Dítě nebo kariéra?

Je mi 46 a mému synovi bude brzy rok. Kariéře jsem se věnoval celý život, začal jsem v 90. letech a pokračuji dodnes. Vyzkoušel jsem na sobě celou Maslowovu pyramidu. Dítě se v mém životě objevilo, když bylo jasné, že jsem na to připravená ve všech směrech, když se splnily mé kariérní ambice a byla jsem připravena stát se matkou. A dnes s vámi chci na toto téma diskutovat.

Zrovna včera nazval šéf ministerstva zdravotnictví touhu žen budovat kariéru místo předčasného plození dětí „zlomyslnou praxí“. Domnívá se, že právě z tohoto důvodu vznikají problémy jako neplodnost, nedonošenost, IVF a další.

„Čím dříve porodí, tím lépe pro zdraví ženy samotné, pro zdraví jejích dětí a její kariéru.“
Vyzval také k tomu, aby byly ženy co nejvíce informovány „prakticky ze školy“ – čím dříve porodí, tím lépe.

A když jsem četla tato slova, napadlo mě, jestli jsem mohla porodit tenkrát, v 90. letech, kdy se naše rodina teprve stavěla na nohy. Pamatuji si doby, kdy bylo peněz dost jen na těstoviny. Když jsme nevěděli, co budeme zítra jíst, a pro levné jídlo jsme museli na druhý konec města.

Pak jsem musel dokázat, že za něco stojím, že na sobě dokážu vynaložit úsilí, protože podnikání je jako sport, kde běžíte na dlouhou trať a váš cíl je spousta jasných emocí a skvělých úspěchů.

Dlouhých 18 let jsem běžel do cíle ve velkém maloobchodě. Kdo pracoval v maloobchodě, ví, že je to obrovský odšťavňovač a je fyzicky velmi těžké tam přežít. Otevíral jsem obchody, školil lidi, pracoval 24×7. Ano, byl jsem také tvrdý vůdce, znají mě tisíce lidí. Pracoval jsem na maximum. Do téhle práce jsem dorostl do takové míry, že když bylo načase dokončit, na rok jsem prostě přišel k rozumu.

To se podepsalo i na mém zdraví a fyzické kondici, mluvím o tom otevřeně poprvé. Ale strávil jsem dlouhé 3 roky řešením následků nervového stresu. A teprve před 2 lety se mi podařilo dosáhnout bodu, kdy se naskytla příležitost porodit dítě.

Fotografie z osobního archivu

Jako optimista jsem zjistil, že to má i své výhody, kolik energie a pozornosti, kterou dnes synovi věnuji, jsem nemohl vynaložit ani v 90. letech, ani později.

Povědomí a hodnota, kterou nyní cítím ke svému dítěti, by v mém mládí byly úplně jiné. Ženy s dětmi mi budou rozumět. To je nemožné si uvědomit, když ještě nemáte děti nebo když se o ně nestaráte.

Nemít dítě pro mě byl až do roku 2021 neřešitelný problém. To je bolest a beznaděj. Tohle čeká na zázrak. Dlouhých 20 let. Těm, kteří to zkoušejí, přeji hodně štěstí a vím, že když se chce, tak se určitě vše podaří. V každém případě. Ale v situaci, kdy pracujete 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, abyste zajistili svou rodinu, abyste dosáhli výsledků, které potřebujete, na to opravdu není čas. Nervy a zdraví, síla a pozornost, vše funguje. Ne doma.

Chci tedy říci, že v dnešní situaci nejsou fyzicky podmínky pro ženy, které by „měly rodit čím dříve, tím lépe“. Vytvořte podmínky a ženy budou rodit. Jedinou otázkou je, jak dlouho vám to bude trvat. Mezitím je mě jako já dost.

Co je podle vás dnes primární a reálné? Děti nebo kariéra?

