Příběhy o škole a školce

15+ příběhů o školkách a školách, kvůli kterým budete chtít poslat své dítě rovnou do práce

Všichni si pamatujeme ty bezstarostné časy, kdy jsme chodili do školky a školy. Ale jen rodiče a příbuzní dětí nemají čas na zábavu. Každé ráno musíte sebrat a vzít své dítě k učiteli nebo vychovateli a čas od času musíte také poslouchat nejrůznější morální nauky. Někdy ale zůstanou takové vzpomínky, které žádná guma z vaší paměti nevymaže.

• Od 7. do 9. třídy jsem měl mimořádně jedinečnou třídu, ale moje matka věřila, že učitel má vždy pravdu. Jednoho dne se vrátí ze schůzky a přísně volá: „Pojď sem!“ Přijdu a myslím, že jí zase něco řekli, ale ona tomu věřila. Máma se na mě tak upřeně podívá a říká: „Řekni mi, jsi vážně cool a blázen?“ © Maybelizz/Pikabu
• Beru své dítě do školky. Vidím další rodiče, jak jdou se svými dětmi. Malí se plahočí a brečí a říkají, že do školky vůbec nechtějí, protože je tam Maxim. A pak mi dojde, že právě tohohle Maxima vedu za ruku. Blbost. © Odposlechnut / Ideer

„A pak mi dojde, že právě tohohle Maxima vedu za ruku.“ Protože už nikde žádné Maximy nejsou.

• Uvědomila jsem si, že asi nejsem moc dobrá matka. Když mě zavolali do školy kvůli poslednímu dovádění mého syna, nenadával jsem dítěti s nespokojeným obličejem, ale sotva jsem se ovládl, abych se nezasmál přímo před učitelem a ředitelem. Je mi 29 let, mému synovi 8. © Overheard / Ideer
• Školku máme přímo mezi domem a autobusovou zastávkou. Nedávno jsem vzal syna do školky a odešel do práce. O hodinu později jsem si vzpomněl, že jsem zapomněl doklady na chodbě domu. Musel jsem plnou rychlostí letět zpět. Už běžím kolem zahrady a vidím, že můj syn jde s partou po ulici a má rozepnutou bundu. Venku je asi nula a fouká silný vítr. Zastavím se a zakřičím přes plot na učitele: „Valentino Igorevno, prosím, zapni Andreymu sako.“ Uviděla mě a prudce se odvrátila. Znovu jsem zakřičel – nulová fáze. Potřetí už to zřejmě nevydržela a vyhrkla: „Nemusíš mě učit přes plot.“ Vyděsil jsem se a šel to zjistit. Nakonec to dopadlo tak, že mě učitelka prostě nepoznávala a myslela si, že jsem nějaká levácká teta. Ale vůbec se nepovažovala za vinu za to, že dítěti nezapnula bundu.

No, ano, ano, samozřejmě, levá teta volala učitele jeho křestním a patronymickým jménem a jménem dítěte.

• Jako dítě se můj syn ve škole s někým jen zřídka stýkal a nikdy nezvedl ruku, aby odpověděl na otázku. Měl blízké přátele, se kterými si mohl nonstop povídat, ale ne ve škole. S akademickými výsledky nebyly žádné problémy, ale v deníku byla vždy poznámka: „Zhenya je velmi chytrý chlapec, ale nemůžeme ho nutit, aby se účastnil diskuzí ve třídě.“ Ve 4. třídě mi jeho učitel zavolal a požádal mě, abych přišel. Ukázalo se, že po školním výletu tento učitel položil otázku a všechny děti okamžitě zvedly ruce. A moje Zhenya taky. Všichni byli samozřejmě v šoku. Učitel mu dal slovo a jeho syn řekl: „Chtěl jsem jen říct, že vyhořela jedna žárovka na stropě.“ © Penelope Frulla / Quora
• Moje matka byla jednou zavolána do školy, ale neuvedli důvod. Přišla k řediteli. Ukázalo se, že jsem v deníku neměl známky z tělesné výchovy. Šly jsme s maminkou za učitelkou tělesné výchovy, abychom se zeptaly, co se děje. Vždyť jsem chodil na všechny lekce. Ukázalo se, že učitelka tělocviku prostě nejprve zapsala známky do sešitu a pak je přenesla do deníku. Zajímalo by mě, jestli se ředitelka nemohla rovnou zeptat učitelky tělocviku, místo aby zavolala její matku do školy? © Kitana Marshal / ADME

