Jak lidé zvládají to, že nikde nepracují?

Nechce se vám pracovat? Příběhy Bělorusů, kteří uspěli

Představte si, že od zítřka možná nebudete pracovat několik měsíců nebo dokonce několik let. Co si myslíte, že vás v tomto nezaměstnaném životě čeká? Nemusíte hádat: požádali jsme lidi, aby se podělili o své zkušenosti, kteří vědomě dlouho odmítali zaměstnání. Existují různé příběhy, včetně těch pozitivních.

„Ve 34 letech jsem si vydělal dost na dva byty a uvědomil jsem si: mám toho dost.“

V nedávné minulosti byl Peter zástupcem ředitele velkého dopravního podniku v Minsku. Předloni odešel muž ze zaměstnání, protože ho všechno omrzelo. V prosinci 2022 odjel do Gruzie, od ledna 2023 žije na Srí Lance a pronajímá si hotelový pokoj u oceánu.

Před svým propuštěním si Peter dokázal vydělat dost na nákup dvou bytů v Minsku a jejich pronájmem nyní cestuje. Peněz je dost na letenky, ubytování, jídlo (i když ne luxusní dovolenou).

— Studoval jsem na BNTU jako energetický inženýr, pak jsem šel do Vitebsku pracovat na distribuci. Pak jsem měl krátké pracovní období v Rusku, ale rychle jsem se vrátil do Běloruska. V Minsku pracoval v různých společnostech ve své strojírenské specializaci a ve svých 32 letech se dostal na pozici zástupce ředitele.

Ve 34 letech jsem si uvědomil, že jsem v práci dosáhl svého finančního a kariérního stropu.

Je těžké pracovat s vědomím, že nemáte žádné další vyhlídky. Navíc jsem si vydělal dobré peníze v jiném oboru a zůstal jsem v zaměstnání kvůli pocitu klidu a stability.

Souběžně se svou hlavní prací hrál Peter několik let na burze: nakupoval a prodával akcie, dluhopisy, kryptoměny a další složité věci. Zkoušel jsem vydělávat i na nemovitostech: koupil jsem svůj první byt jako investiční možnost, zrekonstruoval a prodal za vyšší cenu. Za získané peníze se dostal do vlastního kapitálu, skončil v dlouhodobé výstavbě a developera zažaloval. Vyhrál případ, dostal všechny peníze zpět, ale dospěl k závěru, že musí být opatrnější s investicemi do nemovitostí. Navzdory všemu se mi podařilo nashromáždit slušné hnízdní vejce.

— V roce 2021 jsem si říkal: proč potřebuji tolik práce a peněz, když nemám čas žít?

Nejprve jsem se rozhodl vzdát placené práce a věnovat se pouze obchodování, protože burza přinesla hlavní příjem. Několik dní jsem své rozhodnutí zvažoval a nakonec jsem ho oznámil vedení. Ředitel mě hned nepustil, bylo potřeba za mě najít a připravit náhradu. Po dvou měsících jsem to konečně nechal.

S obchodováním to šlo tak nějak. Peter říká, že se na to začal příliš soustředit, jeho mozek byl přeplněný informacemi, což negativně ovlivnilo jeho obchodní rozhodnutí. Na jaře 2022 se kvůli politické situaci objevily problémy se zahraničními účty, tak jsem se rozhodl s výměnou spojit.

Muž už více než rok vůbec nepracuje.

Nejprve rekonstruoval své dva byty a pak si uvědomil, že chce cestovat.

— Jak teď obvykle probíhá tvůj den?

— O relaxaci (usmívá se. — Přibližně Onlíner). Dlouho jsem si nenastavil budík, vstávám, když mám dost spánku, vstávám za zpěvu ptáků a zvuku oceánu (bydlím na pobřeží). Jsou tam palmy, zeleň a spousta různých zvířat. Zpočátku jsem jedl pouze v kavárnách a restauracích, ale nyní jsem se přizpůsobil a vařím místní produkty. Můžu hrát volejbal na pláži a přes den surfovat. Mimochodem, Bělorusů je tu dost.

Peter má v nejbližší době v plánu navštívit Vietnam, pak jet do Kambodže, na Maledivy a do Turecka. A zpět do Běloruska – protože je tady moje matka a další příbuzní.

Osm let jsem nepracoval a pak jsem se rozešel se svým IT člověkem: „Dostal jsem tvrdou finanční lekci“

— Nyní pracuji jako trenér ve fitness klubu, a když se dívám na nezaměstnané IT dívky, chci je varovat: vaše nedostatečné naplnění může v budoucnu vést k problémům. I když nechodím za klienty s radami, není to moje věc.

