Stále pochybuji, že nejsem těhotná.

Stává se to takto: dva pruhy vás nutí myslet vážně.

Jako vždy nebyl čas, problémy v práci, doma renovace v koupelně, celé léto jsme žili bez záchodu. Konečně se to začalo posouvat k cíli a brzy jsme skončili s novým záchodem, umyvadlem na podstavci a sprchou. Moje duše právě odpočívala!

Uplynul týden a já si vzpomněla, že už jsem dlouho nedostala menstruaci, je to přesně měsíc. Tohle bylo záhadné; Měli jsme už starší dítě, bylo mu 12 let. Někde v hloubi duše jsem opravdu chtěl porodit dívku a byl jsem naštvaný, že čas je již ztracen a s největší pravděpodobností to tak zůstane. V té době mi bylo 39 let.

Udělal jsem si test. A tady jsou – dva pruhy! Byl jsem rozrušený. Ano, byla jsem tak naštvaná, že mi tekly slzy, litovala jsem sama sebe (jít na potrat?), bylo mi líto miminka, které se ani miminkem nedalo nazvat. Takže malá „larva“.

V práci se to stalo naprosto neúnosné – hrozba výpovědí. Musela jsem se schovávat za své těhotenství, v té době už se mě všichni snažili přemlouvat, jak všichni tohle dítě potřebují.

Jakmile jsem se cítila těhotná, začala toxicita a krvácení a byla jsem převezena do nemocnice. Toxikóza neustávala, krvácení se opakovalo. Pak jsem začala cítit pohyby miminka. Nejprve tato „ryba“ plavala, pak byly otřesy znatelnější.

Kupodivu jsem dítě nesla s pocitem zmatku: Už mám dítě, mám všeho dost, proč potřebuji další? Poslouchal jsem své nové miminko, ale zdálo se, že nic neříká, tlaky byly velmi jemné, zdálo se, že říká: „Mami, pokusím se ti to neztížit.“ Toxikóza ustoupila, ale nějaká „nevolnost“ zůstala; Jen jsem hloupě nosila dítě, moje nitro bylo zvyklé na výchovu dětí, to mě deprimovalo. Byl jsem vystrašený. Můj Bože, kdo se mi narodí! Netěším se na něj tolik jako na své první dítě!

Během ultrazvuku lékař řekl: „Vidím dobrého chlapce!“ Je to jako rána do hlavy: další kluk!

Porod začal náhle, dva měsíce před plánovaným termínem. Vše bylo velmi těžké a dlouhé – 16 hodin. V tu chvíli, kdy porod dítěte začal, nikdo nebyl poblíž, porodní asistentka vešla dovnitř a stačila jen zvednout ruce, ani si nestihla nasadit rukavice. Položili mi syna na břicho, už jsem se dusila slzami rozhořčení, bolesti a štěstí. Dotkl jsem se ho a už jsem si nedokázal představit, jak se s ním teď rozejdu.

Dítě bylo převezeno na intenzivní péči, dostal kyslík a nasadili infuze. Pak jsem chodil po inkubátoru jako zbitý pes a říkal jsem si: Synu, odpustíš své matce?

Kupodivu se dítě narodilo zdravé a silné, terapie před narozením, četné infuze a vitamíny měly účinek. Poté nás převezli do novorozeneckého centra, kde jsme byli nadále sledováni. Lékaři byli stále více přesvědčeni, že je vše v pořádku. Dobře jsme přibírali a spěchali, abychom vše viděli a zjistili.

Teď je nám rok a 8 měsíců, je to malý loupežník, který šikanuje staršího brášku, zbožňuje tatínka a je s ním jen když je doma. Obecně platí, že každý je oblíbený. A on zase dává takovou lásku, která se nedá vyjádřit slovy. Bůh mi odpusť mé pochybnosti!

Text popisuje autorovu osobní zkušenost

Informace na stránce jsou pouze orientační a nejsou doporučením pro vlastní diagnostiku a léčbu. V případě lékařských otázek se určitě poraďte se svým lékařem.

Nečekaně jsem otěhotněla a pochybuji. Jak se rozhodnout?

Je mi 27 let, jsem 2 roky vdaná (s manželem celkem 12 let). Náš životní styl je podobný životnímu stylu lidí bez dětí. Jsem kariéristka, moc si vážím svého času a svobody, manžel se konečně pustil do kariérního růstu. Dnes jsem zjistila, že jsem těhotná. Ano, zkoušeli jsme v lednu, v březnu, ale nic nefungovalo, zkoušeli jsme otěhotnět i na dovolené a pak už se vše stalo. Teď nechápu, jak se rozhodnout (ukončit těhotenství nebo ho opustit), i když v práci dělám vážná rozhodnutí. Manžel odjíždí pracovat do zahraničí na dobu 5 let, možná i více, vše bude záležet na načasování projektu, na území, kde bude manžel a děti pracovat, nesmí. Bojím se, že mi první těhotenství nepřinese štěstí, protože tu budu úplně sama, nepočítám s podporou přátel a rodičů, protože každý má svůj život a na mě nebude mít čas a dítě. Navíc přijdu o spoustu příjmů a zvýší se výdaje. Také se bojím potratit kvůli následkům v případě, že nebudu moci znovu otěhotnět. Jsem úplně zmatená a nemůžu se rozhodnout. Chápu, že rodiče nepřežijí ukončení těhotenství, protože v mé rodině se matka snažila otěhotnět dlouho a matka mého manžela je velmi věřící.

