Můj nevlastní syn mě neustále žere a moje žena to ospravedlňuje „rostoucím mladým tělem“

Oběť nebo zlá nevlastní matka: jak správně komunikovat s dětmi svého manžela

Berete si muže, který už má děti z prvního manželství. „Letidor“ konzultuje s psycholožkou Alenou Al-As, jak s nimi najít společnou řeč a neskončit v roli „oběti“ nebo „zlé macechy“.

Oběť nebo zlá nevlastní matka: jak správně komunikovat s dětmi svého manžela

V lidovém podání je role macechy popisována vždy jednoznačně: zlá žena, která chce odložit nebohé dítě od své předchozí manželky. Ale žijeme v reálném světě a někdy je všechno naopak. Takže si vezmete muže, který už má děti z prvního manželství. „Letidor“ konzultuje s psycholožkou Alenou Al-As, jak s nimi najít společnou řeč a neskončit v roli „oběti“ nebo „zlé macechy“.

Alena Al-As, psycholožka

Když je důvod obklíčen

Každá matka alespoň jednou v životě potrestala nebo napomenula svého syna nebo dceru za špatné chování. Nikdo ji nebude označovat za krutou za taková výchovná opatření. Nyní se podívejme na situaci, kdy žena vychovává „ne své“ dítě: jakékoli podráždění v očích druhých vypadá jako „zvěrstvo nevlastní matky“, ačkoli tomu tak není. Každý výprask na dětském zadečku je často otcem nebo příbuznými vnímán jako agrese. A sousedi budou nejspíš velmi opatrní, zda si macecha nebohé dítě nedobírá: každou maličkost, které by si za normálních okolností nikdo nevšímal, lze vnímat jako událost a nafouknout ji do obřích rozměrů. Takže „nová matka“ musí neustále dokazovat svou nevinu! Být nevlastní matkou není snadné: je to obrovská zodpovědnost, ale se správným přístupem může žena vytvořit úžasnou rodinu.

Když je důvodem novopečená maminka

Nové životní okolnosti nám někdy pomáhají k nečekaným objevům: ukazuje se, že ani my sami nemusíme vykazovat ty nejlepší vlastnosti. Navíc může být velmi těžké si toho na sobě všimnout, a ještě víc si to přiznat. Pokud se dialog s dítětem vašeho manžela nedaří a kontakt se stále nedaří navázat, první věc, kterou se doporučuje udělat, je porozumět sama sobě.

• Cítit přítomnost jiné ženy. Samotná situace je taková, že dítě je jakoby neustálou připomínkou té druhé ženy, která přišla před vámi. A to se, jak se najednou ukazuje, těžko přiznává, zvlášť když po celém bytě visí v rámech společné rodinné fotografie z minulého života.
• Dítě je pro vás příliš staré. Vy jste mladá, váš manžel je starší. Není divu, že vaše nevlastní dcera nebo nevlastní syn bude pravděpodobně vaše mladší sestra nebo bratr než vaše dcera nebo syn. Vy ale s takovou skupinou dětí komunikovat neumíte nebo prostě nechcete.
• Moje dítě je nejlepší. Odmítnutí je zvláště výrazné, pokud má žena vlastní děti nebo je rozhodnuta porodit vlastního dědice. Jsou vám bližší a milejší a vy se to nesnažíte skrývat. A rozdíl v přístupu je na manželových dětech většinou zřejmý.
• Nechtějí být přáteli, proč se snažím? Pokud jsou děti do 5 let, pak přátelství začínají velmi rychle a vztah se v příznivé situaci může vyvíjet téměř jako s vlastní matkou. Se staršími dětmi je vše složitější – vztahy se nemusí „začít“ pouhým kliknutím na tlačítko. Uděláte svůj jediný pokus o přiblížení, ale odpovědí je chlad: můžete se okamžitě rozhodnout, že je to zbytečné a chovat k dětem odpor nebo dokonce hněv.

Když jsou důvodem manželovy děti

Kupodivu jsou to často děti, kdo vědomě či nevědomě vytváří překážky v procesu budování vřelých vztahů mezi novými příbuznými. Obvykle si mateřský instinkt vybírá svou daň a žena přijímá dítě někoho jiného a snaží se mu dát svou lásku. S přijetím ale nespěchá.

