Pohádala se s tchyní, rozvedla se s manželem, ale kočku vrátila domů

Šla jsem do práce, vrátila jsem se, kočka byla pryč, myslela jsem, že se schovává v bytě, zeptala jsem se druhý den a kamarádka mi řekla, že ji vyhodila, protože jí zasahuje do života. Svěrkovi je 70 let, nebydlí s námi, chodí hlídat dvouleté dítě ve dnech, kdy pracuji. Prostě mě to zaskočilo. Celou plochu jsem omítl inzeráty, s nulovým výsledkem. Jak je to možné? S kočkou jsme spolu 2 let, je to můj rodinný příslušník, pořád jen brečím. Pes říká, že kočka je stará a škodlivá, a je čas ji vyhodit. Řekla jsem, že se nebojíš, že ti bůh otevře oči a tebe taky, až začneš bojovat, vyhodí tě na ulici zemřít.. A ona mi odpověděla – ale já mám byt, oni nebudou vyhoď mě. Bastard, plaz. Teď musím bydlet s manželem, žiju tu poslední 10 měsíce, předtím bydleli se mnou, nebyly žádné konflikty. Jakmile jsme se přestěhovali, začalo to. Neustále sedím a brečím, jak mi umírá moje kočka zimou a hladem, co dělat, jak tohle můžu tolerovat?? taková hrubost

Anonymní
17.10.2009 23: 44

Eh, nejsem zastáncem krutosti, ale pak se mi před očima objevil obrázek: jet v zimě s tchyní po silnici, vysadit mě pod břízí jen v šatech a on přežít. Stalo se to staré a škodlivé..

Autore, vzpamatuj se, je mi líto kočky a tvých nervů. Vaše tchyně je zřejmě velmi nemocná.

To je strašné! Jaký blázen! Proč ses k ní nastěhoval? Podívejte, měla by tam být kočka, nemyslím si, že mohla utéct daleko. Mohl jsem se kvůli stresu někam schovat. Musíme se podívat do sklepa, možná i někam do vchodu. I když je pořád otázka, kam to hodila. Možná to vzala někam daleko schválně. Jaký parchant, jak je tohle vůbec možné! Je čas vyhodit to hlavní, není slov.

Není třeba si kazit vztah kvůli kočce, tchyně je postarší člověk s vlastními vrtochy, co naděláš, nevíš, jaký budeš v 70 letech.

Anonymní
18.10.2009 03: 31

Kočka je živý tvor. Rozumíš? Tchýně neměla PRÁVO to vyhodit, rozumíš? NEMĚL.

To nejsou žádné výstřelky. Vtipy: vyhazování jídla, dávání věcí do balíku atd. Vyhodit živého tvora jako odpadky je krutost v každém věku.

Někteří lidé věří, že zvířata by měla žít v přírodě a ne v zajetí, ale to, že kočka je kočka domácí a nebude se tam umět přizpůsobit, jim nedochází, a zdá se mi, že v 70 letech takové věci jsou šílenství, ale neexistuje pro to logické vysvětlení. Dá se to, jen musím vyvodit závěry a bála bych se dítě opustit. A zdá se mi, že na výchovu 70letého člověka je příliš pozdě, buď ho přijmete takového, jaký je, nebo ne.

Anonymní
18.10.2009 11: 30

tady už někdo psal, že když je člověk v životě normální, tak ani upadnutí do nepříčetnosti se nestane krutým, taky bych s takovým člověkem nenechala dítě. Není třeba vzdělávat, ale je nutné vyjádřit svůj postoj.

jaká krása. Přeji vám, abyste byli na místě této kočky a zažili na vlastní kůži to, co zažila ona (doufám, že už to nezažívá a do domu si ji vzal MUŽ). co přesně to má společného s jejím místem – tedy na neznámém místě, hladová, v mrazu, bez oblečení, s nulovou šancí na pomoc – tzn. špinavé, děsivé a bez znalosti jazyka, aby nikdo neměl ani špetku chuti vám pomoci byť jen s malým kouskem jídla, byť pohozeným pod nohy na zem, ale obklopen smečkami agresivních zvířat a neméně agresivní lidé. stejně jako hromady rychle se pohybujících vozidel, které vidíte poprvé v životě.

a aby ti, které jste považovali za blízké, považovali váš život a vaše trápení za takový odpad, který nestojí za pozornost, že neřekli ani špatné slovo tomu, kdo se vás zbavil, protože. Byli jste jen v cestě a samozřejmě byste nevynaložili zbytečné úsilí, abyste vás našli.