Máte otázky?

Zeptejte se psychologa hned!

24. července 2023
(upraveno 24. července 2023)

Dobrý den, Ludmilo! Když stojíte před tak důležitou volbou, je nutné stanovit priority. Vezměte prosím na vědomí, že když uvádíte argumenty proti opuštění dítěte, mluvíte především o nepříjemnostech, které mi dítě přinese: „Přijdu o část příjmu, budu nějakou dobu sama na péči o dítě.“ Ale když argumentujete proti ukončení těhotenství, mluvíte o důsledcích, které jsou životně důležité a které nelze nijak změnit – „Bojím se přerušit kvůli následkům, najednou nebudu moci znovu otěhotnět,“ „rodiče nepřežijí ukončení těhotenství, protože v mé rodině se moje matka snažila otěhotnět dlouhou dobu a matka mého manžela je velmi věřící.“ Zvažte sami, co je důležitější – chvíli trpět nepříjemnostmi (nižší příjem, méně volného času a příjmů, více starostí a výdajů) nebo přijít o dítě a možnost mít v budoucnu děti, stejně jako se pohádat s rodiče, kteří neodpustí potrat?

24. července 2023
Ljudmila

Pro mě byly děti vždy stejný „problém“ i manžel chápe, že je to finanční zátěž, a to déle než rok. Navíc nikdo nezaručí, že to dítě bude „úspěšný projekt“, že se narodí zdravé, že já jako matka budu zdravá a těhotenství snadno vydržím. Mezi mými přáteli je také mnoho neúspěšných příkladů mít děti, proto se vytvořil názor, že děti jsou těžké, jsou to problémy. Hledám co nejvíce argumentů k ukončení těhotenství, toto rozhodnutí podpořil i můj manžel, protože chápe, že otcovství přes kameru počítače a telefonu nezažije. Navíc je tu obrovský strach, že by k němu dítě mohlo vyvolat nenávist, protože kvůli němu jsem zůstala sama a nemůžu přijít za manželem, trávit s ním čas, protože rodiče dali jasně najevo, že nebrat mi dítě na pomoc, dokud se víceméně neosamostatní (3-4 roky).

24. července 2023
Ljudmila

V budoucnu dítě nevylučuji, ale je to možné, až bude jasné, co dál s manželovou prací a jaké to je žít ve dvou zemích. Neměli jsme takovou zkušenost, takže je to také děsivé – jaké to je, a dokonce i s dítětem.

24. července 2023
(upraveno 24. července 2023)

Lyudmilo, stojí za zvážení, že dítě spojuje lidi na celý život – pocit odpovědnosti za toho, koho jsi přivedla na tento svět, a rodičovská povinnost spojuje muže a ženu mnohem silněji než běžné kariérní plány (zvláště proto, že se budou muset kvůli 5 let a nevídáme se tak často jako nyní). Během dlouhého odloučení, pokud muže a ženu nespojuje nic jiného než pocity, často pocity zeslábnou, protože každý má svůj vlastní život, svůj vlastní sociální kruh a své vlastní zájmy, oddělené od druhého a nastává odcizení (každý tráví většinu času sám mezi svými přáteli a kolegy, sám se svými starostmi). V takové situaci společné dítě a společná péče o něj manžely spojuje a přináší další význam pojmu rodina péče o dítě se stává společným cílem muže a ženy, sbližuje je i na dálku.

24. července 2023
Ljudmila

Můj manžel se také obává, že až přijde domů na dovolenou, bude se mu dítě zdát jako cizí člověk, protože strávit 28 dní v roce s dítětem a cítit se jako otec je velmi zvláštní představa. Dopadne to něco podobného jako svatba pro hosty. Můj manžel se také obává, že ho začnu obviňovat, že dítě porušilo všechny plány a to zničí naši rodinu. Chápeme, že jsme nyní vystaveni tlaku ostatních „už nejsi mladý, je čas myslet na děti“, ale to asi není v tuto chvíli naše pravá touha. I my můžeme zničit život dítěte.

24. července 2023
(upraveno 24. července 2023)

Pokud se váš manžel obává, že dojde k „svatbě hosta“, důvodem toho rozhodně nebude dítě – koneckonců, pokud se váš manžel rozhodne opustit vás na dlouhou dobu, pak v každém případě vaše spojení s bude to v podstatě hostující manželství (pak ho na krátkou dobu navštívíte, pak přijde on k vám). Důvodem rozchodu manželů tedy nebude dítě, ale jejich rozhodnutí žít odděleně, obětovat rodinu, aby dosáhli individuálních kariérních plánů každého z nich. Pokud se s manželem nechcete skutečně zavázat tím, že spolu budete mít dítě, pak stojí za to zamyslet se nad tím, zda opravdu oba toužíte být rodinou, nebo jde jen o svazek lásky přátelský, ve kterém všichni staví na první místo JEJICH svobodu, JEJICH blaho a JEJICH kariérní plány a obětují pro tento účel společný život a společné starosti? Pokud nechcete být matkou jeho dítěte a on je připraven v budoucnu obětovat zdraví VAŠE ženy a VAŠI příležitost mít děti, zbavit se dítěte, které nosíte, aby vás na 5 let opustil, tak jaký smysl měl založit rodinu, co myslíš? Jak se takové „hostovské vztahy“ mezi dvěma lidmi, kteří budou léta žít v různých zemích, zaměřeni na svou kariéru a v podstatě spolu nijak (ani zbavení se společného dítěte), podobají rodině? Váš názor?

