Jak vyléčit hrozný strach dcery?

Ahoj! Sedmiletý chlapec šel přespat ke svému nejlepšímu kamarádovi. Není to poprvé, do blízké rodiny, na přání a opakované žádosti dětí, s radostí. Zatímco matku rozptylovala její nejmladší dcera, chlapci si na počítači místo kreslených filmů zapnuli upoutávku na horor. Děti dostaly strach a po 7 sekundách sledování běžely za maminkou a samy jim vše řekly. Máma vysvětlila, že to všechno není skutečné, jak to bylo natočeno atd. Děti šly spát. V noci se můj syn vyděšeně probudil, šel k matce svého přítele, požádal ho, aby šel domů, už nemohl spát a čekal na ráno. Snažila se ho uklidnit a nakonec s nimi ležela v pokoji. Můj syn usnul po hodině a půl. Máma mi dnes ráno všechno podrobně řekla. Když jsem si dítě vzal, okamžitě z ničeho nic spustil skandál, uklidnil jsem ho. Poměrně rychle začal mluvit o tom, co se stalo. Co přesně ho vyděsilo, jsem mohl říct až poté, co jsem mu řekl, jak se to natáčelo. Dítě bylo extrémně vyděšené, na pokraji pláče, jeho tvář byla zkreslená strachem. Choval jsem se klidně, vstřícně, odpovídal na všechny otázky a vysvětloval. Rychle se vzpamatoval, ale v průběhu dne se k tématu vracel. Během dne se trápil ještě dvakrát: když si vzpomněl, že dnes u nás nocuje jeho přítel (odmítl, ale pak souhlasil s podmínkou, že zůstane ve svém pokoji s veškerým nočním osvětlením a bez přítele) a před spaním (zase se hodně trápil, jeho tvář mě nesmírně vzrušovala, hodně mluvili, objímali mě, musela jsem tam být, dokud jsem neusnula). Spal celou noc bez probuzení. Další den proběhl v klidu, ale dál mluvil a ptal se. Před spaním jsem byla opět úzkostná až k slzám, uklidnili mě, dohodli se, že usne sám. Usnul. O dítěti: opatrné, ustrašené, úzkostné, neurotické pozadí, epizodická enuréza po silných emocích, často negativní. Opravdu potřebuji poradit, jak se teď správně chovat, pomoci mu tuto zkušenost přežít, nezaseknout se, nenechat se opravit, pomoci mu to zvládnout. Vyhýbavé chování je evidentní. co s tím dělat? Měl by teď zkusit strávit noc znovu u kamaráda, nebo alespoň společně s námi? Nebo naopak nechat uplynout čas, než se ocitne ve stejném prostředí? Prosím o radu, co dělat, aby nedošlo k újmě. Děkuji!

Odpověděla Kira Vladimirovna Makarova
klinický psycholog, rodinný poradce, dětský neuropsycholog

Ahoj! Dítě se samozřejmě ocitlo ve stresové situaci a dokonce zůstalo přes noc v domě někoho jiného. Myslím, že by bylo rozumné dočasně odstranit ze života dítěte vše, co by mu to připomínalo: strávit noc mimo domov, s přítelem. Nechte dítě, aby se uklidnilo a na všechno zapomnělo, hlavně že máme vše, co jste o synovi popsala. Úplný klid, je ještě moc malý na to, aby byl tak daleko od domova a od vás. A sám jsi to viděl. Být zdravý!

Děkuji za odpověď, Kira Vladimirovna! OPRAVDU PROSÍM O POMOC. Po několika dnech otázek/rozhovorů/kreseb se zdálo, že to, co jsme viděli ve filmu, přestalo být relevantní. Sám řekl: „Ay! Unavený z toho! Není zajímavé!“, ALE. Do hry vstoupil nový strach – zůstat bez známých dospělých/ztratit se. Dítě chodí do školy a mimoškolní aktivity, samo usíná, spí a jí dobře, ALE nechce zůstat samo v pokoji ve vlastním domě, přes den bude sedět poblíž, ale nepůjde do svého pokoje hrát; začne se bát až k slzám, když zjistí, že si hraje s bráchou ve vaně v pěně, a já jsem opustil vanu a běžím poblíž (jako obvykle); odmítl plavat sám v bazénu, kde plave 2 roky, i když jsem vedle něj na lavičce; nechce se dívat na karikatury sám v místnosti; Včera jsem v mateřské škole čekala na tátu u dveří. No, všechno takhle. A pokud se mi ho ještě podařilo přemluvit, aby si šel zaplavat/vzdálit se ode mě, aby se na něco podíval, tak jsem se snažil vše rychle udělat a vrátit se. Nechce si přiznat, že se trápí a proč, nechce se ani zlobit. A zjevně o tom nechce mluvit. S filmem to bylo jiné, inicioval rozhovory a navázal kontakt. Teď jsem svůj strach vyslovil jen dvakrát: „Co když mě někdo odvede?!“ Když se ho zeptali, jestli někdy existovalo něco, co by si teď dělalo starosti, klidně odpověděl: „No, ne.“ Otázky: 1. Před necelým týdnem byl pochopitelně stres. Jak dlouho může takový úzkostný stav trvat? Kdy byste měli jít k lékaři? 2. Jakou taktiku dodržovat? Podle mých pocitů na něj stále tlačí, aby zůstal bez nás (plavat, hrát si se stavebnicemi v pokoji atd.), ale aby se mohl vrátit, jakmile bude chtít. Klidně vysvětlete, že to dělal vždycky a všechno bylo v pořádku. Nebo je lepší nechat ho tam být pořád a přestat zatím dělat jeho obvyklé věci? 3. Mám si s ním o tom zkusit promluvit, zkusit kreslit atd.? Nebo na to nemám sahat? Prosím řekni mi! Jsme velmi znepokojeni! Bolí mě vidět mého aktivního chlapce tak zaujatého, přemýšlejícího a vyhýbajícího se všemu, co dělal bez problémů a s radostí. Pro jistotu jsme se s paní doktorkou domluvili až na březen. Zcela na rozpacích, jak se nyní zachovat. Pomozte mi, prosím!

Ahoj! Změnila se situace? Samozřejmě základní lidskou potřebou byla a zůstává potřeba bezpečí. Tato potřeba musí být uspokojena, jinak úzkost poroste a rozvine se v neurózu. Být s dítětem, uklidňovat ho, v otázkách bezpečnosti mu vždy vyjít vstříc. Bylo by dobré navštívit psychologa na terapii. Pokud se situace nelepší, je nutný psycholog (osobně)!

Konzultace s psychoterapeutem na téma „7leté dítě se velmi bálo“ je pouze informativní. Na základě výsledků obdržené konzultace se prosím poraďte s lékařem, včetně zjištění možných kontraindikací.