Co si myslíš o dívkách a ženách, které vždy nosí make-up?

Jak muži reagují na ženu s jasným make-upem a ženu bez make-upu?

Naši redaktoři pokračují v experimentování sami se sebou. A tentokrát jsme se zahalili do něčeho posvátného – make-upu. Vybrali jsme dvě „oběti“ z řad našich zaměstnanců, z nichž jedna se téměř nelíčí, a druhá naopak tento podnik velmi miluje, a prohodili jsme je. Na týden. Co z toho vzešlo – čtěte níže:

Anno, týden jsem nosila svůj make-up velmi jasně

— Jeden čas mě zarazila věta z rozhovoru se zpěvačkou Alsou: „Dekorativní kosmetiku používám velmi skromně, denní líčení mi nikdy nezabere víc než hodinu!“ Abych byla upřímná, stále si ani nedokážu představit, že můžete nanášet make-up na celou hodinu a kolik kosmetiky to bude vyžadovat. Většinou to udělám za 5-7 minut – pudr, řasenka, průsvitný lesk. Nebo se úplně zapomenu nalíčit a vzpomenu si na to až večer.

Na začátku našeho experimentu jsme ale museli naše kosmetické taštičky zatřást a vyndat z nich několik cenných předmětů: dlouho opuštěnou bázi, tužku na oči (dávání jako dárek spolu se sadou miniatur při nákupu parfému), paletka očních stínů (sama jsem si ji koupila poté, co jsem viděla pekelnou slevu, a dlouho jsem nemohla pochopit. co s nimi teď dělat) a krabičku tvářenky (darovala ji maminka, která byla vždycky naštvaná barvou můj obličej). Byly tam dokonce i štětce, které také vypadaly, že je někdo daroval. Rtěnku jsem si musela koupit speciálně pro tuto příležitost.

Teď jsem si musel vybrat make-up a takový, kterého by si každý okamžitě všimnul, jinak by se experiment prostě nekonal. Podle mého názoru v tomto ohledu ještě nebylo vynalezeno nic lepšího než kouřové oči a je jedno, že lesklé časopisy to před rokem prohlásily za zastaralé.

Rozhodl jsem se zvládnout techniku ​​pomocí lekcí na YouTube. Poměrně rychle se ukázalo, čím a jak se dá na hodinu nanášet make-up, protože nejjednodušší vysvětlení této techniky spolu s její ukázkou zabralo makeupovému guru ne méně než 25 minut. Moje první tréninkové „malování“ trvalo celých 35. Abych tu nádheru smyla, musela jsem spotřebovat celou horu bavlněných houbiček a skoro třetinu lahve micelární vody. Šel jsem ale spát s čistým svědomím – přibližně stejný pocit jsem zažil ve studentských letech, kdy jsem měl pocit, že jsem na zkoušku dobře připraven.

Ráno se ale vyjasnila jedna okolnost: půlhodina na líčení v mém rozvrhu kategoricky nebyla zahrnuta. Musel jsem obětovat snídani. Pohled na můj vyzdobený obličej byl jaksi alarmující: zdálo se, že vyjdu na ulici a všichni na mě hned zírají a začnou ukazovat na mé nedostatky a za mými zády budou syčet: „Křivoruký a tady máš.“ »

Rychle jsem se tedy odvrátil od zrcadla a běžel do práce. Cestou jsem si musel uvědomit jednoduchou věc: „Ach můj bože, to nikoho. nezajímá!“ Nejzajímavější ale je, že mi to stejně vyšlo. První příchozí, tři odchozí, mikrobus mu zmizel pod nosem, řidič nemá drobné, zapomněl jsem si doma sluchátka, „holky, ahoj!“, novinky první, druhá, třetí, recenze na zítřek, volejte na ministerstvo Vnitřní záležitosti, „kdo vzal telefon?“ , zprávy čtvrtá, pátá, šestá, „Sergeji Ivanoviči, musíme se zítra sejít!“, přinesl oběd, další recenze, „kdo vypil všechnu vodu z chladiče?“.. Jedním slovem jsem úplně zapomněl, že jsem vypadal nějak ne Tak. Kolegové mi připomněli: „Vypadáš až podezřele dobře!“ Dobře, to bude kompliment. Slovo „podezřelý“ je obzvláště zajímavé.