Elena to říká, protože se spoléhá na vlastní zkušenosti: osm let byla toutéž nezaměstnanou přítelkyní IT specialisty a po rozchodu s ním sotva našla práci. Kde začal příběh jejího dlouholetého nezaměstnaného a bezstarostného života?

— Bylo mi 22 let, byl jsem korespondenční student. Potkal jsem jednoho kluka a věci se začaly dít rychle. Psal se rok 2012, pracoval jsem na noční směny v kasinu za 500 dolarů měsíčně. A měl plat 5-7 tisíc dolarů, pracoval pro kanadskou firmu. Řekl, že mých 500 dolarů s takovým rozvrhem není moc dobrých. Končím.

Elena začala krásný život na Instagramu neustálým cestováním na úkor svého přítele. Kluci si klidně mohli dovolit výlet, který stál 5-6 tisíc dolarů.

— V Minsku jsme nechodili do drahých restaurací, ale byli jsme na Islandu, v Portugalsku, Španělsku – cestovali jsme po celé Evropě a obvykle jsme odjížděli na měsíc najednou.

Foto: archiv Onliner, pouze ilustrativní

Přítel mi řekl: „Drž se toho chlapa,“ jako bych bez něj byl bezcenný. Mámu chápu, přenesla na mě své zkušenosti: táta na ni tlačil a přesvědčil ji, že není práceschopná, stala se ženou v domácnosti, ale štěstí jí to nepřidalo.

O pár let později Elena vystudovala univerzitu, ale nechtěla pracovat ve své specializaci. Rozhodl jsem se vyzkoušet jako osobní asistent nebo office manager nebo v jiné specializaci, pro kterou jsem nemusel absolvovat vysokou školu. A dostávala jen odmítnutí.

— Na pohovorech se mě personalista překvapeně zeptal: „Jak to, že jsi studoval na částečný úvazek a dva roky jsi nepracoval? Co jsi dělal? Podkopalo mi to sebevědomí.

Dívka hned po absolvování vysoké školy nikdy nedostala práci. Trávil jsem hodně času doma, četl knihy, cvičil každý den, jezdil na kole a potkával se s přáteli. Tu a tam jsem přemýšlel o otevření obchodu a přepravě zboží z Ameriky, ale bál jsem se riskovat peníze svého partnera. Považovala se za IT a požádala chlapa o pomoc, ale řekl, že by se v tomto oboru nudila. V pomalém režimu jsem pokračoval v prohledávání volných míst.

Foto: archiv Onliner, pouze ilustrativní

– Nejsem ten nejúčelnější člověk. Právě jsem našla pracovní příležitost, když můj přítel řekl, že za tři měsíce odjíždíme do Itálie. Okamžitě mě napadlo: proč potřebuji práci? Je pro mě důležité zdůraznit: Já toho chlapa z ničeho neobviňuji. Nikdy mi práci nevyčítal ani mi práci nezakazoval. Řekl jsem ti, abys dělal, co chci.

Během osmi let pracovního klidu se Elena dostala do deprese.

— Ve 30 letech jsem si uvědomil, že nemám žádný smysl života, nebyl jsem naplněn. Ať to zní jakkoli pateticky, podíval jsem se na Alpy a rozbrečel se. Pokud jste uvnitř nešťastní, pak vám nepomohou hory ani výhled na moře.

V roce 2020 se Elena rozešla se svým přítelem a začala si znovu hledat práci – získala práci osobní trenérky. Nejprve bylo vše v pořádku (zřejmě si nahromaděná energie vybrala svou daň) a pak se svět dozvěděl o koronaviru. Klienti se pandemie zalekli a přestali chodit do posilovny.

— Naučil jsem se tvrdou finanční lekci: musíte se zapojit do seberealizace. Kdybych věděl, že se to stane, neopustil bych toho chlapa v té době. Bylo to, jako by mě hodili do centrifugy a řekli mi, ať z toho vylezu sám. Zvládl jsem to, teď se mi daří. Nemám cíl dokazovat své bývalé nebo matce nebo přítelkyni, že jsem skvělý.

Chci cestovat jako dřív, ale s vlastními penězi.

Někteří známí se divili a obdivovali, že jsem se dokázala rozejít s finančně úspěšným chlapem, ale nikdy jsem ho kvůli penězům nedržela.

