Táta je filolog – smutek v rodině

Navalného tým hovořil o bytě Rogozinova syna za 180 milionů rublů v elitním rezidenčním komplexu⁠

Materiály vyšetřování týmu Alexeje Navalného s odkazem na výpis z Rosreestru říkají, že Alexey Rogozin v roce 2019 koupil byt o rozloze 208 metrů čtverečních ve 38. patře elitního rezidenčního komplexu Triumph Palace. Stalo se tak několik měsíců poté, co Rogozin mladší rezignoval na post ředitele leteckého komplexu S.V. Iljušin uprostřed skandálu s nadváhou 5t Il-112V, jehož prototyp onehdy havaroval.

Náklady na byt Alexeje Rogozina se odhadují na 180 milionů rublů s výdělkem 55 milionů za posledních 10 let. Z výpisu Navalného tým zjistil, že Rogozin mladší koupil tento byt od Sergeje Sarueva, majitele strojírenského závodu Arsenal v Petrohradě. Jedná se o hlavního dodavatele pro ministerstvo obrany a námořnictva, stejně jako Roskosmos.

Zobrazit plnou 1
Emoce
3 года назад

Nečekaný nález z FBK⁠

Emoce
2818
3 года назад

Protikorupční nadace zveřejnila dvouhodinové vyšetřování „Putinova paláce“ na pobřeží Černého moře⁠

Nadační fond proti korupci v čele s Alexejem Navalným zveřejnil velké šetření o historii prezidentské rezidence na pobřeží Černého moře. V popisu videa politik říká, že video nahrál před svým návratem do Ruska, ale rozhodl se jej zveřejnit až poté.

Textová verze vyšetřování je k dispozici na webu: https://palace.navalny.com/

Alexej Navalnyj se předevčírem 17. ledna vrátil do Ruska poté, co se v Německu léčil a rehabilitoval kvůli otravě. Mnoho jeho příznivců se shromáždilo, aby se s politikem setkali na letišti Vnukovo, ale let Pobedy byl odkloněn na náhradní letiště v Šeremetěvu.

Na letišti byl Alexej Navalnyj zadržen a převezen na policejní oddělení v Chimki. Advokáti, kteří byli v té době vedle něj, se s politikem nesměli vídat.

Včera, 18. ledna, se přímo na policejním oddělení konalo urychlené soudní jednání, při kterém byl politik na 30 dní zatčen a poslán do vyšetřovací vazby Matrosskaja Tišina.

Příznivci Alexeje Navalného oznámili, že v souvislosti se zadržením plánují na 23. ledna uspořádat masové protesty po celé zemi.

Nikdy si neberte společníky na deštivé noci

Nikdy si neberte společníky na deštivé noci

Sám jsem byl svědkem tohoto příběhu, takže mohu přísahat na svůj kříž, že jsem si nic nevymyslel. Jestli je v tom něco paranormálního nebo řetěz nějakých podivných náhod, to nepřísluší posuzovat mně. Od té doby jsme ale s partnerem měli jasné pravidlo – nikdy nesbírejte spolucestující za deštivé noci.

Bylo to v minulém století, je legrační, že to teď můžete říkat se vší vážností a ani trochu nelhat. S mým partnerem jsme pak projeli náklaďákem přes obrovské rozlohy naší rozlehlé země. Doba byla hektická, děly se různé věci, ale některé případy se mi vryly do paměti obzvlášť jasně. Tento je jedním z nich.

Jeli jsme po jedné relativně klidné trase. Relativně – protože v té době neexistovaly absolutně bezpečné. Cestovali jsme poprvé a náš cestovní doklad byl změněn pár hodin před odjezdem. Něco se tam pokazilo; náklad tam musel být urychleně doručen.

Obvykle, když cestujete po neznámé trase, je zvykem požádat o radu zkušené lidi, muže, kteří po ní již cestovali. Kde se můžete zastavit, kde byste neměli a jaké problémy mohou na cestě nastat. Ale tentokrát se všechno seběhlo příliš rychle a my jsme hloupě neměli čas s nikým mluvit.

Měli jsme být na cestě dva dny a do cíle dorazit třetí den. První den proběhl v klidu, druhý začal také normálně a večer začalo pršet. Ne z čista jasna, ale docela dost.

Jedeme podél silnice a na kraji silnice někdo volí. Je tma, prší a do obydlených oblastí je to ještě pořádná procházka. Opustit člověka v takové situaci na téměř opuštěné silnici jaksi není lidské. Zastavili jsme a do kabiny vlezl chlap, vypadal asi na dvacet let, nic zvláštního.

Řekl, že zmeškal poslední autobus do své vesnice, rozhodl se jít pěšky, jak už to nejednou udělal, a pak pršelo. Pokecali jsme o ničem a já vlezl do kolébky spát, abych za pár hodin mohl vyměnit parťáka za volantem. Rychle jsem usnul a poslouchal, jak si kluci povídají.

Na silnici spím velmi lehce, většinou se dokážu probudit i změnou rychlosti, ale tady jsem se probudil, protože jsem někam letěl spolu s kabinou. Obecně jsme vyletěli ze silnice a lehli si na jednu stranu s celým kamionem. Partner mě udeřil do hlavy, zakrvácel, ze spánku se nemůžu pořádně soustředit, za okny je tma, nic není jasné. Sám vystoupil, vytáhl parťáka a přivedl ho k rozumu.

Vyvázli jsme s lehkými zraněními, nejvážnější bylo, že si partner pořezal kůži na hlavě. Okamžitě nás začali kontaktovat, hlásili incident, ten a ten, takže si hned nevzpomněli na třetí osobu, která vlastně měla být v kabině.

Prohledali kabinu, procházeli se a křičeli – nikdo tam nebyl. Zatímco jsme čekali na pomoc, zeptal jsem se partnera, co se stalo. Zamračil se a pak přiznal, že se zdálo, že za volantem usnul. Říká, že řídil, poslouchal, co ten chlap říká, a další střela do jeho hlavy byla, jak jsme už leželi na boku a já ho přitahoval k sobě, abych ho vytáhl z kabiny. I když přísahal, že se ani necítil ospalý, zdálo se, že omdlel.

Podle mého parťáka nikde nezastavil a já si nic takového nepamatuji, rozhodně bych tu zastávku nespal, není to v mých pravidlech. Ale po chlapovi nebylo ani stopy, ani jeho taška, dokonce ani mokrá skvrna od pláštěnky, i když z něj muselo kapat, když lezl do kabiny. Je toho hodně k zamyšlení.

Už na základně jsme se s muži o té cestě bavili a osvětlili nám, že jsme měli velké štěstí, že jsme se neublížili k smrti, jinak se takové případy už staly. Tam na pětikilometrovém úseku takto v posledních letech projelo deset nebo šest kamionů. A pozoruhodné je, že každý, kdo přežil, mluvil o deštivé noci a spolucestovateli, kterého po nehodě nikde nenašli, ani živého, ani mrtvého. A také nedokázali pořádně vysvětlit, jak se k nehodě dostali.

Jeden řidič řekl, že také jednou jel po této trase, také za deštivé noci, a také viděl chlapce, ale když byl poučen a varován, nevzal ho. Takže prý na něj ještě dvakrát narazil na silnici, jako by utíkal před autem. No, tady by zastavil jen blázen, ale protože řidič žije, znamená to, že není blázen.

Už jsme nebyli na tuto cestu, ale můj partner a já jsme si vytvořili zlaté pravidlo – za deštivých nocí nebereme žádné společníky. Toto pravidlo stále dodržuji.