Máma mě vždycky přivádí k hysterii

Jsem unavený z matky a začínám ji nenávidět, protože mi otravuje život. To se projevuje tak, že mě každý druhý den přivádí do hysterického stavu kvůli maličkostem. Je mi 30 let a žiji odděleně od ní v jiném městě. Žiji svůj vlastní život, své zájmy a neodpovídám představám mé matky o tom, jak bych měl (to je její oblíbené slovo) žít. V její mysli bych měl být ženatý, mít děti a pokud možno nikdy jí neodporovat. Každý den poslouchám její příběh o tom, jaká jsem zlá, nevděčná dcera a MUSÍM! Každý rozhovor končí skandálem, křikem, slzami, často mými. Žije sama, před 20 lety se s manželem rozvedla, protože také nebyl NORMÁLNÍ manžel (její slova) a její syn před 4 lety spáchal sebevraždu, nejsou žádné koníčky. Vůbec neumí poslouchat a nechce slyšet, takže je zbytečné mluvit, urazí se, řekne, že už nebude volat a komunikovat a po 2 dnech je další hovor se stížnostmi, pokyny a závěry a opět výkřiky a slzy. Nevím, jak jí sdělit, že nejlepší způsob, jak se cítit dobře, je nechat mě na pokoji, přestat otravovat a snažit se dělat, co by chtěla. Možná musím udělat nějaký krok ke zlepšení vztahu, ale nevím jaký. Rád bych zastavil tyto vzájemné nároky.

Máte otázky?

Zeptejte se psychologa hned!

22. ledna 2017
Olesya Verevkina

Osa30, zatímco se k tématu vyjadřuje psycholožka, doporučuji přečíst si konzultaci na téma Vztahy s rodiči.

Ahoj Osa30. Je mi velmi líto, že místo podpory a přijetí si na vás vaše matka dělá nekonečné nároky a přivádí vás do žalostného stavu. Bránit své osobní hranice při jednání s toxickým rodičem je velmi obtížné, ale je to možné.
Řekni mi, kolik ti bylo let, když se tvoje matka rozešla s tvým otcem? Je manžel vaší matky před 20 lety vaším nevlastním otcem? Proč váš syn spáchal sebevraždu? Byl to tvůj bratr nebo nevlastní bratr? Pracuješ teď? Jsou v okolí přátelé, kteří tě podporují?

23. ledna 2017
Osa30

Moji rodiče se dvakrát rozvedli, manžel mé matky je otcem mého bratra. Poprvé se rozvedli, když mi byly 3-4 roky, bratrovi byly 2-3 roky. Matka vykopla svého manžela se slovy: „Mám děti, nic víc od tebe nepotřebuji.“ Odešel se vším a my jsme zůstali v prázdném bytě. Matka se nenechala, bojovali velmi dlouho, sdíleli koberce a stěny, pamatuji si to. Můj bratr nesl rozvod velmi těžce a neustále ho žádal, aby se vrátil. Já ne. Po 2-3 letech to matka nejspíš z lítosti nad bratrem vzdala a dali se zase dohromady. Ale ne na dlouho, tenhle společný život byl peklo: neustále mu nadávala za to, že je ABNORMÁLNÍ manžel, tato „abnormalita“ podle ní spočívala v tom, že nedával, co chtěla – pracoval jako dělník v zemi, po práci se díval na televizi. Naše finanční situace nám dovolila daču odmítnout, její údržba byla maminčin rozmar, stále má ráda zeleninovou zahrádku, jen teď už nikoho nenutí ji orat, dřív to tak nebylo, MUSÍME jí všichni pomáhat , jinak jsme špatní. Její otec byl podle ní dobrý manžel, jen ne takový, jaký si představovala, měl dobrou práci a nezneužíval alkohol. Když vydělávala víc než on, v tomto období ho zvláště ponižovala a říkala, že nestojí za nic. A zase se rozvedli, zase ho požádala, aby odešel, naštěstí bylo kam jít, protože jsme měli druhý byt. Opět došlo na nadávky, rozebírání a rozdělování nejrůznějších odpadků jako je nábytek a vybavení. Úplně jsem přestal komunikovat s otcem. V té době mi bylo 12 let a mému bratrovi 10. Bratr mého otce ho velmi miloval a měl obavy z odloučení rodičů a nadále s ním komunikoval. Otec ale ze zášti vůči manželce nebo z jiného důvodu syna odstrčil a nechtěl s ním komunikovat. Můj bratr začal pít alkohol poměrně brzy ve společnosti starších kluků, snad se snažil kompenzovat interakci s rodinou. Od 14 let už určitě pil a kouřil, maminka mu za to nadávala, neustále nadávala, říkala mu, co a jak má v tomto životě dělat a co MUSÍ. Po skončení školy jsem odjel do jiného města a byl to nejlepší čas: nikdo mě neobtěžoval a neměl jsem mobil. Ale můj bratr to dostal a zbláznil se, doslova do blázince a diagnostikoval schizofrenii. V této době jsem s ním prakticky nekomunikoval. Ve 24 letech skočil ze střechy. Od té doby jsem neměl klid: moje matka mě obviňovala z toho, co se stalo, říkala „jdi čiňte pokání“, každé setkání provázel odliv mozků a nemohl jsem si pomoct a nekomunikoval jsem s ní, protože mi jí bylo líto. . A nyní tyto konflikty vyvrcholily: začal jsem ji nenávidět, podle mého názoru sama otrávila život sobě, manželovi, synovi a teď se mnou končí. Ano, mám práci, dobré přátele, ale v očích své matky jsem hloupá a bezcenná a také „nemocný psychouš, který se musí léčit“, to o mně nikdo z mého okolí říct nemůže, jsem veselá , veselý člověk. Ale volání mé matky každé 2 dny mě přivádí do bílého žáru a já exploduji a křičím na ni
Z těchto rozhovorů a výkřiků se cítím uvnitř velmi špatně a ztrácím chuť žít a pracovat. A nemůžu s ní nekomunikovat, protože nemá nikoho kromě mě. A nejde jí nic sdělit, ona se neuhýbá a má na všechno svůj názor, ale zbytek názoru pro ni neexistuje, můj určitě

