Obsah
Kupující má vždy pravdu. Znamená to ale, že může úplně zapomenout na meze slušnosti a v obchodě si dělat, po čem jeho srdce touží?
Hrdinové naší recenze zjevně vzali tuto frázi příliš doslovně, jinak je prostě nemožné vysvětlit, co udělali. Můžeme s klidem říci, že jde o ty zatraceně tuctové typy kupujících, které prodejci prostě nenávidí. Sledujte a naučte se, co nedělat.
Zajímalo by mě, proč otevřeli tyto konzervy? Zvlášť vzhledem k tomu, že se jedná o krmivo pro kočky.
Kdo potřeboval zkazit pingpongové míčky, také zůstává záhadou.
Když jsi byl líný jít do koše. Nedělejte to tímto způsobem.
Čeho chtěl kupující strkáním prstu do mletého masa dosáhnout, není vůbec jasné.
A za takový hnus by měl jít do vězení! No, nebo mu minimálně zakázat, aby se v budoucnu objevoval v obchodě.
To je ale překvapení. Když jsem se rozhodl koupit hřeben a někdo ho už „označil“.
V prodejní den panuje v obchodech s obuví totální chaos.
Přiznejte se, otevřeli jste někdy právě balíčky v supermarketech?
Hrůza každého prodejce. S penězi musíte zacházet opatrněji.
Někdo velmi vynalézavý nahradil nový míč starým.
Pokud náhle změníte názor na nákup produktu, přineste jej do správného oddělení. Je to tak jednoduché.
Jediné, co je horší než matky, které na své děti v obchodech nedohlížejí, jsou děti samotné.
Udělali jste někdy něco z tohoto seznamu?
Věděli jste, že máme Telegram?
Pokud jste znalci krásných fotografií a zajímavých příběhů, přihlaste se k odběru!
Pokud se prodejce usměje, neznamená to, že je rád, že vás vidí. Ukazuje se, že často se za vstřícností zaměstnanců prodejen skrývá nenávist, pohrdání až touha zabíjet. Pamatujte, že se vám může hodit při příštím nákupu nebo výletu do obchodu s potravinami přes ulici.
„A pak to začíná: Budete mít 10 rublů.“ »
Zdálo by se, jaký je rozdíl pro pokladníka obrovského supermarketu, kterému pod nosem leží celá krabice bankovek a mincí různých nominálních hodnot, jakými penězi klient platí? Koneckonců, v této situaci můžete vždy získat změnu. Bez ohledu na to, jak to je.
„A vadí mi kupující, kteří vytáčí 4138.50 a místo platby kartou strčí svých pět tisíc! A pak to začíná: Budete mít 10 rublů? Pak ti dám tolik. Ne, nebude, ach ne, bude, hned to najdu. A tak dále. Pořiďte si bankovní kartu a ještě více nezdržujte frontu!“
„Nedávno jsem se na jednu rozzlobil, tohle vidím poprvé, asi 30letý muž s košíkem ho nejprve požádal, aby mu dal zvlášť krabičku cigaret, zaplacenou kartou (samozřejmě vstupem do PIN kód), počkal na účtenku, pozorně se podíval, opatrně si ji vložil do peněženky, pak také zvlášť požádal o proražení hromady plechovek piva a teprve potom všechny ostatní nákupy! Co to sakra bylo? Cashback na šeky zvýšil pouze o síh a chlast. Nevěděl, kolik peněz je na kartě, a upřednostnil to, co potřebuje koupit jako první?
„Existuje také samostatná kasta milovníků akcií. Nejprve prodají svých pět plechovek guláše, zaplatí za ně, zabalí a vrátí se s hlášením o vrácení peněz, protože produkt byl prodán za plnou cenu, a ne za tu uvedenou na polici. Ptát se na cenu při válcování produktu je zjevně příliš obtížné.“
„Je slabé říct, že na to nemáš peníze?“
Ukazuje se, že než půjdete do obchodu, měli byste se předem rozhodnout o svých nákupních plánech.
„Nesnáším kupce, kteří se chovají jako čert.“ Přijdou a řeknou, nutně potřebujeme pravou kůži, ukážete ji, podívají se na cenu a začíná to. Není to tak, ukážete jinou věc, vezmete v úvahu to, co bylo řečeno, a také z pravé kůže – není tomu tak, ukážete to znovu, nakonec je 100500 XNUMX věcí a všechno není v pořádku! Je slabé říct, že na to nemáte peníze? Všemu rozumím a mohu vám ukázat skvělou věc, která se vám hodí do kapsy! Ale přiznat si omezení svého rozpočtu je zjevně nad vaši hrdost!“
„Pracuji v oddělení šperků. Nejčastěji nastupují lidé bez peněz, přímo je to táhne ke zlatu. Dívají se na všechno, co je levné, ale pořád je s něčím nespokojí, pořád potřebují něco úplně nového. Nebo vás například rozzuří otázka: „Máš jen tyhle kříže? Žádní jiní?“. A těch takzvaných je nespočet! Rád bych řekl: sakra, v krabicích máme schovaných dalších pár tisíc pro případ války!