• Moje sestra končí 5. třídu, vyhlásili rodičovskou schůzku a řekli, že musíte přijít s dětmi. Asi po hodině se vracejí domů. Moje sestra má vlhké oči a moje matka je úplně v šoku. Ukázalo se, že prvních 10 minut šlo hladce, ale pak vyšla matka jednoho ze studentů a začala se hádat o konfliktu své dcery s někým ze třídy. Otevřeně házela bláto na každého, kdo byl do tohoto konfliktu zapojen, obviňovala je z vydírání, vyhrožovala jim prokuraturou, řvala a křičela nejrůznější věci. Tím byly všechny děti vyděšené k slzám a rodiče i třídní učitelka stáli a oněměli úžasem. Hmm, shromážděte třídu s rodiči, abyste se rozzuřili. Skvělý plán. © FoxAdel/Pikabu
• Zavolali mi ze školy a řekli, že můj syn o přestávkách vůbec neběhá, ale sedí a čte sci-fi. Ve škole neměl žádné kamarády, jen kamarády. A ve třetí třídě si můj syn právě udělal kamaráda s podobnými zájmy, ale jeho rodiče přiběhli k nám domů a řekli, že s tímto přátelstvím přestanou, protože čtení knih odvádí pozornost od studia. © Dravý ZaIts / ADME

Super, ukázalo se, že čtení je špatné pro studium. Případně se nadaní jedinci stanou rodiči a najdou práci. Dystopie je hned za rohem.

• Přítel je na dovolené. Jednou jsem ji požádal, aby vyzvedla syna ze školky, a varovala jsem paní učitelku. Přijdu k ní z práce a ona rozhodí rukama: „Zapomněla jsem.“ Školka je již uzavřena, kde mohu své dítě hledat? Běžel jsem domů, soused vyšel a řekl přísně: „Kam jdeš?“ Ukázalo se, že matka dívky ze skupiny přivedla svého syna. Moje babička někdy říká: „Ty pomáháš a oni tě to naučí.“ Ve skutečnosti jsem pomohl svému příteli. A víc než jednou. Už to neudělám. © Odposlechnut / Ideer
• Ve druhé třídě moji dceru zavolali k řediteli. Narušila lekci. Učitel jí několikrát řekl, aby se posadila, ale ona neposlouchala. A pak se posadila na stůl. Zeptal jsem se své dcery: „Proč jsi to udělal?“ A ona mi řekla: „Učitel mi řekl, ať si sednu na své místo. Tak jsem se posadil, protože stůl je moje místo.“ © Karisa Keahey / Quora
• Jednoho dne vzal můj manžel svou nejmladší dceru do školky. O hodinu později mi zavolali a zeptali se: „Přijde dcera do školky nebo označí neúčast?“ Zbláznil jsem se! Vyběhla v tom, co měla na sobě. Běžel jsem po trase dům-zahrada a díval jsem se do všech přilehlých dvorů. Na posledním dvoře před zahradou jsem našel svou dceru. Sjížděla po skluzavce na hřišti. Ukázalo se, že její manžel ji přivedl téměř do zahrady a řekl: „Utíkej dál,“ a spěchal do práce. A klidně se šla svézt. © AllaPalagnyuk / Twitter

• Matce často volali ze školy ohledně mého bratra. Ale ve skutečnosti ho učitel prostě neměl rád. Další hovor, máma zvedá telefon.
  — Váš syn sedí u svého stolu a trhá kus papíru.
  – Rozhazuje odpadky?
  – Ne.
  — Je hlučný nebo obtěžuje ostatní?
  – Ne.
  „Tak proč mi voláš do práce a říkáš, že jen trhá papír?“
  Máma nenáviděla tohoto učitele stejně jako on nenáviděl mého bratra. © Kate Rothschadl / Quora
• Když pro mě maminka přišla ze školky, učitelka jí řekla: „Jdu do šatny a tam sedí tvoje královna. Jeden chlapec jí zapíná boty, další si nasazuje klobouk a ona stále rozkazuje!“ Eh, měl jsem v sobě velitelskou linii. © Odposlechnut / Ideer
• Obvykle se moje dcera probudí z jakéhokoli šelestu. I když v kuchyni spadne kus papíru, vyskočí. Když ale musíte do školky, je všechno jinak. Schválně jsem šel kolem a hlasitě zakašlal, práskl dveřmi – tvrdě spal. © Polard2007 / Twitter

• Na rodičovské schůzce jedna starší žena řekla: „Také jsme to udělali a nic se nestalo, vyrostli jsme normálně.“ Neodolal jsem a vyhrkl: „Proč si myslíš, že jste všichni vyrostli normálně?“ Měl jsi vidět její tvář. © Kiselimba / Twitter
• Jednou kvůli mně maminku povolali do školky. Vyhrkl jsem tam, že náš dům je plný švábů. Ve skutečnosti jsem právě viděl nějaký druh hmyzu, který vletěl do okna. © CreepyAssociation173 / Reddit
• Sestra mě požádala, abych vyzvedl neteř ze školky, ale viděl jsem ho před dvěma lety, nikdy jsem ve školce nebyl. Přišel jsem a zeptal se, kde jsou pětileté děti. Ukázalo se, že byly tři skupiny. Jdu do jednoho, řeknu jméno svého synovce a z nějakého důvodu rodné jméno mé sestry. Dávají mi dítě! Večer jsem dostal od sestry napomenutí. © Odposlechnut / Ideer
• Jednou moje nejlepší kamarádka musela vyzvednout dceru ze školy, protože měla v kapse mikiny pořádného křečka. Nyní je dívce 16 let, ale stále nám nedokáže vysvětlit, proč to udělala. © EmeraldGirl / Reddit

Pokud jsou rodiče povoláni do školy nebo školky, má to zpravidla dobré důvody. Stává se však i to, že se děti vůbec nezapojují, ale některé učitele by neměly pouštět ani blízko školního prahu.