Osa30, moc mě mrzí, že to s otcem a bratrem dopadlo tak tragicky. Vaše matka na vás otevřeně parazituje, což nemůže ovlivnit vaši náladu, celkovou pohodu a sebevědomí. Když se dítěti nedostává péče, souhlasu a podpory od hlavní osoby v životě – od matky – vyrůstá s pocitem vlastní bezcennosti a poté opakuje chování matky ve své rodině. Vztahy v takových rodinách jsou budovány na principu spoluzávislosti (proto se nemůžete chránit před voláním své matky, ačkoliv jste se měl již dávno rozhodnout se od ní distancovat – ona nepotřebuje vás, ale někoho, kdo by obviňovat ze svých neštěstí a na koho by mohla trvale lít kýble bláta). Kromě toho máte s matkou jakousi hru na hraní rolí Spasitel-Oběť-Agresor, kde nejprve zachráníte svou matku (před osamělostí, například posloucháte její tirády po telefonu), pak se cítíte jako její oběť útoky a nakonec se vy sami začnete bránit jejímu projevování agrese. Je téměř nemožné překročit tento takzvaný „Karpmanův trojúhelník“ bez setkání s odborníkem, ale můžete se pokusit začít si uvědomovat, co se děje:
Procvičte si cestu za trojúhelník:
1. Souvislosti.
Přemýšlejte o vztazích, které vám nevyhovují. Mohlo by se dokonce jednat jen o nějaké vnitřní rozpory nebo vnitřní představy o rozporech.

2. Vaše role.
Určete, jakou roli v této situaci nejčastěji hrajete. Možná se neustále snažíte hrát roli Oběti nebo se neustále točíte v trojúhelníku vytvořeném jinou Obětí, pak se jen pokuste určit, kdo nejčastěji jste.
Jaké pocity a přesvědčení jsou pro vás v této situaci nejcharakterističtější? Udělejte si jejich seznam.

3. Jděte dál.
Nyní jděte mimo trojúhelník a zkuste najít místo, pocity a přesvědčení, ve kterém by se podle vás nejvíce hodil tento dříve problematický vztah.
To lze provést docela fyzicky – mentálně označte oblast na podlaze, která je pro vás trojúhelníkem. Zkuste si tam zapamatovat všechny základní pocity a zážitky, které vašemu vztahu odpovídají. A pak z něj jen fyzicky vykročit a procházet se po místnosti a hledat vhodnější místo.

4. Přechod.
Ustupte a porovnejte své pocity v prvním a druhém případě. Určete si, co máte nejraději. Rozhodněte se jít za trojúhelník (pokud chcete).

5. Kontrola výsledku a jeho propojení s budoucností.
Přemýšlejte o tom, jak tato změna ovlivní vás a váš život. Uškodí vám to?

Matka mě neustále dohání k slzám

Dobrý den, jmenuji se Zhenya (16 let), chci vám říci o svém problému. Moje matka se vždy snadno rozzlobila nebo naštvala. Často se stávalo, že maminka přišla po práci a vzala to na mě. Naprosto každý bere moje slova nepřátelsky. Nemůžete s ní žertovat, bere ten vtip osobně. Ruku jsem přestal zvedat doslova před rokem, ale teď je mnohem víc křiku. Za týden mě už 4x dohnala k slzám, nemůžu nic dělat. Po boji se mnou přestane mluvit a ignoruje mou přítomnost a já se cítím provinile. Nevím, co mám dělat, jak se naučit méně bolestně reagovat na její slova?

• Co dělat, když vás manžel neustále rozpláče? (4 odpovědi)
• Co dělat, když vás manžel neustále rozpláče? (2 odpovědi)
• Co dělat, když vás manžel neustále rozpláče? (1 odpověď)

Byl na webu:
27.11.2023 ->

Myslím, že tě velmi bolí a rozčiluje tě křik a bití, které jsi od své matky dostával a stále dostáváš, a pravděpodobně ještě bolestivější tím, že tvoje matka lhostejná a ignoruje tě, když s tebou přestane mluvit a všímá si tvé přítomnosti poblíž. A protože vás současná situace znepokojuje a začali jste z ní hledat rozumné východisko, pak byste měli být průkopníkem v proměně vašich vztahů. Existuje nádherná kniha od Yu B. Gippenreitera „Komunikujte s dítětem. Jak?“, stáhněte si ji online nebo si ji kupte v knihkupectví, je snadné ji najít. Tato kniha popisuje efektivní způsoby, jak budovat vztahy mezi rodiči a dětmi. Pokud převezmete iniciativu a budete je s trpělivostí a pozorností aplikovat na svou matku, pak si myslím, že budete potěšeni změnami ve vašem vztahu a budou se vám líbit výsledky. Hodně štěstí!

S pozdravem Světlana Ovsyannikovová, psycholožka Podolsk

7 Dobrá odpověď 20

• Hádka s manželem, neustále mě dohání k slzám (1 odpověď)
• Hádky s manželem mě dohánějí k slzám (3 odpovědi)
• Můj manžel mě dohání k slzám a morálně mě ponižuje (3 odpovědi)

Zavřít ×