Dcery některých lidí žádají drahé panenky, ale naše žádá obyčejný péřový polštář

Dcery některých lidí žádají drahé panenky, ale naše žádá obyčejný péřový polštář

Naše rodina má průměrný příjem. Na běžné jídlo a oblečení je toho dost, ale na větší nákupy musíte šetřit. Navíc máme hypotéku, takže volných peněz je málo. A vždycky to tak bylo. Proto, když jsem se před pár lety dozvěděl, že čekáme holčičku, začal jsem se nadcházejících výdajů trochu bát. Co když ta holčička požádá o drahé panenky, stejně jako dcery mých přátel? Ale prošlo to. Naše Varya vůbec nezávidí svým přátelům, kteří mají hračky za půl křídla letadla. To, co jí dáme, jí stačí.

Jsou to buď značkové, ale použité hračky, nebo něco nového, ale málo známého. Dbáme také na to, aby hraček nebylo příliš mnoho. Jinak vznikne sytost a v důsledku toho rozmary. Je těžké tomu uvěřit, ale Varya ani jednou nepošlapala nohy v dětském světě a požadovala, aby jí okamžitě něco koupili. Pravda, máme další problém. Když se ptáme své dcery, co jí dát před prázdninami, vždy žádá o ten nejobyčejnější péřový polštář. Ty mimochodem neuchováváme, protože přírodní chmýří je alergen. A všichni jsme alergičtí. Varya uviděla péřové polštáře u dače své tchyně. Matka mého manžela si stěžovala, že její dcera bouchala tímto polštářem o stěny takovou silou, že se část chmýří rozsypala po místnosti. „Doslova jsem se na vteřinu odvrátil a tvému ​​egu se podařilo zničit polštář!“ – kvílela.

Pak došlo k jednomu z mála případů, kdy Varya začala být hysterická. Moje dcera se nikdy nechtěla rozloučit s tím, co zbylo z polštáře. Tchýně musela být chytrá, aby je odnesla. Zbytek starých polštářů byl odložen na půdu a narychlo nahrazen novými, bez náznaku peří. Přivezli jsme je. Od té doby Varya snila o tom, že bude mít polštář vycpaný peřím pro její neomezené použití, aby mohla sledovat, jak odlétají na všechny strany. Ale nejsme připraveni tento sen uskutečnit. Za prvé, nechci riskovat své zdraví. Za druhé, úklidem strávíme více než jednu hodinu. A náš starý vysavač možná takové množství peří nepřežije.

Nějakým zázrakem naše miniaturní pětileté dítě docela tvrdě naráželo polštářem do stěn a podlahy dači naší tchyně. Proto tam bude spousta odpadků. A pro malé děti, zejména dívky, je škodlivé nosit těžké náklady, dokonce i pro silné lidi, jako je Varya. A péřové polštáře nejsou lehké. V každém případě jsme takové lidi nikdy nepotkali. Je tu ještě jeden důvod, proč nemůžeme dát Varye její sen. Pod námi žijí starší sousedé s velmi citlivým sluchem. Nedají nám život poté, co si naše dcera hraje s polštářem, který z definice nemůže být tichý. Až donedávna se nám podařilo přesvědčit Varyu, aby vybrala nějaké jiné dárky. Teď jsou ty časy slávy pryč. Nefungují ani některé další triky.

Můj manžel jednou naplnil starý povlak na polštář útržky papíru a dal tento domácí polštář naší dceři. Papír se odstraňuje snadněji než pera. Je to beztížné a dítě bude šťastné. Ale náš plán selhal. Varya ten podvod okamžitě prokoukla a hodila polštář na podlahu s tím, že ho chce jen jako její babička. Ano, naši dceru nemůžete utratit za plevy! Celý minulý týden Varya nedělala nic jiného, ​​než že nás sledovala a mnohokrát požadovala, abychom jí koupili tento nešťastný polštář vycpaný peřím. A když slyšela naše další „ne“, začala propukat v pláč. Pomohla návštěva u mé nejlepší kamarádky, které vyrůstá syn Nikita ve stejném věku jako moje dcera. Děti s námi chvíli poseděly u stolu a pak si šly hrát do pokojíčku.

O půl hodiny později se odtamtud začaly ozývat rány a pištění našich dětí. Okamžitě jsme vběhli do pokoje a našli jsme je, jak plní drahocenný sen své dcery. Varya a Nikita šťastně klepali polštáři na podlahu a radovali se, když vylétlo peří. I přes slast v dětských očích jsme se rozhodli tyto hry zastavit. Děti reagovaly překvapivě klidně. Vypadá to, že jsou unavení. -Marine, kde jsi sehnal tyhle staré polštáře a jak skončily v dětském pokoji? – zeptal jsem se svého přítele. -Máma to předala, jako by se o to postarala. I když máme všeho dost. A nenašli jsme pro její dárky jiné místo než skříň v Nikitově pokoji. „Nemyslela jsem si, že by o ně měl zájem,“ odpověděla. „Jsem si jistý, že to byl můj Varya, kdo podnítil Nikitu k násilí na polštářích,“ podělil jsem se o své podezření s přítelem a mluvil o rozmarech mé dcery.

-Choďte k nám častěji! Ještě pár takových her a z matčiných polštářů nezbude ani chmýří. „Bude vědět, jak nám dát nepotřebné věci,“ zasmála se. Nevím, jestli si můj přítel dělal srandu nebo ne, ale její slova mě pronásledují. Vidím v nich jedinou spásu z požadavků mé dcery. Jediné, co mi stále vadí, je váha těchto prastarých polštářů. Po této návštěvě však Varya nikdy nezačal mluvit o polštářích. Rád bych věřil, že pak hrála dost na několik měsíců dopředu.