Ztratil jsem své přátele kvůli pravdě

proč se to stalo v mém životě? Mám kamarády už od školy. Se sestrou jsme se vzali a měli jsme děti. a všichni mí přátelé se ke mně otočili zády. Můj manžel se jim nikdy nelíbil a po narození druhého dítěte mě úplně ignorovali. Kmotřička mého dítěte (jedna z těchto kamarádek) dává dárky dceři mé sestry 10x lépe než její kmotřence. Nedávno přijel jeden kamarád za mořem za všemi a pro každého přinesl dárek, ale pro mě nic. moje sestra byla z takového přístupu dokonce strnulá. pokud přijdou na návštěvu, tak ahoj ahoj a pomluv sestře. O životě svých přátel se dozvídám až od mé sestry, z nějakého důvodu s ní začali komunikovat. Chystám se pokřtít své druhé dítě, ale nemám ani koho vzít za kmotry, maminka se ptá, kterého kamaráda si vezmu, a z takových kamarádů se mi chce brečet. proč to udělali?

Nejlepší odpověď

nedívej se zpátky. musíte hledat něco nového, vaši přátelé mají jiný život, jiné zájmy. Po narození dcery jsem taky zůstala bez kamarádů a pak jsem na dvorku potkala (na pískovišti :-))))) sousedku, má dvě holčičky, a spřátelili se. Nyní, bude-li to nutné, může své dcery na pár hodin nechat u mě. V případě potřeby jí můžu dát svůj. Můžeme spolu zavařovat jídlo, chodíme na pikniky jako přátelská parta a děti se spolu víc baví.

Jiné odpovědi
Buď něco nevíte, nebo něco neříkáte.
Je tvůj manžel v pořádku? Možná mají pro tento postoj důvody?
Možná to není jejich problém?
Nebo jste to možná jen vy? A proč nemají rádi vašeho manžela? Možná je otravoval?

Zajímavé:

Jak se odvrátit od myšlenek na těhotenství Nemohu otěhotnět.

Shromáždil bych všechny své přátele (možná prostřednictvím mé sestry) a upřímně jsem si s nimi promluvil. A pak bych se rozhodovala, kdo je mi milejší – manžel, rodina, děti nebo přítelkyně. Přemýšleli jste někdy, jestli jsou to přátelé? Nebo jsou to jen známí?

Anyo, nebuď naštvaná, znamená to, že jsou takoví přátelé nebo jsi uzavřená v rodině, a to také není moc dobré. musíš se na všechno dívat jinak, něco změnit a proč nemají rádi tvého manžela?

Možná na tebe jen žárlí?

Jak ti rozumím, ale nemějme takové přátele než takové. Možná na tebe žárlí země. Teď je moje přítelkyně moje matka a manželé, kteří budou chápat a poslouchat, všechno se zřejmě změní. Hodně štěstí!

Vaše sestra zřejmě dokázala najít sílu a zájem o další aspekty života, aby je probrala se svými kamarádkami, které se starají o plenky, kaše, koliku v bříšku jako Měsíc, ale to se vám zatím nepodařilo – zřejmě jste velmi uzavřeni ve svých vlastních zájmech a pocitech, možná jste dokonce někoho nevědomky urazili svou nepozorností.

Je normální, že společných témat mezi kamarádkami, které porodily, a těmi, které nerodily, je katastrofálně málo.

Moje zkušenost napovídá, že za prvé je potřeba odložit vlastní sobectví a upřímně se zajímat o své přátele, jejich životy, a za druhé, v této situaci je to přítel, který porodil, kdo by měl vynaložit více úsilí na udržení vztahu, protože si dokáže rozumět jak se sebou, tak s kamarádkou, která nerodila (od té doby, co byla sama taková).

I kdyby chtěly, naprostá většina dívek, aniž by porodily dítě, nedokáže pochopit, co to je, jak se žena mění a co ji trápí.

Zajímavé:

Věříte, že doplňky stravy pomáhají s depresí?.

Vše je tedy ve VAŠICH rukou.

S největší pravděpodobností jste to vy. Nechte svou sestru mluvit s vašimi přáteli a zjistěte důvod tohoto postoje k vám. Možná se o tebe jen nezajímají, protože mluvíš jen o manželovi a plenkách?
Zkuste jít na schůzku sami, přijďte na návštěvu, zavolejte a nečekejte, až se vám někdo bude věnovat.