Hlavní důvody tohoto chování:

• Žárlí na tvého otce. Někdo z vašeho okolí vám možná řekne: „Dospělí se vždy dokážou s dětmi dohodnout a získat si jejich respekt.“ Určitě se prostě nesetkali s vážným pocitem dětské žárlivosti, který je tlačí k touze novopečené mamince ublížit. A z hlediska vědomí dítěte existují důvody: tady táta objal cizí ženu kolem ramen a teď jí opatrně přinesl šálek kávy – perfektní důvod k žárlivosti.
• Nechtějí se smířit s „konkurenty“. Vaše děti z prvního manželství budou samozřejmě žít s vámi a mohou dokonce vašemu novému manželovi říkat „tati“, zvláště pokud jsou velmi malé. Kromě toho budete pravděpodobně chtít mít spolu děti – to vše pravděpodobně vaši nevlastní dceru nebo nevlastního syna nepotěší.
• Nedokážou se přizpůsobit novým podmínkám. Ne všechny děti snadno navazují kontakt a přijímají nové podmínky rodinných vztahů: potřebují čas, aby informace „strávily“ a vyrovnaly se s okolnostmi.
• Chtějí na tomto místě vidět svou matku. A možná tato matka přilévá palivo do vašeho konfliktu slovy jako: „No, ano, tato žena teď bude vždy mezi vámi a vaším otcem.“
• Chybí jim matka. Nezáleží na tom, z jakých důvodů: byla zbavena rodičovských práv nebo váš nový manžel je vdovec. Důležité je jen to, že miminko nepřestalo a nikdy nepřestane milovat svou maminku a zpočátku vás může vnímat jako cizího člověka.

Řešení: jsme jedna rodina a najdeme společnou řeč

Zde se jako nic jiného hodí slova „trpělivost a práce všechno rozdrtí“. Žena, která se rozhodne provdat se za muže, který má dítě, na sebe bere velký úkol – získat srdce dvou lidí najednou. A zde potřebujete takt a svou osobní touhu.

• Nikdy nekritizujte matku, která se narodila. I kdyby utekla od manžela a dítěte na Haiti ve společnosti bezstarostného rastafariána v legračním klobouku, není to jejím směrem důvod ke kritice či dokonce vtipům. Pamatujte, že dítě si veškerou negativitu vůči matce přenese na sebe, a to je cesta ke konfliktu.
• Na útoky reagujte klidně. Určitě vás zpočátku napadne žárlivý drobeček. Čím je ale dítě menší, tím je snazší se s ním domluvit. U větších dětí se ale snažte chovat přirozeně, nepříjemné situace obracejte v vtip (ne v sarkasmus nebo ironii, ale v dobrý vtip).
• Řekněte ne přílišné přísnosti a přílišné přátelskosti. Pamatujete si na příběh s ptáčkem: když ho silně zmáčknete, rozdrtí vás, uvolníte-li ruku, uletí? Takže budujete svou rodinu a nejste povinni přijímat přísná výchovná opatření nebo někoho okouzlovat.
• Respektujte osobní prostor. Nikdo nemá rád, když je zasahováno do jeho osobního území, dokonce ani ti nejmenší. Raději si proto držte odstup a nesnažte se hned eliminovat i ten nejzoufalejší nepořádek v dětském pokoji – to je potřeba dělat opatrně a postupně.
• Častěji organizujte společný volný čas. Samozřejmě, že zpočátku budete chtít s manželem „vyrazit“ jen vy dva. Pamatujte však, že je lepší naplánovat si své záležitosti tak, aby na společnou zábavu zbyly hodiny: pak dítě pochopí, že jste mu neukradli jeho otce a neuděláte to. Miminko si naopak uvědomuje, že má jinou milovanou osobu.
• Nápověda „Neděle tati.“ Pokud dítě vašeho manžela žije se svou matkou a váš muž s ním moc nechce komunikovat, zkuste situaci trochu změnit: čas od času miminko pozvěte na návštěvu a sami mu pogratulujte alespoň po telefonu . Není vůbec nutné být nějak zvlášť aktivní, hlavní je nechat dítě pochopit, že vám na něm záleží.
• Ovládejte „hmotné projevy“ pocitů. Děti milují své rodiče ne pro čokoládu, kolotoče a módní věci. Nesnažte se proto získat přízeň dítěte dárky. Nebezpečné je také uplácení dětí věcmi a pamlsky – časem budou jen náročnější.
• Zacházejte s dětmi stejně. Neměla byste demonstrativně projevovat žádnou zvláštní lásku k dítěti svého manžela a zvýšenou přísnost vůči svému vlastnímu. Pak již nebudete moci snadno přejít k „rovnému přístupu“ k dětem, protože dítě, které je zvyklé na neustálé shovívavost, začne férové ​​jednání vnímat jako „úplné nadržování“. O nic lepší není ani opačná situace, kdy se matka mnohem více věnuje vlastním dětem v domnění, že nemá právo moc zasahovat do záležitostí svého nevlastního syna či nevlastní dcery: v důsledku takového chování se může dítě vašeho manžela cítit že ho vůbec nikdo nepotřebuje.