Zjistila jsem, že moje dcerky-dvojčata se zvládají nahrazovat na testech.

Zjistila jsem, že moje dcerky-dvojčata se zvládají nahrazovat na testech.

Vyrůstají mi dvě dvojčata. Jsou totožné, nebo jinými slovy identické. Jednoduše řečeno, jsou naprosto stejné, dokonce i na úrovni DNA. Všichni kolem říkají, že jsou k nerozeznání. Samozřejmě, pro mě jako matku je to zvláštní slyšet. Protože je nikdy nespletu. Alespoň se to nikdy za dvanáct let nestalo. Pro mě jsou Lera a Lika úplně jiné. Mají různé výrazy obličeje, chůzi, intonaci a gesta. Také se jinak oblékají, nosí make-up a jinak si upravují vlasy. Dívky mají opačné zájmy, různé silné a slabé stránky. Lika je absolutní humanista. Je nejlepší ve své třídě v ruském jazyce, literatuře, historii a společenských vědách. A Lera je naopak fyzika, matematika, chemie. S manželem jsme vtipkovali, že jedna dcera vzala po mně a druhá po něm.

Své dcery dobře známe. A proto by se nedivili, kdyby se každý ve svých předmětech dobře učil. Ale k našemu překvapení si oba vedou dobře jak v humanitních, tak v exaktních vědách. To je pro mě a mého manžela nesmírně důležité, protože chceme, aby dívky v budoucnu vstupovaly do dobrých vzdělávacích institucí. Třeba i někde v zahraničí. Lika a Lera, i přes svůj nízký věk, již chápou důležitost dobrých známek. Aktivně se účastní soutěží, olympiád, jezdí na konference. Mají dobré chování. Dívky už zhruba plánují, kam až mohou vyrazit. A takový zodpovědný přístup samozřejmě potěší. Zatímco jejich spolužáci pijí pivo a kouří, Lika a Lera se učí. A vždy jsem věřil, že navzdory rozdílům v mentalitě se oba tak dobře učí, protože si navzájem pomáhají. Společně se učí, třídí nesrozumitelná témata a tak dále.

Teprve nedávno jsem byl svědkem nepříjemného zjištění. Ráno můj manžel odchází do práce dřív než ostatní. Pak já. Pak jdou dívky do školy, jsou již samostatné. A v tento den jsem musel jít do práce na jedno místo, takže jsem ráno mohl déle spát. A zapomněl jsem o tom říct holkám. Když jsem se probudil a chtěl odejít z pokoje, najednou jsem slyšel, o čem si povídají. Zastavila se ve dveřích ložnice – nikdy v životě bych si nenamaloval rty tak jasně! – řekla Lera rozhořčeně. – Setřete tuto rtěnku a naneste trochu lesku. – A kde se mohu po testu správně nalíčit? – řekla Lika. „Víš, záchod je nepříjemný.“ A je nemožné, aby nás někdo spálil.

„Přesně tak,“ odpověděla Lera. „Matematik už minule něco tušil.“ Tak to umyj. Trochu později se hádali, ale nakonec se sbalili a odešli. A odešel jsem z ložnice. Moc jsem toho neslyšel, ale podstata rozhovoru byla jasná. Není to poprvé, co se mé dcery na testech navzájem vystřídaly. Schéma je vypracováno: Lika jde místo Lery na testy z humanitních předmětů a naopak v exaktních vědách jde Lera za Likou. Je to možné, protože dívky studují v různých třídách a jejich testy neprobíhají ve stejnou dobu. A teď nevím, co s touto informací mám dělat. Je vidět, že dívky nejednají příliš čestně. V sázce je ale jejich světlá budoucnost.

Manželovi jsem o tom ani neřekla. Protože je sám mým učitelem, kandidátem věd. A velmi zásadový člověk. Určitě se z dívek zklame a neodpustí jim takový podvod. Sám s nimi mohu mluvit, ale bojím se, že mě neposlouchají. A když poslouchají, co potom? Staneme se průměrnými a neuvidíme prestižní univerzity? Možná, protože jsou dvojčata, je to sám osud, který jim říká, že jsou silní, jen když drží při sobě. Chápu, že vysvětlení je divné, ale stále nevím, jak je zdůvodnit a co v této situaci vymyslet.