Zmrazené těhotenství. Co bude dál?

Jak přežít zmrzlé těhotenství a vyrovnat se s nesnesitelnými pocity. Jsou ztráty, nad kterými čas nemá moc a kterými navždy ztrácíme část sebe sama. Život se dělí na „před“ a „po“. Ale ještě těžší je devalvovat to, co se stalo – koneckonců došlo ke ztrátě někoho, kdo jako by nikdy neexistoval. Ostatní si to myslí, ale rodiče ne.

01. Perinatální ztráta aneb jak přežít zmrzlé těhotenství
02. Nezodpovězené otázky
03. Jak přežít zmrzlé těhotenství
04. Ztrátu je třeba zažít, ne se snažit na ni zapomenout.
05. Jak podpořit ženu po perinatální ztrátě. Upřímnou soustrast a pomoc
06. Život po: deprese nebo lehký smutek

Perinatální ztráta aneb jak přežít zmrzlé těhotenství

Zaklepejte pěstí a já to otevřu.

Vždy jsem se ti otevřel.

Teď jsem za vysokou horou,

Za pouští, za větrem a horkem,

Ale nikdy tě nezradím.

Nezodpovězené otázky

Lékaři tomu říkají „předporodní smrt plodu“. Za suchým pojmem se skrývá bolest, zoufalství, vina, strach a beznaděj. Ztráta vašeho dítěte – tak bych tu a tam nazvala zmeškané těhotenství – nejtěžší ze všech ztrát s nekontrolovatelnou bolestí.

Smutek matky, která nosila pod srdcem dítě a ztratila ho, nelze vyjádřit slovy. V jednu chvíli se naděje a touhy zhroutí a život zamrzne ve zmatku, bezmoci a nepochopení.

„Proč se to stalo? Proč se mnou? Proč?“ jsou první otázky, které lékaři slyší. Znám ženy, které dostaly odpovědi na existující rizika a patologie, které se vyvinuly během těhotenství. Znám také ženy, které dostávaly sáhodlouhé vysvětlování o nemožnosti najít příčinu toho, co se stalo. „Nehoda“, „souběh nepříznivých faktorů“ atd.

Mohu s naprostou jistotou říci, že ani jedna odpověď neposkytuje pochopení toho, co se stalo, ani klid v duši ženy.

Každý rodič vidí svůj účel a odpovědnost v ochraně svého dítěte a vytváření pohodlných podmínek pro život a rozvoj. Se ztrátou dítěte se všechny existující problémy „přenesou“ do nitra rodiče, zejména matky. „Co jsem udělal špatně?“, „Proč jsem to nemohl předvídat?“, „Jak jsem nemohl mít pocit, že je něco špatně?“ – otázky, které vedou k pocitům viny za to, co se stalo. A na povrchu zážitku jsou myšlenky – „Jsem matka, která nemohla ochránit své těhotenství a své dítě.“

Časem se mnoho otázek vymaže z paměti, ale své zážitky si matka ponese po celý život.

Jak probíhá proces truchlení při perinatálních ztrátách (zmrazené těhotenství, úmrtí dítěte při porodu). Komplikovaný smutek.

Člověk, který ztratil někoho blízkého, prochází určitými fázemi smutku. Pro většinu lidí jsou podobné a zahrnují následující sekvenční zkušenosti:

• popření (šok)
• hněv
• deprese
• Přijetí

Intenzita prožitků a schopnost se s nimi vyrovnat závisí do značné míry na našich osobních vlastnostech. Náš smutek je jedinečný a individuální. Odráží všechny naše předchozí zkušenosti.

Žena, která zažila zmrazené těhotenství, s nástupem dalšího, tak dlouho očekávaného těhotenství, zažívá těžkou úzkost a strach a nikdy si to nebude moci užít tak, jako poprvé před tragédií.

Na smutek si nelze zvyknout. Může být „anestetizován“, takže nic necítíte, ale bolest stále zůstává uvnitř.

V případě perinatální ztráty je prožívání smutku z mnoha důvodů komplikované. Rodiče, a zejména matky, jsou připraveni o možnost naplno prožít a prožít svou tragédii.

Všechna slova soustrast a podpory mají často za cíl zapomenout na smutek a co nejrychleji přehlušit bolest. „Stále budete mít děti“, „je dobře, že se to stalo nyní, a ne později“ – slova, která bolí ještě víc. Popírají hodnotu malého tvora a city matky.

Nezbytné rituály nám pomáhají přežít smrt milovaného člověka. Pohřby, vzpomínkové dny, návštěvy hřbitovů – to vše nám dává možnost přijmout realitu a vyrovnat se se smutkem. V takových dnech jsme zase spolu s naším milovaným, kterého jsme ztratili. O to všechno jsou bohužel rodiče nenarozeného miminka často ochuzeni.