zkus to ty, jen dvounohé ošklivé stvoření, jehož život nikomu k ničemu není a nestojí za nic. protože nejen že nejsi člověk, ale nejsi nic.

autorčina tchyně je vaše firma na druhém konci planety. protože jste dvě boty v páru.

jo a pokud se jí zdá její 2letý vnuk škodlivý, tak ho taky vyhoď. O čem to mluvíš?

ale nevadí. Kdyby někdo vyhodil moji kočku, všechny vztahy by už byly přerušeny. a člověk, který dokáže vyhodit takové zvíře, je morální monstrum a není třeba s takovým člověkem stát na obřadu

a jít do. Proč je potřeba taková tchyně? Pro kočku bych toho starého parchanta uškrtil.

Proč s ní mluvíš? Vyhoďte toto stvoření z bytu a zapomeňte na něj.
A hledej kisula ve sklepích.

Ano, relevantní. Pokud tomu dobře rozumím, bydlí u tchýně. Kam to mám hodit? 🙁

S tchyní nebydlí. Na hlídání přichází tchyně.

Anonymní
18.10.2009 00: 47

Promiň. Je tam napsáno „Teď musím žít se svým manželem“ – jak tomu rozumím, je to s mojí tchyní. A pokud tohle není byt mojí tchyně, tak bych to na místě rovnou vypíchl. Nikdy nevíte, co by ještě chtěla vyhodit. Tímto způsobem také vyhodí dítě, jinak bude bolestivě škodlivé.

Artemis, co to děláš? Co když má člověk šílenství?
Ve stáří přichází bez pozvání!

Vypadá to, že se s ním narodila moje tchyně. Ale potom s ní rozhodně nemůžete nechat dítě.

No, proč se narodila? Ve věku 70 let jsou určité změny v myslích pracovníků přípustné 🙂
O dítěti vám neřeknu, nejsem odborník. Pro mě osobně by to byl signál, že už velmi brzy tchyně nebude schopna nést zodpovědnost za dítě.

Není to záležitost šílenství. Kolik haléřů jsem viděl v šílenství – nikoho z nich nenapadne vyhodit kočku, ani jejich, ani cizí.

Takže se mi zdá, že to vůbec není šílenství. Tento postoj je v životě takový – zestárnul, což znamená, že je třeba ho vyhodit.

Artemis a Světlano, vy a já nejsme lékaři. Nikdo z nás se nespecializuje na důchodce. No, na základě čeho můžeme říci, co motivovalo babičku, kterou jsme neznali?

No, víte, tohle nemůžeme říct o nikom, dokonce ani o 20leté ženě. Ale nejraději bych takové lidi vykopl z domu, ať už je motivuje cokoli.

Pravděpodobnost nepříčetnosti v 70 letech je tak vysoká, že ji lze předpokládat.
Pokud jsou to opravdu známky počínajícího šílenství, tak toho nemocného kopněte, hmm. Nevěřím, že byste to vy osobně uvedl. A nevěřím, že by to Artemis dala.
Nejsi takový, už tě tu čtu dlouho.

Ještě jednou opakuji, že ani jeden senilní důchodce, kterého znám, nevyhodil svou ani cizí kočku. I když mnozí byli staří. mnohem více než 80.
Nejde o šílenství, ale o osobní vlastnosti.
A obecně platí, že ti, kteří v životě nebyli parchanti, zpravidla ve stavu nepříčetnosti, se také v žádném druhu parchantů neliší. Jména se pletou, každý zapomíná – ano.
A tady je babička úplně při smyslech, seděla s dítětem a docela logicky vysvětlila, proč vyhodila kočku – tady není ani vidět šílenství.

Oranžová, tady šílenství nezačíná. Nejen vyhodit kočku. Měly tam být nějaké zvony. Tato chřipka začíná náhle a šílenství postupně. Člověk, který drží slovo, začíná zapomínat, no, je to patrné. Včera nebyl zdravý, ale dnes je senilní.

Holky, já fakt nevím. Jen těžko uvěřím, že můžete jen tak vyhodit kočku, která se již stala součástí rodiny. Abych byl upřímný, vůbec tomu nevěřím.
Šílenství se může projevovat postupně, ale autorka dříve s tchyní nežila. Charakter se projevuje mnohem dříve.

