Úzkost, problémy. Kdo to měl?

Trpím úzkostnou poruchou a záchvaty paniky. Potřebujete pomoc odborníka

Již řadu let trpím úzkostnou poruchou, nyní se stav zcela zhoršil, bojím se i chodit po bytě, nutně potřebuji pomoc psychologa nebo psychoterapeuta, momentálně nepracuji. Díky předem za Vaši odpověď.

Máte otázky?

Zeptejte se psychologa hned!

25. července 2023

Ahoj Julie. Přečtěte si prosím podmínky bezplatné konzultace a můžeme začít.

Yulie, řekni nám, jak dávno začaly záchvaty paniky, možná co jim předcházelo?

09. srpna 2023
Julie

Anno, dobrý večer, pane. Útoky začaly už dávno, v 19 letech, tedy před více než 20 lety. Co jim předcházelo, bylo by zajímavé vědět, možná by se pak našel jejich rozum a oni by mě konečně nechali na pokoji, byla jsem psychicky unavená, jen nevím jak z toho stavu.

Julio, jak s nimi zacházíš, jak dlouho trvají, jak a jak se projevují? Byla jste na nějakém vyšetření u lékařů?

10. srpna 2023
Julie

Anno, víš, v tuto chvíli jako takové neexistují, je to jen silná úzkost na pozadí téměř 24/7, někdy méně někdy více, takže teď mám velké obavy z tohoto konkrétního stavu, který se mi teď děje a já chtělo by to vyřešit tak, abyste tento stav pomohli mírně snížit nebo částečně odstranit. Moje současné příznaky jsou vyjádřeny následovně – úzkost, někdy přecházející ve strach a paniku jako u pas, fyziologie – derealizace, téměř neustálé závratě, pocit, že pluji na lodi, kolébám se a houpám se a silný pocit mdloby, jako bych měl omdlít. Tohle mě děsí nejvíc. Týdny ležím a nemůžu ani vstát, je mi kvůli té závrati tak fyzicky špatně, že se bojím, že vstanu a upadnu.

10. srpna 2023
(upraveno 10. srpna 2023)

Julio, říkáš, že se bojíš, že omdlíš. Řekněte mi, měl jste nějaké případy mdloby se ztrátou vědomí, byl jste na nějakém vyšetření u lékařů? Neurolog, psychiatr, kardiolog?

10. srpna 2023
Julie

Ano, doktoři a vyšetření, která jsem si v poslední době samozřejmě mohla dělat doma, vše bylo v normě. Psychiatři mi diagnostikují úzkostnou poruchu a trvají na antidepresivech, ale jsem opravdu naštvaná. Bojím se je brát, prostě se nedokážu překonat a to je vše, bojím se zvýšených příznaků, vedlejších účinků a abstinenčních příznaků. Díky bohu, že jsem nikdy neomdlel.

Týdny ležím a nemůžu ani vstát, je mi kvůli té závrati tak fyzicky špatně, že se bojím, že vstanu a upadnu.

Julio, kolik hodin denně trávíš vleže? A jaké věci můžete dělat doma?

10. srpna 2023
Julie

Všechno je podle toho, jak se cítím, poslední tři týdny jsem ležel v posteli, protože to bylo velmi špatné, a tohle bylo poprvé. Dělám i domácí práce podle toho, jak se cítím. Když to vůbec nezvládám, pomáhá mi dcera.

10. srpna 2023
Julie

Anno, promiň, ale můžeme celou tuhle snůšku otázek přímo obejít a nějak se propracovat k tomu, co jsem konkrétně popsal na začátku, když jsem popisoval své příznaky, co mě děsí nejvíc? Aby to bylo alespoň částečně jednodušší

Julio, potřebuji pochopit rozsah problému, abych vám mohl pomoci efektivněji, proto ty otázky. Nejprve si uděláme test deprese. Odkaz vám teď pošlu do soukromé zprávy.