Dojde-li ke zmrazenému těhotenství v raných fázích, pak už rodičům nemusí ani zbýt nic fyzického, co by jim mohlo dítě připomínat (věci, snímky z ultrazvuku). A díky tomu se cítíte ještě více provinile.

Prázdnota uvnitř i kolem – přesně to prožívá matka, když truchlí nad svým dítětem. Bohužel neexistují slova, která by mohla plně vyjádřit sympatie a podporu ženě. A v tomto smyslu zůstává matka se svým smutkem vždy sama.

Perinatální ztrátu – a to ji odlišuje od prožitku jiných ztrát – provází kromě hluboké viny i pocit studu. Hanba je dřívější, archaická zkušenost. Poznání vlastní méněcennosti, bezcennosti, špatnosti člověka zcela pokrývá a zasahuje do celé struktury osobnosti jako celku. Proto zde hovoříme o kolapsu základních podpůrných obranných systémů. Komplex méněcennosti, doprovázený pocity viny a studu, nevyhnutelně vyvolává hněv a závist.

Ženský reprodukční systém – tak silný, jak jen může být, je stejně křehký a zranitelný. Žena, která se plánuje stát matkou, předem se připravuje, dodržuje všechna doporučení lékaře, může ztratit své dlouho očekávané těhotenství. Zatímco jiná žena, která není fyzicky ani morálně připravena na těhotenství, otěhotní a snadno nosí a porodí dítě. Co může být divnějšího a nespravedlivého?

Je nesnesitelně bolestivé vidět, jak „jiná žena“ rodí a vychovává své dítě a užívá si mateřství.

Většina žen, se kterými pracuji, mi vyprávěla o nesnesitelných pocitech, které je naplňují – pocit totální osamělosti, zášť a stud, touha zmizet a stát se ve svém smutku pro všechny neviditelnými. A slova kondolence se přijímají jen velmi těžko, protože poukazují na bolestnou realitu, před níž se nelze nijak schovat.

Jak přežít zmrazené těhotenství

Dítě se rodí v myšlenkách a pocitech matky dlouho před svým fyzickým narozením. Matka to začíná „snášet“ ještě před samotným těhotenstvím. Jedná se o zachované fragmenty dětských fantazií ve hře „matka-dcera“, touha po vzhledu třetího u dospělého milujícího páru, myšlenky o malém domorodém stvoření, kterému bych rád předal lásku, péči, ochranu, znalosti a moudrost. Proto je smrt dítěte bez ohledu na jeho věk vždy ztrátou nejdůležitějších životních směrnic. Říká se, že když ztratíme rodiče, ztratíme svou minulost. Když ztratíme dítě, ztratíme svou budoucnost. Život už nikdy nebude jako dřív. Ano to je. A pak neexistuje jasná odpověď na otázku „jak přežít smrt dítěte“.

Můžeme však myslet na věci, které by mohly pomoci udržet něco naživu v tomto zármutku.

Zde se pokusím dát několik doporučení, která vám pomohou vyrovnat se s těžkými zkušenostmi.

1. Dejte si prostor a čas na truchlení.

Dovolte si truchlit. Sami nebo s blízkými. Vím, že ženy často pláčou a bojí se ukázat své slzy i svým manželům. Ano, muž v tuto chvíli vždy neví, jak svou ženu podpořit. Bojí se o ni a sám si neví rady. Ale když si můžete dovolit truchlit jako pár, budete si v citech bližší než kdy jindy. Podporu a pochopení potřebuje i otec dítěte, i když se na to často zapomíná.

Dejte si na truchlení tolik času, kolik potřebujete. Lékaři hovoří o krátké době fyzického zotavení ženského těla – v průměru od 3 do 6 měsíců. Psychická rána se hojí déle a hůře. Bohužel se často stává, že bez truchlení nad perinatální ztrátou se všechny obavy a strachy promítnou do nového těhotenství.

Ztrátu je potřeba zažít, ne se na ni snažit zapomenout

1. Dejte si příležitost zažít všechny pocity, které zažíváte: smutek, vztek, vztek, vinu a zášť.

A hlavně „špatné“ pocity. Myslím tím samozřejmě vztek, vinu, stud a závist. Tyto pocity jsou ve vás, protože jste živý člověk. A máte na to plné právo.

1. Ušetřete, pokud vám něco zbylo, něco fyzického souvisejícího s dítětem.

Mohou to být například obrázky z ultrazvuku, věci pro miminko, vaše „těhotné“ fotografie – cokoliv, co vám může miminko připomínat. Dejte tyto věci do krabice nebo krabice a dejte je na odlehlé místo. Vždy se tak budete moci dotknout vzpomínky svého dítěte.

