Ten chlap se rozhodl udělat překvapení zlepšením našich životních podmínek a já se málem cítil špatně

Ne všechny ženy cestou potkají prince na bílých koních. Já jsem například v tomto ohledu moc štěstí neměl – můj bývalý snoubenec Váňa je obyčejný stavař. Na jeho úrovni si vydělává slušné peníze, bezpochyby, ale ne tolik, aby žil a nic si neodpíral.

Nikdy jsem však nebyl obchodník a nezapletl jsem se s tím chlapem kvůli penězům.

Oh, kéž bych potřeboval nějaké peníze, už dávno bych chtěl nějakého cukrového tatínka.

Naštěstí mi to můj vzhled umožňuje a nikdy jsem neměl žádné komplexy. Ivanovi se však oddala a donedávna nelitovala. A pak se najednou stalo tohle.

Takže jsme se s Vaňkou rozhodli, že se k sobě asi 8 měsíců po seznámení nastěhujeme.

Dříve oba žili se svými rodiči a scházeli se na neutrálním území. Buď si pronajmeme hotel, nebo se půjdeme projít. A pak najednou nám oběma bylo jasné, že bez sebe nemůžeme žít. Konzultovali jsme a pronajali jsme si jednopokojový byt na okraji města.

Peníze jsou poměrně směšné – pouhých 10 tisíc měsíčně včetně energií. Někomu se tak nízká cena může zdát divná, ale naše město je malé a oblast je ošklivá. Bydlení by bylo možné najít i skromnější, ale bylo by to absolutně zamořené štěnicemi.

Takže bydlíme spolu, doplňujeme rodinný rozpočet a kousek po kousku šetříme peníze na svatbu.

Do určité chvíle jsem si myslel, že Vaňka je stejného názoru. Muž žije poklidným životem a nemluví o špatných věcech, jako jsou hypotéky. A pak se objeví překvapení, ze kterého se mi udělalo špatně.

Ivan jednou přišel domů uprostřed pracovního dne, vrazil mi do rukou složku s dokumenty a řekl, že za pár měsíců se budeme moci přestěhovat do nové budovy.

-Odkud to získáte? Našli jste nový k pronájmu? “ zeptal jsem se nejistě a pomalu otevřel složku s papíry, které mi byly podány.

– Ne, vezměte to výš. Budeme mít vlastní dvoupokojový byt. Pravda, zatím je to zapsané na mé jméno, ale pak zaregistrujeme i vás a přidělíme podíl na majetku,“ vypadal chlápek v bludu.

– Můžeš pořádně vysvětlit, co jsi udělal?!

Stručně řečeno, tento idiot si vzal hypotéku bez konzultace se mnou. Dokonce chápu, proč mi nebylo řečeno ani slovo.

Hned bych s takovým nápadem poslal Vaňku, protože chápu, že nebudeme mít z čeho žít. Rozhodl se tedy věnovat amatérské činnosti a vše na sebe registroval v naprosté tichosti.

Hypotéka je ale flexibilní koncept. Někteří lidé účtují pouhé haléře, jen aby si trochu přidali. Začal jsem se vyptávat.

Ukázalo se, že Váňa nemá téměř žádné vlastní peníze, tedy zálohu. To znamená, že dluh je obrovský, a to i při vysoké úrokové sazbě.

– A kolik teď budeme muset platit měsíčně za váš byt?

– Vůbec nic. Třicet dva tisíc za dvacet sedm let. Zní to děsivě, já vím, ale.

Váňa začal vypisovat výhody bydlení v bytě na hypotéku, přihodil pár sladkých fantazií o naší budoucnosti a přísahal věčnou lásku.

A začal jsem přemýšlet: potřebuji tohoto „prince“, který je přetížený až na hranici možností? Ne, milovala svého přítele, a dokonce i teď zůstaly nějaké pocity, ale proč se se mnou neporadil, když udělal takový krok?

O pár dní později mě Ivan požádal o ruku. Přišel domů s lahví vína, taškou dobrot a velkým prstenem s kamenem. Vše předvedl tak romanticky – poklekl na koleno a pronesl krásná slova. Odmítl jsem. Bez vysvětlení důvodu. No, Vaňka není úplně idiot, měl by pochopit, do čeho se to dostal.

Vrátil jsem se k rodičům, ale s bývalým jsem stále v kontaktu. Zní to divně, ale někdy si říkám, jestli se k tomu vrátit?

Lidé totiž žijí s hypotékami a vlastní bydlení je vždy lepší než nájemní bydlení. Jsem ale v rozpacích z jeho přístupu ke mně – udělal to bez varování.

Líbil se vám článek? Přihlaste se k odběru kanálu, abyste byli informováni o nejzajímavějších materiálech