11. srpna 2023
Julie

Rozsah problému je prostě enormní, jak jsem popsal výše, pokud jsem nemohl rok a půl sám vyjít z domu a za poslední měsíc se vše tak zhoršilo, tyto závratě, točení hlavy a pozadí úzkost, že je dokonce děsivé chodit po bytě a zůstat doma sám, nejsilnější začne hned pa. Každá maličkost způsobuje úzkost a znepokojivé myšlenky.

11. srpna 2023
(upraveno 11. srpna 2023)

Na stupnici deprese – střední deprese. Mohu předpokládat, že deprese se začala rozvíjet právě na pozadí úzkostné poruchy. Pokud se s tím tedy nic neudělá, příznaky deprese se jen zhorší.

Julio, byla jsi vyšetřena a lékaři ti diagnostikovali úzkostnou poruchu. Psychiatři ho léčí trankvilizéry, psychologové poskytují podporu terapií. Je lepší, když jsou všichni spolu.

To, co nyní prožíváte, se nazývá psychosomatika. Psychosomatické poruchy se rozvíjejí pod vlivem nezreagovaných emocí. Ty, které jste nevysypali, ale nechali v sobě. To vede k prodloužené stimulaci sympatoadrenálního systému. Práce s psychologem proto zahrnuje otázky a rozhovory o těchto zkušenostech a emocích. Taková terapie pracuje s problémem, nikoli s příznaky (závratě nebo bušení srdce), protože to jsou pouze příznaky, nikoli nemoc. Proto je důležité „najít a neutralizovat“, co k tomu vedlo. Pokud si chcete pomoci bez kladení otázek a na chvíli zmírnit tyto příznaky, pak je lepší řídit se radami lékaře a přesto začít užívat předepsané léky.

11. srpna 2023
Julie

Mohu od vás získat pomoc? Koneckonců, jen jsem se nepřihlásil? A samozřejmě v ideálním případě bych chtěl nejen dočasně zmírnit příznaky užíváním těchto hrozných léků, ale stále najít příčinu toho všeho, propracovat se a konečně se zbavit tohoto hrozného stavu.

Rozsah problému je prostě obrovský, jak jsem popsal výše, pokud jsem nemohl rok a půl opustit dům sám

Julie, pojďme si trochu promluvit o tom, co vedlo k záchvatům paniky a vzniku strachu opustit dům sám. Chápu, že poprvé jsi měl záchvat paniky už dávno a nepamatuješ si, co ho spustilo. Možná existují nějaké dohady, co je mohlo znovu spustit před rokem a půl nebo o něco dříve. Práce, osobní život a rodinné vztahy, nenaplnění v jakékoli oblasti, možná přemrštěné nároky na sebe i na druhé, nespokojenost s některými potřebami včetně potřeby bezpečí?

12. srpna 2023
Julie

Anna, víte, tuto otázku položila milionkrát, ale dosud sama nenašla odpověď. Předtím v předchozích 2-3 letech došlo k mnoha psychicky traumatizujícím situacím, rozchod a rozvod s manželem, zlomená ruka a složitá operace, smrt blízkých – matky a dvou babiček, v roce 2020 velmi bolestivé odloučení od mučedníka a navíc jsem v té době měl Covida dvakrát . Možná je to jen tím, že psychika nebo nervový systém takový stres nevydržely.

Julie, napíšu ti do soukromých zpráv.

Co prožívají lidé s úzkostnými poruchami?

„Některé mé obavy byly racionálnější, jiné méně, ale všechny ovládaly můj každodenní život,“ přiznává náš autor. Zde je devět bodů, které nám poskytují vnitřní pohled na stav neustálé úzkosti a lépe porozumíme těm, kteří trpí úzkostnou poruchou.

Před pěti lety mi byla diagnostikována úzkostná porucha. To mě moc nepřekvapilo, protože předchozích 20 let jsem z nesčetných důvodů strávil neustálou panikou. Některé obavy byly racionálnější, jiné méně, ale všechny do určité míry ovládaly každodenní život a překračovaly jej normou.