Mým hlavním poselstvím je, že musíte převzít zodpovědnost za svůj život a nebýt v něm dětinský. Ne každý potřebuje naplnění, ale stává se, že v páru za ženu o všem rozhoduje partner. Mám klienta, který žil z chlapa, měli dům v Drozdech. Rozešli se a ona řekla: „Musím někoho najít, nechci pracovat.“ A je šťastná. A byl jsem nešťastný. Chci apelovat na dívky, které nepracují a cítí se kvůli tomu nepohodlně: je lepší jít a začít něco dělat, i když to může být děsivé.

„Moje rodina požadovala, abych alespoň dostal práci jako uklízečka“

Yulia byla propuštěna před dvěma a půl lety. Dívka pracovala jako krupiérka v kasinu, kvůli koronaviru bylo mnohem méně návštěvníků, takže část týmu byla vyhozena.

— Během prvního týdne nezaměstnanosti jsem objevil nový koníček – kreslení. Rozhodl jsem se pár měsíců žít z úspor, psychicky si odpočinout a jako bonus se naučit celý akademický základ kreslení. Dovolená se však opozdila. Kreslení se mi zalíbilo natolik, že jsem začal číst knihy na toto téma a absolvoval online kurzy kreslení na tabletu. Měl jsem už minimální znalosti, vystudoval jsem vysokou školu technologickou s titulem módní návrhář-instruktor.

Příbuzní upřímně nebyli rádi, že se dívka rozhodla zůstat doma. A pak se Yulia rozhodla, že jim zalže, že kvůli koronaviru pro ni nejsou žádná volná místa.

„Rodiče na mě tlačili a trvali na tom, abych se stal alespoň uklízečkou. Měl jsem touhu vrátit se do kasina, ale už nebyla volná místa pro krupiéry s méně než pětiletou praxí. Tak jsem se stal barmanem. Bylo to velmi náročné, protože jsme pracovali až do posledního klienta, někdy jsem strávila 15 hodin na nohou. A to zasahovalo do mé kreslířské praxe. O měsíc později jsem toho nechal a vrátil se ke kreslení.

Dál jsem lhal, že je problém s volnými místy. Žila ze svých příbuzných.

Dívka začala kreslit doma 10 hodin denně, zatímco pokračovala ve studiu v kurzech (byly dva: tříměsíční a šestiměsíční). O čtyři měsíce později jsem dostal práci ve své specializaci. Na kurzech, kde studovala kreslení, se dělila volná místa, aby absolventi našli uplatnění. Julia odpověděla na jednu z nich.

— Musel jsem splnit testovací úkol – nakreslit symboly pro online kasino: ovoce, lahve. Moje práce se mi líbila a byl jsem oficiálně přijat. Pak jsem pracoval na dalším projektu. Nyní mi věří herní rozhraní. Nyní jsem absolvoval nový kurz kreslení: Chci kreslit postavy pro hry.

Jak na takovou práci maminka reaguje? Je nadšená a na všech rodinných oslavách nastoluje téma hrdosti na svou umělkyni.

Expert: Dlouhá přestávka v práci není překážkou v budoucí kariéře

„Dočasné vyřazení z práce bude přínosné, pokud je strávíte na zotavení, pomůže vám to zvládnout profesionální syndrom vyhoření. Mnoho lidí si bere dlouhé prázdniny na školení a rozvoj, nejčastěji v novém oboru. Hlavní věc je, že vaše nezaměstnanost je vaše vědomé rozhodnutí a víte, za jakým účelem odcházíte na dlouhodobou dovolenou,“ — říká Victoria Yudina, kariérní konzultantka pro službu „Ready Resume“ od rabota.by.

— Jakým potížím může v budoucnu čelit člověk, který odmítne pracovat?

— Pokud získáte práci po velmi dlouhé přestávce, existuje šance, že kvůli ztrátě dovedností a znalostí budete muset začít na nižší pozici, než jste měli předtím. Budete potřebovat čas, abyste se naučili nové technologie a pracovní metody, které se ve vašem oboru staly standardem.

Pokud opustíte pracovní sílu na dlouhou dobu, může být obtížné vrátit se do pracovního rytmu a vytvořit si návyk na produktivitu. Můžete čelit problémům s motivací a disciplínou. Vzhledem k těmto faktorům je důležité se předem připravit a podniknout kroky k minimalizaci potenciálních problémů.

— Jak může člověk, který nepracoval 3–5 let, získat dobrou práci?