Kariéra nebo děti

Vychovat hodného člověka je složitý, kreativní úkol a ve skutečnosti jen málo slučitelný s jinými profesemi, například s kariérou. Rodiče po celém světě se ale snaží skloubit práci a péči o děti a nedostatek času vynahrazují hojností lásky.

V otázce vzdělávání existují dva polární postoje. První z nich je kdy rodiče (zejména matky) obětují pro dítě vše. Snaží se zachránit evidentně nevydařené manželství, opouštějí školu a mají malý zájem o práci. Všechno si odpírají, řídí se heslem: „To je nutné pro štěstí dítěte.“

Tomuto stylu rodičovství se říká přehnaná protektivnost. V dospělosti se takové dítě ukazuje jako velmi infantilní subjekt, neschopný jakéhokoli samostatného jednání nebo rozhodování.

Zcela opačná možnost – když rodiče o své děti vůbec nestojí. Po narození dítěte si mladá matka začíná budovat kariéru, věnuje se sociální práci, zařizuje si osobní život a pak se diví, proč má dítě po dospívání sklony k sebevraždě nebo užívá drogy. I když tato pozice má své kladné stránky: děti velmi vytížených rodičů se rychle osamostatňují, jejich povaha je často rázná a samostatná.

Proč to potřebuješ?

Pokud jste kariérista, výhody úspěšné kariéry jsou pro vás zřejmé: společenské postavení, uznání, peníze, potenciál seberealizace. Z tohoto pohledu je výchova dětí zdlouhavý projekt s nejasnými a nepředvídatelnými přínosy. Ale i přes to se každý člověk snaží stát se rodičem.

Pro začátek je důležité pochopit, proč se vám vlastně narodilo dítě. Není to jen o všepohlcujícím instinktu plození. Jakkoli to může znít divně, každý rodič má ve svém podvědomí velmi jasnou představu o tom, proč je dítě potřeba. Jedním z důvodů může být skrytá touha upevnit své postavení ve společnosti získáním gentlemanského souboru prosperujícího člověka: práce, rodiny, dětí, přátel. Dalším důvodem je zhmotnění lásky k vašemu manželovi. Za třetí, touha někomu legálně velet. Mnoho rodičů navíc spojuje se svým dítětem své vlastní neuskutečněné plány a naděje na lepší život.

Je-li pro vás dítě poctou společenské módě, budete se při výchově starat o prestiž jeho vzdělání a slušnost jeho vzhledu. Toho všeho lze dosáhnout, aniž byste obětovali svou kariéru: chůvy, lektoři, vychovatelé a internátní školy vyřeší jakýkoli problém. Dítě bude zbaveno pozornosti a lásky, ale sentimentalita v tomto případě není součástí plánů rodičů.

Pokud je dítě kreativním rodinným projektem, bude to bráno stejně vážně jako kariéra. Rodiče se mu budou snažit poskytnout slušné vzdělání a výchovu a přitom se budou o jeho problémy vždy upřímně zajímat, vcítit se, pomoci radou a přátelskou účastí.

Pokud jsou děti vychovávány pro sebepotvrzení (pokud jeden z rodičů nedosáhl úspěchu v profesionální sféře a snaží se to udělat na dítěti), je to nejhorší možnost: děti se stávají předmětem mocenských ambicí dospělých.

Pokud jsou pro vás vaše děti a vaše kariéra stejně důležité, jste na obtížné, ale slibné cestě.

Nejdůležitější je nepřetěžovat se pocity viny za to, že se svému dítěti nemůžete moc věnovat. Počet hodin strávených s dítětem není to nejdůležitější. Téměř všechny starosti o péči o děti lze přenést na bedra chůvy a učitelů. Jediná věc, kterou vás nikdo nemůže nahradit, je projevování lásky. Jste to vy, kdo by měl dítě milovat, chválit a obdivovat. A to lze provést v jakékoli situaci a z jakéhokoli důvodu. Koneckonců, pro vás je duchovní dítě skutečně tím nejjedinečnějším a nejúžasnějším. Ale ke svým dětem byste nikdy neměli láskyplně přední. V případě potřeby ho nemůžete ani jednou nebo dvakrát trefit do zadku. Nedělejte ale z trestu každodenní zábavu.