Téma je o tom, jak jsem do 37 let ztratil všechny své přátele

Nebrečet kvůli tomu, ale pochopit, co se mnou je? nebo to bylo předtím, že jsem byl obklopen lidmi, kteří mi byli cizí?
Obecně je příběh takový.
Přítelkyně 1. Byli jsme kamarádi od 2. třídy, beze slova jsme spolu nastoupili na 1 univerzitu a dokonce i na 1 fakultu. Zdá se, že tam byly společné zájmy a přátelé byli nerozluční. Pak jsem měl aféry, jako mnozí na univerzitě, byla o studiu, promovala s vyznamenáním / (to se samozřejmě netýká podstaty věci, jsou to jen myšlenky nahlas). Já se oženil, ona ne. Nyní mám 3 děti, zatím nemá žádného přítele ani manžela, pracuje jako učitelka na lyceu. Žije s tátou a sestrou (sestře je 38 a stejná písnička, bez manžela ani dětí). Komunikace se vytratila, když byl dětem asi rok, a prostě nebylo o čem mluvit. Má „moje děti“ – to je třída, ve které je třídní učitelkou. Pro mě jsou to MOJE děti. a tak dále.
Přítelkyně 2. Potkali jsme se na univerzitě. Seděli jsme u jednoho stolu 1 let. Holčička je trochu zvláštní, z úplně znevýhodněné rodiny, ale hodná, nikdy nedělala neplechu, vždy si s ní pomáhali, celkově bylo vše v pořádku až do chvíle, kdy se narodily děti. Rodili pár let od sebe. jsem první. pak porodila a začalo jí to: Nemůžu tam s tebou, nemůžu telefonovat, jsem zaneprázdněná, vůbec se mi nechce připojovat internet ani doma – to odvádí pozornost od dětí, stačí mi zavolat na telefon, jinak máte neomezeně a já ne, na narozeninovou oslavu jsem nepřišel, protože je pozdě, v restauraci je 5 hodin (mimochodem rodina je plná, existuje manžel, který není bez rukou, je tam matka, která vždy sedí s dětmi a téměř každý den sedí spolu s ní!). OK. Pomalu, pomalu mě to začalo unavovat, byl pocit, že se vnucuji, přestal jsem se ozývat, zvát ji někam. Několikrát přestala prosit, jako kdyby zavolala zpět. V tu chvíli jsem ani nechtěl komunikovat. konec.
Přítelkyně 3. se spřátelili na yumama (sláva yumama), na základě plánování dětí. Byla jsem celá tak zdeptaná, musela jsem manželovi odporovat – CO JSI. porodila. Nedával peníze, ve všem šířil hnilobu. Pomáhala jsem, jak jsem mohla, jezdili jsme s ní v kočárku, kupovali jsme z druhé ruky, půjčovala jsem jí peníze, i na vložky, dala opravdu vše z výhod, které dítěti jednou přišly. Měsíc. Vrátila se do práce v 1,5 roce, jakmile přestala vyplácet mateřskou. Byla jí odebrána mzda, musela dát výpověď, na můj návrh si našla jinou práci s volným rozvrhem, vhodnou pro vyzvedávání dítěte ze školky a v klidu se tam dívat na nemocenskou. Zdá se, že všechno jde dobře, jsme přátelé. Pak její manžel začne rozdávat skandály jeden za druhým, uvědomil si, že se jí to vymklo z rukou a já za to můžu (v jeho chápání), začala navštěvovat nejrůznější firemní akce (nikdy si nedovolila udělejte to předtím), posaďte se se mnou jednou za měsíc v kavárně, protože Dostal jsem vlastní peníze a tak dále. Takhle trpěla 2 roky, řekl mi, co o mně říká, že ji minimálně rozvod dusí (morálně), že jakmile ji někam zavolám, vezmou mu nohy (vydírání), pak bude být po krk v práci s dítětem – jako školák nemůže sedět hodinu a půl doma atp. Obecně mě už nebaví to poslouchat pokaždé, nevydržel jsem to jednou a zastavil jsem veškerou komunikaci, protože poslouchat kňučení po dobu 1 let vás může přivést k šílenství a takové přátelství mě stresuje.
Tam jsou také 2 přítelkyně z univerzity. ani ryby, ani drůbež. Když mě pozveš na koncert, tak to nemůžou dělat pořád jeden z nich nemá peníze v kavárně (když je plat, znám je; nejsou půjčky), druhý ne; mít čas – pracuje. Ale je snadné chatovat po telefonu. hodiny! na můj účet.
No, to je to, co je špatně. Chápu, že mám brzy narozeniny, ale nemůžu nikoho pozvat, nebo spíš nechci.
Je krizové období, mám hypotéku, snášíme to s manželem, jak jen to jde, snažím se na to nestěžovat, každý rok všichni moji přátelé slaví teprve 1. narozeniny – tohle je moje. Existuje spousta výmluv – jedna na konci prosince – nepozve, protože. domů se mu nechce, musí tam vařit, ale v kavárně je vždycky všude rušno, protože. firemní akce. Ta, která funguje, je pro ni zvykem slavit narozeniny sama s manželem, přítelkyně se nepočítají. Jen nechci komunikovat s ostatními třemi. Ale chci komunikaci, chci si v neděli odpočinout od domova a práce a věnovat se alespoň hodinu sama sobě a komunikovat s člověkem, který mi rozumí, jen pít kafe, aby mě přesně hodinu nikdo neotravoval, třeba si stěžovat o něčem, poslechněte si příběh přítele. A všichni výše uvedení mi říkají, pojďme si promluvit po telefonu, ZAVOLEJTE!! fuj sakra. smutný.
Omlouvám se za mnoho písmen, chci slyšet racionální zrno. Co dělám špatně?? Proč mi blízcí přestávají být blízcí? Měli bychom být přátelé nějak jinak?? A co teď dělat, hledat si nové přátele – ach, jak to není v tomto věku snadné. Nemáš nervy na to, abys snášel ty staré. Jedna je špatná.