— Je důležité se připravit na myšlenku, že přestávka v práci není překážkou vaší budoucí kariéry. Aktualizujte proto svůj životopis, aktualizujte své dovednosti. Pokud máte pocit, že vám chybí znalosti, můžete si najít kurzy nebo mentora, který bude pracovat na vašem profesním rozvoji. Zvažte práci na částečný úvazek nebo dočasnou práci, abyste získali nové znalosti a dovednosti ve svém volném čase. Nejdůležitější věc: neztrácejte důvěru v sebe sama. Přestávka v práci vás nesníží kvalifikací.

Když se vás během pohovoru zeptá otázka „Proč jste tak dlouho pryč z práce“, měli byste upřímně uvést důvody a vysvětlit, jak jste tento čas využili.

Možná jste trénovali na změnu kariéry nebo provozovali vlastní firmu. Promluvte si o tom a ukažte, jak tato doba ovlivnila váš osobní a profesní rozvoj. Ukažte svou motivaci, pokud se chcete vrátit do práce a jste ochotni udělat cokoliv, abyste uspěli na své nové pozici. Ukažte, jaké dovednosti máte pro své nové pracovní povinnosti a jak můžete společnosti prospět. A pak to může zaměstnavatele zajímat.

Odkud pocházejí ti, kteří nikde nestudují ani nepracují?

Pro většinu je mládí čas vážně přemýšlet o budoucnosti, zvolit si povolání, získat vzdělání a začít budovat kariéru. Je pravda, že dnes ve světě – naše země není výjimkou – existuje trend: objevila se celá generace Ni-Ni. Termín je španělský a znamená los que ni estudian ni trabajan – „nestudují a nepracují“.

Navíc se zdá, že mladí lidé jsou s tímto stavem spokojeni. Proč nic nezmění? A jak vidí svůj budoucí život?

Marina Osipova, obyvatelka Mogileva, ve věku 25 let, nemá pracovní sešit a nikdy oficiálně nepracovala ani den. Střídavě ji krmí a oblékají její rodiče a její pánové. O založení rodiny ale zatím vážně neuvažuje.

Před dvěma lety jsem spolu s kamarádem odjel do Moskvy, prý vydělávat peníze, ale tam se jí to na rozdíl od mé společnice, která sehnala práci prodavačky na tržnici, nepovedlo. Nějakou dobu žila v Mother See pro rodičovské přesuny. Pro mámu a tátu se však stalo drahé podporovat svou dceru v tak drahém městě, takže se dívka vrátila zpět.

Nastoupil jsem na místní univerzitu, jako obvykle mi na studium přispívali. Ale rychle odešla. Už zase sedí doma.

„Je to hodná holka, jen ještě nenašla své místo v životě,“ ospravedlňuje matka Marina své přestárlé dítě. „Neví, jaký druh činnosti má ráda.“

Marina působí velmi příjemným dojmem: hezká, úhledně a vkusně oblečená, decentně nalíčená a chová se docela přátelsky. Pravda, v odpovědi na otázku o plánech do budoucna pokrčí rameny. Už po pár minutách rozhovoru je jasné: neusiluje o změnu, ve svém současném stavu je docela pohodlná.

Další případ. Alexander Starovoitov byl vyloučen z univerzity pro špatné studijní výsledky – vynechal hodiny a nepřipravoval se na testy. Ano, mohl by se stát vynikajícím správcem systému nebo se vyučit programátorem: má mimořádné schopnosti a vynikající intuici. Ale obyvatel Mogileva nechce oficiálně pracovat ani pro sebe, ani „pro svého strýce“. Tvrdí, že „tisíc dolarů nejsou vůbec peníze, za které stojí za to být od rána do večera připoután ke svému pracovišti“. Sasha ambiciózně sní o milionu, ale nehne prstem, aby se alespoň pokusila svůj sen přiblížit. Dožil se 34 let a zůstal teenagerem, který „přemýšlel o svém životě“. Nemám chuť se vrátit na univerzitu. Přátelé a příbuzní pomáhají „hledající osobě“ nehladovět.

Obyvatel Bobruisk Oleg Sosnovsky vede stejný životní styl. Pravda, svého času zaregistroval obchodní společnost, objednal pečeť a otevřel si bankovní účet. V čem. nikdy se nerozhodl, co jeho podnik udělá.

Není to první rok, co na ustavující dokumenty společnosti, která existuje pouze nominálně, sedá prach na polici, zatímco sám 27letý „ředitel“ buď leží na gauči, nebo se od rána do večera potuluje po internetu. Dokonce opouští dům velmi zřídka a zdá se, že tento životní styl považuje za zcela normální. Rodiče ho živí, prarodiče mu dávají kapesné atp. malá sestra, na rozdíl od Olega je dívka velmi cílevědomá.

A takových příkladů lze uvést mnoho.