Všichni lidé bez ohledu na věk potřebují blízké citové vztahy. Je pro ně důležité cítit jejich výlučnost a důležitost. Pokud si dospělí vybírají své životní partnery, děti nemají na výběr – očekávají lásku od svých rodičů. A rodiče, bez ohledu na to, jak jsou zaneprázdnění, mohou vždy tuto lásku projevit. Najděte si čas na líbání svého drahého miminka ráno nebo večer, přečtěte mu pohádku před spaním, snídejte nebo večeřete společně, jděte do kina nebo jezte popcorn. Volejte nebo pište z práce častěji. Nezapomeňte mu poblahopřát k svátku a dát mu příjemná překvapení. A neházejte slova do větru: pokud jste již slíbili (hračku, šaty, výlet do divadla), musíte to určitě splnit.

Pokud jste v práci tak vytížení, že vám zbývá jen pár minut, které můžete s dítětem strávit, použijte je spíše ke komplimentům než k nadávkám, nadávkám nebo přednáškám. Je velmi důležité chovat se ke svému dítěti s bezpodmínečnou láskou a respektem. Čím dříve se bude cítit jako váš partner, tím lépe vám bude.

Děti jsou psychicky velmi labilní: nemají žádné zkušenosti a důvěru ve své schopnosti. Pečující pozornost rodičů může posílit sebevědomí dítěte. Rodičovská láska velmi ovlivňuje sebevědomí dítěte, které následně rozhoduje o úspěchu a štěstí. Nemůžete si vybrat, co dělá váš syn nebo dcera ve volném čase, ale můžete doporučit dobrý jezdecký kroužek, bazén nebo uměleckou školu.

Citlivost k dětské kreativitě je snad nejlepším vyjádřením rodičovské lásky!

Přijměte své dítě takové, jaké je. Kariérní rodiče jsou často zklamaní, když si uvědomí, že jejich dítě je zcela bez ambicí. Zde je důležité to nepřehánět a nedělat z dítěte přesnou kopii sebe sama – vyčerpáte tím jen sebe i jeho. Snažte se porozumět pohledu dítěte, najděte pozitivní aspekty v jeho odlišnosti.

Mnoho rodičů se bojí, že svým dětem nebudou moci dopřát slušné dětství: poslat je do zahraničí, koupit novou hračku nebo kolo. To není to nejdůležitější. Hmotná deprivace prožitá v dětství může z lidí udělat neúnavné kariéristy. Ale zase za předpokladu, že rodiče věří v jejich talent a schopnosti. A vroucně je milují.

Existuje řada příznaků, podle kterých můžete určit, že dítěti chybí pozornost rodičů:

• nepřiměřený hněv na ostatní;
• pocit zbytečnosti, opuštěnosti;
• nedostatek motivace cokoli dělat;
• sklon k sebemrskačství;
• depresivní a depresivní stavy.

Včasnou reakcí rodičů na to, že se svému dítěti málo věnují, lze mnoha problémům předejít. Pokud situace není pokročilá, je docela možné ji vyřešit v rodině, aniž byste se uchýlili k pomoci specialisty. Jinak se bez konzultace s rodinným psychoterapeutem neobejdete.

Pokud vám při čtení textu něco zareagovalo a zdá se, že situace nebo příznaky popsané v článku jsou podobné vašemu případu a chtěli byste tento problém vyřešit, můžete mě kontaktovat telefonicky + 7 (926) 169-36-63 nahlásit znepokojivou situaci, která vyžaduje odbornou pomoc.

Délka telefonické konzultace je 20 minut (zdarma). Během předběžné konzultace pochopím, zda vám mohu pomoci. Pokud je pro vás snazší napsat dopis, můžete jej poslat na poštou.

Popište prosím svou situaci co nejpodrobněji – velikost dopisu není omezena, určitě si jej přečtu a odpovím.