Obsah
Cítím podráždění, vztek, zášť, vztek vůči mému manželovi. Jak se s těmito emocemi vypořádat?
Zažívám negativní emoce vůči svému manželovi. Žijeme s ním 10 let. Vdala se z lásky. Máme 3 děti. Je to námořník a často je mimo domov. Jednou za 5 let manželství došlo k vážnému konfliktu po narození naší nejstarší dcery. Kvůli nedostatku pozornosti ke mně, přesouvání všech záležitostí na mě a kvůli počítači. Přišel od moře a ve dne v noci seděl u počítače. Neměl co dělat. Byla jsem na mateřské dovolené, uklízela jsem, vařila, chodila do obchodu, chodila s dítětem, ono sedělo jen u počítače. Po mém skandálu nechápal jinak. K počítači jsem seděl, jen když jsem měl volno. Nyní je situace velmi konfliktní, nerozumíme si. Chci více začlenění do rodiny, pozornosti, péče, lásky. Ale on to ignoruje a pravděpodobně to nemůže dát. Jako by tam nikdy nebyla žádná empatie. Nedávno jsem se také vrátila z mateřské dovolené. Sedí s dětmi, to je jediná věc, kterou teď dělá, a na to jsem se zeptal. Dlouho jsem neměl intimitu, nemůžu se na něj vůbec dívat. Ve svém rodinném životě jsem nashromáždil spoustu zášti a hlubokého zklamání. Přišel z moře, mučily mě děti, práce, jako vymačkaný citron. Obecně se pro něj přestalo stát zdrojem. Takže mě celý měsíc prostě ignoroval, když jsem chtěl mluvit nebo vyprávět o svých pocitech, poslouchal, ale bylo mu to jedno a neměl žádnou reakci. V zásadě byl vždy takový, nikdy vůbec nepodporoval změny, nikdy se nestaral. Dalo by se říct, že v našem vztahu jsem to byla vždy já, kdo sršel emocemi a táhl ho s sebou. Teď se ale cítím prázdná, jako by ze mě byla vyždímaná všechna energie, je krize a chybí mi láska, péče, potřebuji podporu a když o ni požádám, tak mě ignoruje. Obecně platí, že v jeho komunikaci je ignorování jeho silnou stránkou. Nikdy jsem nebyl pozorný, pokud jsem něco řekl, bylo to suché, negativní, ironické a devalvující. Pochází z moře a pomáhá, jen když mu řeknu, kde a co má dělat. To říká on sám, musím říct, že to nedokážu odhadnout. Ale kohoutek teče, on nevidí, auto je rozbité, zdá se, že nevidí. Zkrátka nikdy nedělal domácí práce ani mužské povinnosti. Řekl, vydělej si peníze sám. A hlavně mě podporuje. Neumí se otočit! To mi vadilo u jednoho dítěte, ale myslela jsem, že se vše změnilo a přešlo, teď když je dětí hodně a času málo, chápu, že o rodinu člověk nemá zájem. Víc se poflakuje na počítači a jak říká, prožívá tam emoce, ale v životě je neprožívá. Cítím vůči němu podráždění, vztek, zášť, vztek. Jak se mohu vyrovnat s těmito emocemi?
Jak se vyrovnat s útoky agrese vůči manželovi?
Ahoj! Jak se vyrovnat s útoky agrese vůči manželovi? Je to laskavý muž a miluje mě. Proto jsem si ho vybral. Byl jsem dlouho osamělý. Vybírám si. Své panenství nosila jako drahokam. Ale čas plynul a já byl stále sám. I když jsem prominentní holka a kluci na mě vždycky dávali pozor. Bál jsem se udělat chybu a zničit si život. Vyrůstala ve velké rodině, kde oba rodiče měli více než jedno manželství. Vztah mezi matkou a nevlastním otcem a otcem s novou manželkou byl těžký. S ponižováním, zneužíváním, zradou. Můj budoucí manžel nebyl můj typ. Ale znali jsme se dlouho a cítila jsem, že mě opravdu miluje, že slyšel, že je hodný, že mě nikdy neponíží ani nezmění. Teď v manželství to mám těžké, protože se cítím silnější. Jsem iniciativnější, vydělávám více, mám lepší vzdělání. A velmi se snaží, ale zdá se, že je vždy po ruce. Teď jsem těhotná. 1. trimestr. A dostal jsem strach. Jsem unavený ze své role. Zmatený. Na manžela se oháním kvůli maličkostem, ale chápu, že důvod je hlubší, v nějaké základní nespokojenosti. Když mě to přepadne, dokážu manžela ponížit nebo ho i uhodit. V těchto chvílích ho nenávidím. A já sám. Pak hořím mukami svědomí. Mohu ležet celý den jako mrtvý. Bojím se o sebe, o dítě ve mně, bojím se o svého manžela. Řekni mi co dělat? Děkuji.