„Nechápu, když máš prázdnou kapsu, proč chodit do drahých obchodů a „znervózňovat prodavače“? Nic jiného na práci? Jsem si stoprocentně jistý, že prodejce po tobě neřekne nic dobrého, ale co když jsou špatné myšlenky opravdu podstatné?“
„O jednom si jdou promluvit“
Naladění kupující se někdy snaží navázat konverzaci s prodávajícím, aby situaci uklidnili. Od této chvíle na to zapomeňte!
„Pracuji v oddělení cukrovinek. A přes jednu si jdou popovídat. Vylévají své problémy, říkají mi své diagnózy a já tam musím stát jako blázen a nasadit chápavý výraz ve tváři. Kupci, vy jste se zbláznili?! Opravdu si myslíte, že cizího člověka zajímá, jakou máte hladinu cukru a cholesterolu v krvi?! Kdo koho porodil, kdo se s kým rozvedl?! A hlavně dokáže na půl hodiny spustit vlastní sudové varhany!“
„A dráždí mě, když se zamknou v obchodě a vůbec nezvednou nohy a šourají je o podlahu! A také když mluví s celým obchodem po telefonu a nahlas řeší nějaké problémy! Vy parchanti!“
„Prodávající dluží JZD tolik, kolik půdy“
Většina z nás považuje za zcela přirozené chodit do různých obchodů, zjišťovat ceny, podrobně studovat věci, které se nám líbí, a nakonec si kýžený předmět koupit tam, kde je jeho cena nižší. Prodejci, bohužel, tento přístup neschvalují.
„Naštvou se, když přijdou, získají informace, které je zajímají, a jdou nakoupit do jiného obchodu, kde nemohou vyřešit svůj problém, ale ceny jsou o patnáct kopejek nižší!“
„Nesnáším, když se neptají, ale vyžadují, a přitom říkají, že KLIENT má VŽDY PRAVDU. NESNÁŠÍM TUTO FRÁZI! Lidé to vnímají tak, jak chtějí, tedy přijdou a začnou prodávajícího ponižovat, jako by jim osobně dlužil jako půdu JZD! Fuj, obecně je mi z té práce špatně a lidem taky!“
„Bůh ví, nikdy jsem klienta nepodvedl!“
„Zákazníci si vždycky myslí, že je chcete, pardon, podělat a dát jim něco nekvalitního. Bůh ví, za celou dobu své práce jsem nikdy nepodvedl klienta! Takhle začínáš nenávidět lidi!“
„Každý bastard považuje za svou povinnost být vtipný“
„Pracuji jako prodejce nábytku a lidé, kteří do mého salonu přicházejí, mě prostě mrazí. Nesnáším je všechny, jen nevím, co mám dělat. Opravdu chci všem říct: vypadněte odsud! Ale místo toho: Dobré odpoledne! Jaký nábytek si vyberete? A tito bastardi v reakci mlčí!“
„Ale pracuji v obchodě s pneumatikami, koly a loděmi (to nejsou moji kolegové, ale zboží). U vjezdu je zadní pneumatika z běloruského traktoru. Takže téměř každý první bastard považuje za svou povinnost vysmívat se svému příteli frází jako „dej si jednu na sebe“. Jsou v háji! Nebo když za mnou přijdou a řeknou: „Jak tady sedíš s takovým zápachem?“ Tak mi kup osvěžovač!! Je to jen málo použitelné.“
„Přicházejí dovnitř, dotýkají se a vycházejí“
A ještě jeden důležitý bod, který rozhodně stojí za připomenutí.
Za starých časů měly obchody často nápisy „Nedotýkejte se rukama“. Dnes jsou takové reklamy méně obvyklé. Jak se však ukazuje, postoj prodejců k doteku se zákazníkem se vůbec nezměnil.
„Rozčilují mě lidé, kteří vejdou, rozhlédnou se, dotknou se první věci, kterou uvidí, a odejdou. Zdá se, že si jen přišli otřet špinavé prsty o produkt.“
„Navíc, dávejte pozor: určitě se musíte chopit té nejjasnější věci! V mém případě bývají objektem zájmu buď bílé elegantní šaty, nebo světle béžové kabáty. A přichází tetička: starší, baculatá, hledá něco na sebe do práce. Na malování nepotřebuje zjevně bílé krajkové šaty. Ale určitě musíš přijít a pohladit ho a dlouho ho cítit.“
„Řeknu víc! Vedle sebe visí dvě stejné světlé věci různých velikostí. Rozhodně byste se měli dotknout obou! I když je jasné, že položka zjevně nemá správnou velikost. A taky je potřeba ho vytáhnout a pověsit dnem vzhůru!“
Takže: NEDÍVEJTE SE RUKAMA!
с