Oranžová, tento postoj ke zvířatům je mezi vesnickými lidmi velmi běžný. V tomto smyslu jsou takoví, bez sentimentality. Mohou snadno zastřelit starého psa, ale nemá smysl ho krmit, pokud to nemá smysl. Iracionální. A nebudou plakat pro chybějící kočku. Jiné životní hodnoty. Takže tchyně má jiné životní hodnoty.

Je senilita v 70 letech? Mojí matce je 70 let, otec prakticky do svých 80 let pracoval v Design Bureau jako hlavní inženýr, jaké šílenství? To je babiččina povaha nebo mentální odchylky 🙁

Alzheimerova choroba nepostihuje všechny starší lidi.

Přirozeně, že to nemá každý, a tato dáma také, má něco trochu jiného – drzost a prostopášnost!

19.10.2009 09: 51
18.10.2009 23: 42

To znamená, že tento senilní muž musí být poslán do psychiatrické léčebny. Zabil bych tu ošklivou starou kočku pro svou kočku, kdyby měla alespoň milion lékařských zpráv o nepříčetnosti. tento tvor se vysmíval zvířeti a člověku zároveň a VELMI silně.

Upřímně bych toho starého tvora pustil ze schodů dolů. a aby po zbytek svého bezcenného života utratila CELÝ důchod POUZE na léky a přirozeně nedostala ani korunu pomoci.

Neslintali jste ze vzteku nad klávesnicí?

Anonymní
19.10.2009 11: 05

Ne. Obvykle píšu potichu a se zavřenými ústy, i když ve mně kypí vztek)

Cobro, ty jsi se pro něco úplně zbláznila, že? zklidni se.

Jsem vzteklý, máš pravdu. Vždycky se zblázním, když se o zvířeti mluví, jako by to byla věc. zapomínáme, že zvířata jsou jako my. se stejnými nadějemi, obavami, zoufalstvími. on stejně jako my. úplně stejné, bolestivé, děsivé, hladové a studené. pláčou stejně, jen tyto slzy nejsou vidět tak jasně jako ty naše. pochopit, že vyhodit zvíře je stejné jako vyhodit malé dítě. ještě horší. protože dítěti bude s největší pravděpodobností pomoženo, zvíře je nepravděpodobné. a je zraněný, vystrašený, studený, hladový ÚPLNĚ to samé.

nezbláznili byste se, kdyby jeden řekl, že vyhodil dítě, protože mu překáželo, a druhý řekl – no, k čertu s ním. nebojujte kvůli němu. Brali byste toto položení otázky s klidem?

Nechápu, jak se člověku může nazývat něco, co může živého tvora uvrhnout do muk a možné smrti, a něco, co si s tím nedá hlavu a řekne větu „nemá smysl se kvůli tomu hádat“. dohadovat se! ti, kteří si to myslí, jsou sami mnohem horší než zvířata a mnohem méně vyvinutí než oni, protože člověk je schopnost cítit bolest druhého, schopnost empatie. a praxe ukazuje, že zvířata jsou toho mnohem schopnější než lidé. zvířata bez váhání spěchají chránit ty, kteří jsou jim drazí a vědí, jak milovat za nic. a přijímat mláďata i jejich nejhorších nepřátel. a jen my, je legrační říkat, vrchol civilizace, neumíme skutečně milovat, litovat nebo sympatizovat. Kdo je nakonec větší člověk? kdo si zaslouží více soucitu a pomoci?

Představte si, že byste byli odvedeni někam do džungle a vyhozeni tam. nazí a bosí. nebo někde v tajze. zkuste si představit, jak byste se cítili. a někdo by řekl – ano, jsem z ní unavený. stojí v cestě. a oni by mu odpověděli – ano, dobře, proč se obtěžovat nadávkami?

a pak mi řekni, jestli jsem se zbláznil nebo ne.

Ano, souhlasím s tebou, má drahá, ale co se změní tím, že budeš sedět na fóru a křičet „Stvůra!“, „děvko!“, „Přiveď mě ze schodů!“ a tak dále. Věřím, že člověk při zdravém rozumu toho prostě není schopen.
Měli dát autorovi více praktických rad, než zde zakládat žirinovismus. (Požádali by o fotku kočky a poslali by ji do fóra, kde našli ztracené věci.

Rozchod s manželem po hádce s tchyní

Dobré odpoledne. O hádkách mezi tchyní a snachou jsem zde již četla více článků. A mám velmi podobnou situaci.