1. Máte právo dodržovat všechny ty rituály, které jsou spojeny se ztrátou milovaného člověka.

Vzpomínky a modlitby – v kostele nebo ve svých myšlenkách. Ano, pokud tělo není pohřbeno, pak se ukazuje, že neexistuje místo, kam by člověk mohl přijít vzpomínat a truchlit. Některé ženy mi řekly, že nejprve přišly na území porodnice, kde mohly sedět a plakat. A tohle jim hodně pomohlo. Porodnice je totiž často místem, kde se žena loučí se svým dítětem.

1. Pokud máte pocit, že bolest, která ve vás je, neustupuje a navíc se ještě více propadáte do stavu viny a deprese, vyhledejte pomoc odborníka.

To je obtížný krok, vzhledem k vážnému stavu a touze stáhnout se, izolovat se ode všech a všeho. Ale může se stát tou důležitou podporou a příležitostí najít potřebné emocionální zdroje. Těžké zážitky by měly najít cestu ven, a ne ležet na duši jako neúnosná a toxická zátěž.

Jak podpořit ženu po perinatální ztrátě. Upřímnou soustrast a pomoc.

Blízký kruh ženy, který o těhotenství věděl, také čelí hořkosti ztráty. Někdo se nestal prarodičem, strýcem, tetou, bratrem nebo sestrou. Ze své praxe dětského psychologa například vím, že starší děti, i když ještě nebyly informovány o budoucím narození sourozence , cítit, co se děje v rodině smutné události.

Samozřejmě, když se příbuzní a přátelé ocitnou v obtížné situaci, je těžké najít slova a činy, které by podpořily. Ale ta žena je teď opravdu potřebuje. Jsou jednoduché a složité, podle mého názoru, zároveň.

• neznehodnocujte a neignorujte ženské zkušenosti. Slova, která jsou absolutně nevhodná: „stále budeš mít těhotenství a děti“, „jen musíš být pozornější k dalšímu těhotenství“, „pokud se to stalo, znamená to vážné patologie“ atd. Nesrovnávejte se s jinými ženami, které také zažily zmrazené těhotenství nebo smrt dítěte při porodu;
• vyjádřit podporu slovy soustrast: „toto je velmi těžká ztráta“, „je mi to velmi líto. Mohu pro vás něco udělat? Můžete prostě v tichosti soucítit. Dávejte pozor na to, jaký druh pomoci by byl pro ženu v tuto chvíli nejdůležitější.
• Je důležité, aby manželé byli co nejvíce fyzicky nablízku. Váš společný sdílený smutek je pro vašeho manžela tou nejlepší podporou. Ano, hněv se na vás bude často projevovat a vy budete mít dvojí břemeno. To vše je velmi těžké přijmout a vydržet. Ale věřte mi, že můžete být jediným člověkem, od kterého bude pomoc vzata a použita k dobru.

Život po: deprese nebo lehký smutek

Práce smutku je neuvěřitelně těžká a vyčerpávající. A i když jsme zažili akutní fázi smutku, stále se čas od času vracíme v myšlenkách ke ztracenému předmětu. Se ztrátou dítěte ztrácí matka část sebe sama. Tato část nebude nikdy doplněna. A nic to nemůže nahradit. Je velmi důležité nechat ve svém srdci místo pro TOTO miminko. Ano, jsou nebo budou další děti. Ale máš právo si HO vždy pamatovat. To nejjasnější a nejživější, co může být, je láska, kterou pro své milované zachováváme po celý život.

S respektem a péčí o vaše pocity, perinatální psycholožka Lyudmila Altyeva.

Zmrazené těhotenství: jak přežít a neztratit naději

Co dělat, když máte zmrazené těhotenství a proč se o tom teď tolik mluví?

Proč o tom všichni mluví?

Případy zmrazených těhotenství se nyní nestávají častějšími, jak si mnoho lidí myslí, tento problém je prostě diagnostikován častěji.

Ještě před 10-15 lety neumožňovaly ultrazvukové přístroje lékařům vidět malé oplodněné vajíčko v děložní dutině a diagnostikovat „potrat“ v 6 týdnech (pokud počítáte od prvního dne poslední menstruace – a to je obvyklé v porodnictví). Teprve v této fázi (a ne dříve) může lékař vidět tlukoucí srdce embrya.

A asi před 20 lety žena neměla příležitost mluvit o zmrazeném těhotenství, diagnostikovala svůj stav jako „zpožděný“ a čekala na menstruaci, která přišla za několik týdnů. Nakonec se mohla jen domnívat, že je těhotná.