V Rusku spadají podle některých odhadů do této infantilní kategorie asi dva miliony chlapců a dívek. Doktorka ekonomických věd, profesorka Běloruské státní ekonomické univerzity Natalya Makovskaya komentuje:

— I u nás probíhá výzkum tohoto problému, který provádí několik předních akademických odborníků v oblasti hodnocení trhu práce. Přesné statistiky však zatím neexistují. Lze jen předpokládat, že zástupce Ni-Ni máme v rozmezí 8-12 procent z celkového počtu mladých lidí. To má samozřejmě neblahý vliv na ekonomiku – snižují se pracovní zdroje, méně prostředků plyne do rozpočtu, do Fondu sociální ochrany.

Situace je typická. Mladá žena z Mogileva pracovala ve velké bance, ale byla propuštěna. Bylo jí nabídnuto, aby se přestěhovala do Minsku za dobrou pozici, ale neodvážila se. Postupem času ona, jediná dcera docela bohatých rodičů, dospěla k názoru, že vůbec nemusí pracovat a také se neplánuje vdávat ani vychovávat děti. Zůstává doma. Nekupuje nové oblečení ani kosmetiku. Neutrácejte peníze za kadeřníka.

Profesorka Natalya Makovskaya uzavírá: takový životní styl vedou zpravidla ti, kteří nepotřebují peníze, kteří nepotřebují přebírat odpovědnost za někoho, například za svou rodinu, děti nebo domácí mazlíčky. Takoví lidé většinou žijí z rodinných peněz nebo dědictví. Obecně je takový životní styl typický spíše pro některé západní země, kde generace Ni-Ni vždy existovala. V tomto ohledu vysoké podpory v nezaměstnanosti, podotýkají odborníci, nemotivují lidi k hledání práce. Ale i tam, kde si potřebujete vydělávat neustálou prací, se najdou tací, kteří si na zahálku zvyknou. Někdy sami rodiče takto vychovávají své syny a dcery a odmala je přesvědčují, že bez ohledu na to, jak tvrdě pracujete, se vám nebude dobře žít. Instalace je dána. A realizuje se u dětí. I když logika říká, že vše by mělo být právě naopak. Pokračujte a dostanete se tam. Zkoušejte dál a změna přijde. Valící se kámen nesbírá mech.

To je zcela přirozené – člověk jde do školy, pak nastoupí na technickou nebo vysokou školu, získá profesi, udělá kariéru. Ale ne každý má takový životní algoritmus. Mezi těmi, kteří nestudují ani nepracují, mají mimochodem někteří střední odborné vzdělání a dokonce i vysokoškolské diplomy. Nechtějí však tvrdě pracovat. Během implementace vyhlášky č. 1 o podpoře zaměstnanosti se budou speciální komise individuálně zabývat konkrétními každodenními konflikty a pomohou každému najít své místo na slunci. Důležitý je zde ale vzájemný protipohyb. Jen tak bude mít nějaký užitek. A hodně pro zlepšení situace mohou udělat i rodiče Ni-Ni dětí.

Irina Baranovskaya, psycholožka nejvyšší kategorie v Mogilevské oblastní psychiatrické nemocnici:

— Lidé, kteří od dětství dostávali vše zadarmo, kterým nebylo nikdy nic odepřeno, většinou raději nic nedělají, nepracují ani neučí. Jestli chceš hračku – tady máš, pamlsek – tady máš, novou věc – prosím. Proč by měli pracovat, když stejně dávají všechno? Obecně neexistuje žádná motivace. Navíc takoví kluci a dívky jsou obvykle obdivováni a zamilovaní, nemají žádné ambice, protože i bez jakéhokoli úsilí jsou „nejkrásnější, nejchytřejší a nejtalentovanější“. Až do konce života jsou bezmocní a infantilní. A matky a otcové, když takové děti vyrostou, se stanou spoluzávislými. Jak můžete urazit „dítě“ nebo „maloučku“, i když jsou starší, tím, že něco odepřete nebo nekoupíte?! Celý život tak živí své plnoleté dítě z platu, a pak z důchodu.

Bohužel takových rodin znám hodně. Závěr: děti je třeba učit práci od dětství a každá práce by měla být odměněna, zaplacena – ne nutně penězi, třeba i chutným pohoštěním, novým kolem, túrou nebo výletem. Dlouho se u nás lidé rozhořčovali, když četli o cizích rodičích, kteří platili za své dítě peníze za plnění jakýchkoli povinností kolem domu. Ale tak to má být, takhle se děti učí hodnotě peněz.