená to, že do naší restaurace přichází přítel. A ze dveří žádá, aby ji odvedl k nejlepšímu stolu. „Nejsem pro tebe cizí, jsem koneckonců přítel.“ Musíte mi sloužit se zvláštní pozorností,“ řekla Lesya tak trochu žertem. Alespoň jsem si nejdřív myslel, že si dělá srandu. Pak mi ale došlo, že ten pán si korunu nasadil se vší vážností a nehodlá ji sundat. Posadil jsem ji ke stolu, samozřejmě ne nejlepšímu, ale ne ve vzdáleném rohu. Předala mi jídelní lístek, vše bylo jako obvykle, vše podle vypracovaného scénáře. Šel jsem za dalšími hosty, kteří mi volali, a o pět minut později jsem slyšel Olesinův výkřik: „Jak dlouho na tebe budeme čekat?“ Nechte tuto rodinu již, běžte ke mně a přijměte objednávku!

Zbytek hostů se překvapeně otočil na kamarádku, která se chovala, jako by seděla v obýváku své tchyně. Ani nemrkla ucho. Jako, takhle to má být. Přistoupil jsem k Lesce a zasyčel, že takhle se chovat na slušném místě není. – Vyděsíš všechny mé hosty! – Přidal jsem. Kamarádka odpověděla, že nic takového neudělala. „Jsem v práci přítele, mám na to právo,“ řekla Olesya, aby ji všichni ostatní hosté slyšeli. Viděl jsem, že u některých stolů si lidé začali šeptat a dívali se na nás s nesouhlasem. Samozřejmě, komu by se líbilo, když se vedle vás někdo takhle chová? Přinesl jsem objednávku své kamarádky a ona začala vybírat talíře a hlasitě komentovat. Buď jí salát nestačí, nebo je teplé jídlo hořké, nebo něco jiného. „Nechápu, jak jsi dokázal získat práci na tak prohnilém místě.“ Ano, v posledním suterénu je jídlo ještě chutnější než ve vaší restauraci. Pravděpodobně kupujete nejlevnější produkty a možná vám nevadí, že přijdete pozdě,“ uvažoval Olesya nahlas a otočil se ke mně.

To už není možné, uvědomil jsem si a šel k jejímu stolu. Řekla, že teď pozvu hlídače a ten kamarádku vyprovodí k východu, pokud se nepřestane chovat provokativně. Jen se smála. Říkají, že svému příteli nic neuděláš. Víš co, odpovídám, vůbec nejsi můj přítel. Z vaší strany není žádná známka přátelství. Nevím, proč se mi mstíš, ale děláš to velmi neobratně. Proto vás žádám, abyste odešli se svými věcmi, řekl jsem a následoval strážce. Vzal Olesenku za bílé ruce a navzdory jejímu rozhořčení ji vyvedl ze sálu. Ta se pak samozřejmě pokusila celý příběh obrátit naruby. Ale naštěstí tomu nikdo nevěřil. Ano, s takovými „přáteli“ není potřeba nepřátel!