Vynaložil jsem spoustu energie na to, abych přišel na nejlepší způsob, jak se s touto úzkostí vypořádat.

Rád bych si myslel, že teď rozumím všemu, co se mi děje. Pokud se mě ale zeptáte, co bych teď chtěla změnit, nemluvila bych o úzkosti samotné, ne o snadnosti a dostupnosti léčby.

Nejvíce mě mate, jak často se ocitám ve stresových a bolestivých situacích s lidmi, kteří mi chtějí jen pomoci. Oč snazší by bylo, kdyby alespoň částečně pochopili, co je úzkost. Zde je několik věcí, které bych rád všem vysvětlil.

1. Úzkostný člověk myslí nelineárně

Zdá se mi, že u obyčejných lidí vyvolává úzkost a panika lineární odezvu. Něco se stalo nebo se očekává, že se stane – dostanou strach. Ale pro člověka s úzkostnou poruchou to funguje jinak. Ukážu vám to na příkladu.

Představte si, že jste ztratili klíče od auta. To je samozřejmě vždy nepříjemné. Člověk bez úzkostné poruchy si pomyslí: „Ach, jaká smůla! V nadcházejících dnech budu mít spoustu dalších problémů!“

Jak by reagoval člověk s úzkostnou poruchou?

„Ach ne! Ztratil jsem klíče! Co když je nenajdu? Co když nutně potřebuji auto, ale nemám klíče? Co když potřebujete někoho naléhavě odvézt do nemocnice? Co když to bude můj nejlepší přítel? Co když umírá a jediný způsob, jak ho zachránit, je vzít ho do mého auta? Ztratil jsem klíče, můj přítel zemře a bude to jen moje chyba!“

2. Úzkost je iracionální a věřte, že to moc dobře víme.

Jak mluvím v duchu – víme! Kdybyste mohli naslouchat našim myšlenkám, byli byste přesvědčeni, že chápeme, že většina úzkostných myšlenek je nelogická a nepodložená. Minulý týden jsem se začal bát, že mě rodiče budou nenávidět. I když hluboko uvnitř jsem moc dobře věděl, že se to nikdy nestane. To je jeden z nejvíce frustrujících rysů úzkostné poruchy.

Jste vyděšení, uvědomujete si, že neexistuje žádný skutečný důvod k vyděšení, ale nemůžete vypnout své emoce

Můj terapeut to jednou přirovnal k vadnému poplašnému systému, který je implantován do mozku. Zapne se a začne řvát nejen v reakci na nějaké skutečné nebezpečí, jinými slovy, v hlavě úzkostného člověka vzniká chaos kvůli obrovskému množství zcela nedůležitých maličkostí. Někdy je důvod takové reakce tak nepatrný, že je dokonce těžké pochopit, co ji způsobilo.

3. Úzkostliví lidé mají dobré i špatné dny.

Každý má dobré a špatné dny, tak to v životě chodí. Chci, abyste věděli, že v tom se od vás nelišíme. A moje reakce na lidi a situace závisí na tom, jaký mám dnes den.

Pokud mám špatný den a někdo se na mě zlobí, je velká pravděpodobnost následujících následků: a) dostanu panickou hrůzu, b) budu plakat, c) začnu říkat cokoli, abych uklidnil jeho vztek. nebo e) vše výše uvedené dohromady.

Samozřejmě nemůžu čekat, že se na mě nikdo nikdy nebude zlobit nebo bude naštvaný jen ve dnech, kdy budu v dobré kondici

Jako každý občas dělám chyby a lidi to štve, což je celkem normální. Ale bylo by hezké, kdybych mohl říct: „Pochopte, dnes mám těžký den. Můžeme tento rozhovor odložit? – s vědomím, že partner pochopí, že to není omluva, a prokáže mi základní laskavost.

4. Úzkost způsobuje fyzickou bolest.

Samozřejmě je to především emocionálně bolestivé. To je na ní to nejhorší. Způsobuje ale i fyzickou bolest. Nejzávažnější je při záchvatech paniky: hrudník se stlačí natolik, že není možné dýchat. Ale úzkost může také způsobit bolesti hlavy, nevolnost, bušení srdce, svalové napětí, závratě, nespavost a vyčerpání.