24. července 2023
Ljudmila

Prožili jsme toho spolu hodně, počínaje školou, manžel byl vždy u toho, podporoval mě ve všech mých snahách, přijímá mě takovou, jaká jsem, já jeho takového, jaký je. Ani na svatbu jsme nespěchali, vše jsme si dobře promysleli, zvážili, vysněnou svatbu zaplatili sami, nyní se naše příjmy vrátily do normálu, to nám umožnilo létat do zahraničí více než jednou ročně. Máme byt, máme také auta, každý z nás se chce stát užitečným pro společnost, najít své povolání. Hledání sebe sama a hledání harmonie je pro nás smyslem života. Manžel vystřídal mnoho profesí a nakonec našel něco, co se mu opravdu líbilo, byla jsem moc ráda, že takovou nabídku dostal a vědomě jsem souhlasila s tím, abych zůstala v rodném městě, abych nebyla nezaměstnaná a neseděla manželovi na krku, tohle není in můj styl. Když mi bylo v práci nabídnuto povýšení (k tomu jsem potřebovala podstoupit rekvalifikaci), podpořil mě i manžel, protože pochopil, jak je to pro mě důležité. Jsem naprosto přesvědčená o svém manželovi, že vzdálenost nesmaže vše, co jsme mezi sebou vybudovali.

24. července 2023
Ljudmila

V mém životě je jasný příklad, kdy dítě nesvázalo manžela a manželku k sobě, po narození dítěte, po šesti měsících manžel manželku opustil, nechal ji samotnou s dítětem a nepodílel se na péči o dítě. život vůbec, o alimentech nemluvě, on prostě Narozeniny dítěte nepřijdou. A jaký byl smysl porodu? Vychovat dítě s mužem, kterého jste začali nenávidět?

24. července 2023
(upraveno 24. července 2023)

Lyudmilo, ukázalo se, že vaše spojení s manželem nepotřebuje dítě – vztah s vaším manželem nezahrnuje přítomnost někoho jiného, ​​kdo vás a vašeho manžela odvede od věcí, kterým jste se rozhodli věnovat svůj život ( hromadění materiálního bohatství a zvyšování úrovně vašich příjmů, přinášení prospěchu společnosti, seberealizace v profesi atd.). Tak to dopadá? Ukazuje se, že dítě bude vždy překážet – protože nevyhnutelně svou existencí a skutečností, že se narodilo, nedovolí, abyste vy a váš manžel vedli stejný život a měli stejnou úroveň příjmu (bude čerpat energii, čas, pozornost a peníze na sebe po mnoho let), takže to dopadá?

V mém životě je jasný příklad, kdy dítě nesvázalo manžela a manželku k sobě, po narození dítěte, po šesti měsících manžel manželku opustil, nechal ji samotnou s dítětem a nepodílel se na péči o dítě. život vůbec, o alimentech nemluvě, on prostě Narozeniny dítěte nepřijdou. A jaký byl smysl porodu? Vychovat dítě s mužem, kterého jste začali nenávidět?

Ve Vámi popsané situaci to není chyba dítěte a smyslem jeho vzhledu nebylo zničit rodinu. Děti se neobjevují z ničeho nic – muž a žena se o to záměrně snaží, dobře vědí, že výsledkem bude dítě. To, že po narození dítěte muž ženu opustil a žena začala muže nenávidět, není vina dítěte. Pokud je člověk připraven opustit někoho, za koho je zodpovědný, problém je v člověku samotném, a ne v tom, koho zrodil. Neměli byste si tedy myslet, že dítě zničí rodinu – rodinu může zničit pouze muž a žena, kteří ji vytvořili z vlastní vůle a osobně si vybrali partnera pro život. Proto „obviňovat dítě“, že se „kvůli němu“ v rodině něco nepovedlo nebo byly porušeny nějaké plány, je jednoduše přesouváním odpovědnosti za VAŠE činy a SVOU volbu na novorozence, který se do toho vůbec nezapojil (tzn. infantilní způsob, jak uniknout zodpovědnosti za to, co on sám udělal – „zlá stolice mě udeřila do kolena a nebyl jsem to já, kdo na ni narazil svou vlastní neopatrností a nešikovností“).

24. července 2023
Ljudmila

Ukazuje se, že tomu tak je, ale strach ze změny názoru je stále přítomen. Je naprosto normální, když se životní hodnoty člověka mění v různých fázích vývoje.