Nyní populární

17 žen, které se vdaly, ale nezřekly se svých rodných jmen

13 hvězd, které hlídají děti, zatímco jejich vrstevníci přemýšlí o kariéře nebo večírcích

Jak se změnilo 15 ikonických herců, kteří se nikdy nestali součástí Hollywoodu

16 příběhů ze světa realitních kanceláří, které obsahují více vášně než jakýkoli televizní seriál

Komentáře

O matce, která na schůzce zinscenovala masivní útok, no, zřejmě se dostali na kloub. Šikanu ve školách nikdo nezrušil. A pokud učitelé zareagují jako na maličkosti, můžete udělat veřejný skandál a vyhrožovat státnímu zástupci. Normální matka.

Manžel, který je „dále“, doufám, je bývalý? Takhle musíte být blázni.

A ta, která si nejdřív nechtěla sednout a pak si sedla na stůl, si myslí, že je chytrá?

Bydleli jsme ve vojenském městě, asi 4 km po dálnici do nejbližší vesnice. Do vesnice jsme jeli buď speciálním autobusem, nebo stopem, pravidelný si nepamatuji, možná tam byl, ale jezdili jsme zřídka. Je mi asi 5-6 let. Mobilní telefony byly stále potěšením, takže je v naší rodině nepoužívali ani dospělí, natož děti (první mobil jsem dostal, když mi bylo 10 let).
Takže návrat do historie. Je mi 5-6 let, jednou jsem ztratil píšťalku, ale vzpomněl jsem si, ve kterém obchodě ve vesnici jsem ji koupil. Vzal jsem si peněženku s drobnými, chtěl jsem s sebou vzít svou kočku (moje živá opravdová kočka, nevím, proč jsem ji na tuto akci potřeboval), ale rodiče mi nedovolili ji vzít ven. Pak už jsem si šel pro píšťalku sám: šel jsem mimo kontrolu (je zvláštní, že mě pustili ven, jsem malicherný a branci víceméně věděli, čí jsem dcera – táta nebyl poslední člověk v jednotce a vezl mě do kasáren a vezl mě na velitelství), zastavil se půl kilometru nebo kilometr od kontroly, snažil se chytit jízdu, protože večer a náš autobus už nejel. Nestihl jsem jízdu, šel jsem pěšky – je to v přímé linii a relativně blízko, teď tomu říkám pěší vzdálenost. Přišel jsem do obchodu, buď tam nebyly žádné píšťalky, nebo nebylo dost peněz, obecně jsem to nekoupil. Večer už je úplná tma, netuším, jak se dostat zpět. Měl jsem jen dost myšlenek jít k matce do práce (střed vesnice a kousek dolů k řece, ona se tam hodně poflakovala a dobře znala cestu), podívat se, že je tam zavřeno (protože byl víkend a večer), vraťte se na zastávku u výjezdu z vesnice a posaďte se na lavičku a čekejte Není jasné proč. Čekal jsem: rodiče to přehlédli, zjistili od sousedů ve městě, že jsem šel na kontrolu, na kontrole řekli, že jsem opustil město, pak popadli první UAZ, na který narazili, a šli hledat já ve vesnici jako na nejbližším místě, které jsem znal. Nalezeno. Sama jsem se strašně bála, takže mě nenadávali, jen mě uklidňovali.
Teď píšu a vzpomínám na to, v jaká monstra se moji rodiče za těch 20+ let proměnili, nemůžu ani uvěřit, že jsem tenkrát takový trik přežil. Teď jsem tyranizován nejen pro méně, ale i pro něco, za co vůbec nemůžu.
Vzpomněl jsem si na tento uhrančivý příběh po přečtení o křečkovi.
Mimochodem, jednou jsem vyvenčil křečka, když jsem byl dvakrát tak starý: byl tak ochočený a už starý, že nebylo třeba se bát útěku. Díky tomu se klidně poflakoval v trávě, ukázal jsem ho svým přátelům a vzal domů.

Můj spolužák také jednou přinesl do školy křečka. Poté nám bylo řečeno, abychom do nějaké třídy přinesli domácí mazlíčky (ačkoli to nebylo povinné a ne každý je měl). Ti, kteří žili v soukromém sektoru, přinesli kočky a psy a o přestávce si je rychle vzali zpět. A s křečkem jsme se s holkama celý den s chutí mazlily.