Někteří lidé mají velmi bolestivé gastrointestinální reakce na úzkost. Slyšeli jste někdy frázi „máte pocit, že máte žaludek svázaný do uzlu“? Někteří lidé pociťují svalovou křeč, která má za následek podvrtnutí nebo natržení. Úzkost je bolestivá.

5. Úzkost je jiná

Tato porucha má mnoho tváří. Konkrétně u mě je to zobecněné. Nebo, jak říkám své rodině, frustrace „ze všeho, všude, vždy“. Ale existuje mnoho druhů úzkostných poruch. Pro někoho je spojena se sociální fobií, pro jiného jsou to specifičtější fobie.

Někdy je podmíněna geneticky a způsobena chemickými procesy v mozku, někdy se vyvine v důsledku nějaké události

Někteří tím trpí po celý život, zatímco u jiných tato porucha začíná v dospívání nebo v dospělosti. Někomu – ale ne všem! – dokáže ji překonat, nebo se s ní alespoň naučit vyrovnat tak dobře, že už nezasahuje do života. Někteří to léčí léky nebo navštěvují terapeuty, jiní ne.

6. Úzkost souvisí s depresí

Ne všichni úzkostní lidé trpí depresemi a naopak. Ale velmi často se tyto dvě poruchy vyskytují u člověka současně. A jedna věc může vést k druhé. My, úzkostliví, příliš dobře víme, že mezi nimi existuje spojení, a jak by se dalo hádat, velmi nás to znepokojuje.

Pokud jsme někdy měli depresi, obáváme se, že se vrátí. A v tomto případě jde o racionální strach. Protože šance na opakování se zvyšují s každou další epizodou deprese. Buďte tedy při rozhovoru s takovým člověkem opatrní, nezhoršujte jeho obavy z deprese. Na druhou stranu ho pozorně sledujte: člověk sám ne vždy včas zaznamená nástup deprese.

7. Pravděpodobně je lepší naslouchat, než mluvit.

Obvyklý vzorec chování: my sami můžeme kriticky mluvit o někom z naší rodiny, ale nedovolíme to cizím lidem, okamžitě se vrhneme na obranu „svých“. Stejné je to s úzkostí. Mohu mluvit o tom, jak je to pro mě těžké, jak mě úzkost rozčiluje a připravuje mě o sílu, ale když o tom začnete mluvit, s největší pravděpodobností mě to bude bolet.

Můžu mluvit o tom, jak bych si přál, abych se mohl zbavit své úzkosti, ale když to řekneš, pravděpodobně si budu myslet, že jsi hajzl. Kromě toho byste neměli mluvit o něčích duševních problémech s třetími osobami, pokud k tomu nemáte výslovné povolení nebo pokud o nich neřeknete někomu, kdo je povinen zachovávat mlčenlivost (psychoterapeut, právník).

Taková témata jsou ve společnosti stále tabu, a proto mnoho lidí trpících úzkostnou poruchou nechce publicitu. U některých lidí to samo o sobě může vyvolat silnou úzkost.

8. Úzkost je součástí toho, kým jsme.

Jakkoli může být úzkostná porucha bolestivá, bez ní bychom nebyli tím, kým jsme. Mnoho lidí tento názor těžko přijímá a já nejsem výjimkou. Tolik bojujeme se svou poruchou, je to náš nepřítel, kterého se musíme zbavit, abychom mohli žít plnohodnotný, produktivní život! Realita je ale jako obvykle složitější.

Úzkost je také naší součástí. Ovlivňuje naše rozhodnutí, náš pohled na svět a určité aspekty naší osobnosti. Díváme-li se na to jako na nepřítele, snažíme se té části sebe sama zbavit. Když mi to terapeut vysvětlil, byla jsem v šoku, ačkoliv jsem už dlouho věděla, že mám úzkostnou poruchu.