Na dobré věci si rychle zvyknete a příjemná slova také. Musím říct, že jejich okolí na nich nešetřilo. Dokonce jsem se – slaboch – začala přiklánět k tomu, že makeup je mnohem potřebnější věc, než jsem si myslela. Dobře namalovaný obličej ovlivňuje komplimenty, komplimenty ovlivňují sebevědomí a sebeúcta ovlivňuje všechno! Taky jsem si všimla, že tužka na oči se dá spotřebovat, než mi to připadalo jako nějaký věčný produkt. Dokonce jsem pochopil i dívky, kterým dochází stíny! Jediné, co mi vadilo, byla nutnost věnovat ráno 20-30 minut zdobení očí a jejich okolí a večer jsem to vše musela dlouho smývat. A tak uplynul experimentální týden – utrpení ráno a večer a naprostý klid na můj vzhled během dne.

Ale i přes to, i když experiment skončil, pokračoval jsem v kreslení očí, malování rtů a úpravě make-upu po každém šálku kávy. Zdá se, že si vypěstuji nějakou zvláštní závislost. Aspoň teď neprocházím tak rychle u vitrín dekorativní kosmetiky.

Ksenia, týden jsem byla bez make-upu (a nemohla jsem to vydržet)

— Abych byl upřímný, tento experiment jsem dlouho odkládal. Není to tak, že bych se bez make-upu vůbec nelíbila, ale řekněme, že vyjít ven bez něj je maximum na nedělní výlet do fitka. Mám obrovský arzenál nejrůznějších korektorů, korektorů, podkladových bází, rtěnek, vyřezávacích paletek, podkladových bází a dalších ženských radostí, ani je nestíhám všechny spotřebovat. Ale přesto si ho koupím, jen zřídka odolám dalšímu novému produktu. Zároveň nemám žádné problémy s pletí a ano, mám permanentní make-up obočí a prodlužování řas, takže ve skutečnosti by mi make-up mohl trvat 5-10 minut.

A trvá to jen půl hodiny. Protože ráda kreslím krásné šipky, stínuji stíny, zvýrazňuji lícní kosti, pečlivě vytvářím efekt odpočatého a zdravého obličeje a lehce tvaruji nos. Z domu potřebuji v 8:10, vstávám v 6:10, abych se mohl pomalu chystat. První změny jsem proto pocítil hned první den našeho experimentu. Skončil jsem s neslušným množstvím volného času, protože jsem se připravil za 10 minut. Rychle jsem se na sebe podíval do zrcadla – nemůžu říct, že bych se neměl rád. Vzhled samozřejmě není tak okouzlující a jasný, spíše domácký jako dívka ze sousedního dvora. Ale vypadám svěžejší a mladší. Alespoň jsem si to myslel. Pro čistotu experimentu jsem se také rozhodla opustit obvyklé podpatky a šaty a dočasně přejít na sportovní styl oblečení.

A ten samý den jsem se začal cítit neviditelný. Zdá se, že se nic nezměnilo na tom, jak na mě reagovalo okolí a muži obzvlášť. Můj manžel však později přiznal, že si okamžitě všiml, že jsem přestala nosit make-up, ale nic neřekl, protože se mu to už líbilo. Občas jsem na sebe také zachytil pohledy ostatních mužů a dokonce je to zajímalo, stejně jako předtím, když jsem chodil oblečený a na podpatcích. Ale teď se mi neustále zdálo, že se dívají jen proto, že jsem vypadal nějak jinak.

Zřejmě to byl čistě můj pocit – celou dobu se mi zdálo, že jsem si nešel jen tak někam vyřídit, jako obvykle, ale vyběhl jsem na pět minut z domu a tento pocit mě neopustil až do konce pokus. Chtěl jsem všechno rychle předělat a spěchat zpátky. Proto, abych byl upřímný, vydržel jsem jen 4 dny. Pátý den jsme se s kolegy sešli v kavárně a já se radostně nalíčil, ospravedlňující se tím, že je nějak nepohodlné vyjít na veřejnost ne úplně oblečený. Ale ten experiment mě přece jen něco naučil. V první řadě se nebojte být přirození. A nebojte se nebýt vždy v plném oblečení. Někdy si můžete dovolit vyběhnout z domu bez make-upu a bez podpatků. Takže teď, když se mi najednou opravdu chce spát déle, vím, jak si tu půlhodinu ušetřit.