Mám pocit, že nežiji, ale přežívám
Ahoj. Mám vážný problém, v 19 letech jsem se vdala z velké lásky, čekala, až manžel odejde z armády, po promoci se nám narodila dcera, žili jsme 15 let na koleji z ústavu, kde mi dali pokoj .Moc jsme chtěli vlastní bydlení, vzala jsem si půjčku (mám oficiální plat Manžel si půjčil peníze, ale nemohl je splácet). zpět. Naši přátelé se od nás odvrátili Obecně platí, že s platem státního zaměstnance jsme si mohli koupit byt jen mimo město električkou moje dcera někdy musela jet na nádraží, když jí bylo 90 let odpusť manželovi, že nenocuje doma, lže, – rozvedla jsem se rozhodla jsem si vybudovat „nový“ život Potkala jsem muže, kočka se nabídla, že budu žít ve městě půjčka – pustila jsem nájemníky a dcera by nemusela cestovat ve vlacích. Zpočátku bylo vše v pořádku, ale pak jsem si uvědomila, že vztah nebude formalizovat – už mu to vyhovuje, moji dceru nepotřebuje (má vlastní) a nepotřebuje společné děti Hraje si dál počítač neustále, relaxuje s lahví piva.. Všechny mé sny o šťastné rodině se zhroutily. znovu jsem zkusila začít bydlet sama, odešla jsem ke svému otci (má novou rodinu, stal se úspěšným, žije ve městě) a nezbylo mi nic , dcera (nemůže mi odpustit, že jsem opustil svého otce), že je to všechno moje chyba. Nežiju, existuji. Obviňuji se z toho, že jsem se rozvedla s manželem, teď mi moje stížnosti a tvrzení připadají hloupé. Teď mám dům, ale je mi 7, jsem hluboce nešťastný, „zničil“ jsem všechny. tolik mě milovala, dala bych cokoliv, aby se ke mně můj manžel vrátil, ale kategoricky řekl „ne.“ Můj manžel se tak těšil, že mě bude podporovat, a já se od něj odvrátila, když se cítil špatně, přemýšlela jsem o svých křivdách, jak jinak žít v minulosti, po které jsem toužila někam jít, ale co se nakonec stalo, uvědomění si mých chyb vedlo k myšlence, že pro mě neexistuje žádné odpuštění a nejsem hoden štěstí (už jsem ho měl, ale nezachránil jsem ho).
Odpověděla Daria Alekseevna Zhakova
psycholog
Ahoj! Z vašeho dopisu mám pocit, že jste k sobě velmi kritický. Abyste změnili současnou situaci, musíte si odpustit (všichni jsme živí lidé, všichni děláme chyby) a dovolit si být šťastní a najít smysl života. To se bez pomoci odborníka – psychologa či psychoterapeuta často jen těžko obejde. Pokud máte pocit, že to bez podpory nezvládnete, stojí za to navštívit osobní konzultaci s odborníkem, který vám pomůže pracovat se sebevědomím, přijmout současnost a žít podle ní, ne minulostí a vypořádat se se svým pocity a emoce.
Děkuji za vaši rychlou odpověď. Proč se mi to děje: Žila jsem se svým manželem, myslela jsem na osobu, se kterou jsem se později dala dohromady, nestarala jsem se o svého manžela. Po třech letech soužití s „novým“ jsem ho začala nenávidět a vyčítat si: co jsem to udělala, můj manžel byl přece ta pravá láska, vydržel ode mě všechno a já hledala svůj ideál dál strana. Dcera nechce pochopit, že lidé se mohou ve svých volbách mýlit, že život není jen „černobílý“ a já jsem za své chyby už zaplatil. velmi krutě mi dcera říká „děvko“, „. zlo“.. Potom, když mě vidí plakat, objímá, líbá, říká, že mě nikdo kromě ní nebude litovat. Víš, jak bych rád na kolenou poprosil své drahé lidi o odpuštění. ale teď to nikdo nepotřebuje.
Zdá se mi, že nyní je pro vás důležitější požádat o odpuštění ne své blízké, ale sami sebe. Neustále si vyčítáte chyby, které jste udělali. Žít s pocitem viny je nesmírně těžké. Máte možnost kontaktovat psychologa pro osobní konzultaci? Pokud existuje taková příležitost, velmi doporučuji, abyste to udělali!
Konzultace s psychoterapeutem na téma „NEŽIJI, ALE EXISTUJI. » je poskytován pouze pro informační účely. Na základě výsledků obdržené konzultace se prosím poraďte s lékařem, včetně zjištění možných kontraindikací.