Mám manžela. Jsme lidé ve věku 40+, žijeme 3 roky v civilním manželství – rozkvět našeho vztahu. Mám dvě vyšší vzdělání, jsem manažer, mám dobrý plat. Manžel také není poslední osobou v jeho společnosti. A u nás bylo vše v pořádku, až onehdy jsem měl první a poslední obrovskou hádku s tchyní se vzájemnými urážkami. Iniciátorkou hádky byla moje tchyně, využila příležitosti, kdy manžel nebyl doma a velmi mě urážela a říkala mi takové ošklivé věci, které mi nebyly ani blízké. Ke konci tohoto slovního projevu, omluvte mě, „průjem“, nevydržel jsem to a velmi hrubě, velmi ostře jsem se k ní v odpovědi stal hrubým. Moje tchyně mě poslouchala a radostně poznamenala, že svému synovi řekne všechno o „tom hadovi, kterého zahřívali v bytě“. Příběh – nepřátelství mé tchyně vůči mně se objevilo od prvního dne, kdy jsem se objevil v životě jejího syna. Jak se včera ukázalo, stále velmi miluje a nemůže zapomenout na předchozí přítelkyni mého muže, kterou za 4 roky jejich romantického vztahu viděla jen čtyřikrát nebo pětkrát (s touto ženou nebyl ženatý). Nemůže zapomenout, protože k ní byla velmi milující, pokaždé, když jsme se potkali (4x))), zajímala se o své zdraví (toto je hlavní téma všech rozhovorů) a řekla jí něco, co mou matku přimělo právo upadnout do euforie. A opravdu miluje lichotky vůči sobě. A tak upadla do této euforie a stále nemůže ustoupit, ačkoli uplynuly 3 roky. Dejte jí Natashu. Ale já takový nejsem. Nemají mě rádi – koneckonců nefňukám, nesnesu lichotky a přehazování. Jsem přímý člověk, vždy zdvořilý a ochotný. Pokud potřebujete pomoc, pomůžu, vždy se na mě můžete spolehnout. Pokud ode mě nic nepotřebujete, jdu do svého pokoje a budu se starat o své věci. A nedokážu spočítat, kolik jsme toho já, můj manžel a moje rodina pro tuto ženu za pouhé 3 roky udělali. To vše je považováno za samozřejmost. Všichni jí dluží. A tak se ukázalo, že v současné době musím bydlet u své tchyně v bytě jejího syna, protože babička toužila vyměnit svůj byt z chruščovovské éry za větší byt. Syn její požadavek plní a proto je babička s námi. Stará žena, která propukla v nenávist, využila této příležitosti a rozhodla se osvobodit svého již prošedivělého, téměř padesátiletého syna od „stvoření nikoho nehodného“.

Díky úsilí této ženy včera v noci skončil můj vztah s manželem – vyhodil mě z domu. Jeho matka si na něj samozřejmě stěžovala, ale neřekla mu všechno tak, jak to bylo, ale poskytla svou verzi toho, co se děje. To znamená, že to byla ona, ubohá nešťastnice, kdo ji nenáviděný mimozemšťan (já) popadl pod krkem, posral, oblepil tapetou a její babička celý večer pila Corvalol. Z takových předváděcích vystoupení jsem si dokonce připadal legrační. Ale její manžel jí věřil. V reakci na mé pokusy přivolat manžela k rozumu, vysvětlit situaci, můj manžel jen zamumlal skrz zaťaté zuby: „Než mě uhodíš, co nejdříve vykliď pokoj se svými věcmi. Navždy.“ Šel jsem k matce. Nedokážu popsat, jak bolestivé a urážlivé to pro mě je. Slova té staré ženy na mě nemají žádný vliv – způsobují jen zmatek, ale takové věci se ve světě stávají. Ale taková zrada ze strany mého manžela je pro mě zjevením. Cítím se zdrcený. Pocit jakéhosi deliria, nevěrohodnost situace, noční můra. Měli jsme tolik plánů, měli jsme lásku a kvůli pomluvám staré ženy, která ztratila rozum, naši rodinu, naše sny, naše touhy – všechno se v mžiku zhroutilo. Nevím, jak se můžu sebrat a začít zase kupředu, ale bez mého bývalého manžela. Nemohu pracovat ani jíst, mám pocit, že jsem zmrzlý. Jak mohu získat zpět svůj život?

Konzultace, které lidem pomohly:

• Jak zlepšit vztahy s manželem po hádkách? (2 odpovědi)
• Jak se smířit s manželem po hádce? (1 odpověď)
• VIDEO: Nesnáším svého manžela. Chci odejít, ale nemůžu

Šenderová Elena Sergejevna