Odpověď kněze:
Vzpomněl jsem si na toto rčení: „Viděl jsi, co jsi koupil, na vlastní oči, teď jez, i když se odplazíš.“ Jste silný člověk, s chladnou povahou – takže rozhovor, který spolu s vámi povedeme, je specifický, ne jemný, ale velmi zásadně, abych tak řekl, aby vám vyhovoval.
Ty ses, má milá, nevdávala se zavřenýma očima a jak píšeš, ne z lásky. Byl jste poháněn kalkulací, ne peněžní, ale psychologickou, ale stále kalkulací: „. Cítil jsem, že mě opravdu miluje, slyšel jsem, že je laskavý, nikdy by mě neponížil ani nezměnil.“ Nehledala jste ve svém manželovi sílu, iniciativu, touhu vydělávat více nebo již existující velký příjem (více než váš). Hledali jste přesně to, o čem jste psali: mít vedle sebe spolehlivého, laskavého, vřelého, milujícího člověka. Dostal jsi to? Ano, 100 %.
Oženil jste se, samozřejmě, s obtížnou rodinnou historií a myslím, že v mnoha ohledech jste v manželství hledal útočiště před tím, co vás doma tak bolelo: ponižováním, zneužíváním, zradou. Našel jsi to? Ano. Neponižují vás, nenadávají vám, váš manžel je vám věrný. Vy sami se stáváte zdrojem ponižování a zneužívání. Proč? Chcete cítit silnou ruku? Ale nehledejte zelí na jabloni a nečekejte, že melouny dozrávají tam, kde jste zasadili dýně a cukety. Váš manžel je takový, jaký je a nebude jiný. A to je přesně to, co jste si vybrali. Možná jste se mýlili, nebo jste možná mohli žít pouze s takovým člověkem. Upřímně si to přiznejte a, milá Polino, začněte respektovat vaši volbu a vážit si svého manžela za to, že i když věděl, že ho nemilujete, miloval vás a vzal si vás za manželku.
A dále – když jsi tak silná, hodná, vzdělaná – jestli se prosím chováš doma jako kultivovaná a vzdělaná žena, a ne jako nějaká bandita. Jaké výkřiky, jaké bití manžela, o čem to mluvíš? Ty, promiň, máš vzdělání, máš úroveň a sílu. Ale skutečně silní lidé neporazí ty, kteří jsou slabší. A kdo je tu slabší? Ty, který jsi utekl z toho, co jsi měl doma, do klidného útočiště, nebo tenhle chlap, který znal tvůj příběh a nebál se vzít si dívku, která se tak bála udělat chybu, že svatbu oddalovala a oddalovala? Přemýšlejte o tom.
Měli byste, víte, chodit do kostela, vyznat se ze srdce, co teď děláte, a každou neděli chodit do kostela a prosit Boha o sílu a moudrost pro tento život. Dále – jděte za dobrým specialistou, který z vás vytáhne všechny ty strachy, všechnu tu hrůzu, která ve vás zamrzla po životě s rodiči – a konečně nemůžete trpět v této křeči strachů a očekávání špatných věcí, ale budete podívejte se, jaký jste ve skutečnosti člověk – klidný, rozumný, ženský. Ano, se vzděláním, ano, s takovými rodiči, ano, díky Bohu, bez smilstva před svatbou – silnými i slabými, velmi tvrdými a zraněnými, jako pták, který byl dlouho loven a byl trochu vyklepán. .. A spěchat, protože neví, co chce. a najednou konečně chápe, co v tomto životě potřebuje. Rozhlédneš se kolem sebe a uvidíš, že nejsi sám a že vedle tebe v této tvé křeči není tvůj otec, ani tvoje matka, ani tvůj nevlastní otec, ani tvoje nevlastní matka, ani tvoji bratři a sestry – ale jediný člověk, kterému dokázali jste si věřit, důvěřovat, vedle toho, kdo se dokázal uklidnit. Který vás neopustí a jak nejlépe umí, podporuje vás. Zklidníte se, pochopíte sami sebe – a doma to bude jiné. A nakonec vyřešíte finance. Možná místo vás odejde na mateřskou dovolenou váš manžel, nebo možná zůstanete doma – a on se vzpamatuje a začne vydělávat.
Ale zatím se postarejte o sebe a rozvažte všechny ty vnitřní uzly, které vám brání jednoduše žít. Uvidíte – s Boží pomocí všechno půjde! Modlete se k Němu a požádejte ho, aby byl s vámi na této cestě vnitřní transformace.
Ať vám Pán pomáhá!
Položte otázku knězi
Chcete se kněze na něco zeptat? Nejprve doporučujeme zkontrolovat, zda již neexistuje zveřejněná odpověď na podobnou otázku.