Nyní existují laboratoře, kde se můžete nechat vyšetřit na lidský choriový gonadotropin (hormon, který začne produkovat oplodněné vajíčko, když vstoupí do děložní stěny). Je to přístupné a autentické. Těhotenský test je také založen na rozboru tohoto hormonu, ale jeho citlivost je řádově nižší než krevní test, který se odebírá v laboratoři.

Proč dochází ke zmrazenému těhotenství?

Pokud žena neprodělala potraty, potraty nebo zánětlivá onemocnění, může být zmrazené těhotenství spojeno s genetickou patologií. Plod vzniká genetickou chybou, to znamená, že ho sama příroda považuje za neživotaschopný.

Nyní je to nejčastější příčina nevyvíjejícího se těhotenství v 5-6 týdnech. Poté je provedena genetická analýza a analýza karyotypu obou rodičů. Nejčastěji se genetická chyba vyskytuje již ve fázi tvorby embrya. Může se to opakovat, ale vše je velmi individuální a záleží například na věku (čím jste starší, tím je pravděpodobnost větší).

Problém zmrazeného těhotenství je často přirovnáván k trombofilním mutacím a existuje zde mnoho „internetových příběhů“. Existují případy dívek se zmrazeným těhotenstvím, které sebevědomě říkají, že našli stejné mutace, a rozkládají na stůl „listy“ testů. Tento případ připomíná slavný příběh ženy s těžkými křečovými žilami. Má dvě dcery, dvojčata, kterým je 45 let. Obě jsou vysoké a štíhlé jako jejich matka, ale jedna neustále nosí kalhoty kvůli křečovým žilám a druhá má na nohou sotva znatelné žíly, a přesto mají stejný genotyp. Stalo se tak proto, že jeden z nich je trenér atletiky a druhý stylistka, která půl života tráví stáním u kadeřnického křesla. Genetika je genetika, ale vždy existují další okolnosti.

Například Leidenská mutace s sebou vždy nese riziko ztráty těhotenství. Ale existují desítky dalších mutací (jsou napsány právě na těch „listech“), které se realizují, pokud existují další okolnosti: chronický zánět, infekce, potraty.

Co dělat poté?

Nejprve najděte důvod: musíte se podívat na infekční screening, výsledky hormonálních testů, stav endometria (a pokud došlo k několika ztrátám, pak se jeho stav samozřejmě zhoršuje). V 90% případů se zmrazeným těhotenstvím se provádí kyretáž. Zdálo by se, že uplynulo tisíc let a kyretáž zůstává nebezpečnou operací. Jedná se o šperkařskou práci: nejprve se provede hysteroskopie, poté se provede lokální, nikoli celkové čištění. Jakékoli zásahy do dutiny děložní ji traumatizují. Někdy můžete ukončit těhotenství léky – vše je velmi individuální.

Pokud se zjistí příčina, je třeba začít s rehabilitací endometria. Mimochodem, v SSSR byl kvůli nerozvinuté kultuře antikoncepce velmi rozvinutý systém rehabilitace po potratu: v prenatálních klinikách a dokonce i speciálních gynekologických střediscích byly fyzioterapeutické místnosti. Dnes je tento systém zrušen, ale samozřejmě existují metody pro obnovu endometria: ultrazvuk, elektroléčba, někdy laserová terapie a další.

Důležité je dostat se ke správnému lékaři, který vás nezatíží nákladným výzkumem, ale utvoří vám v hlavě ten správný vzkaz pro budoucí těhotenství. Stává se, že ženy vnímají těhotenství a porod jako velké požehnání, které jim padlo na hlavu, a rozplývají se jako máslo. Nebo jiná reakce: velké útrapy, které vám život poslal a které je třeba tragicky překonat. To vše je práce, na to je třeba být připraven.

Ne každé ztracené těhotenství je záměrné zlo. Příroda se tedy postarala o nápravu genetické chyby. Žena totiž ve 22. týdnu nedostala na výběr s tím, že dítě má vady neslučitelné se životem – a to je mnohem větší tragédie, když může být potřeba pomoc psychologa.

Dívkám, které trpěly neplodností, podstoupily IVF, a pak otěhotněly a přišly o dítě v raných fázích, se vždy říká, že je to krok vpřed!

Protože se přesouvají z kategorie pacientek s neplodností (kde je pravděpodobnost otěhotnění 50 %) do kategorie pacientek s potratem. V tomto případě se míra těhotenství zvýší na 80% a pravděpodobnost otěhotnění je více než 85%. To je překonatelný problém.

Zhodnoťte své schopnosti a snažte se překonat rizikové faktory. A můžete se pokusit otěhotnět za 3-6 měsíců!