Vypadávání vlasů po vysazení prednisonu

Brzezi?ska-Wcis?o L, Bergler-Czop B, Wcis?o-Dziadecka D, Lis-?wi?ty A. Nové aspekty léčby alopecia areata.

Nové aspekty léčby alopecia areata

Brzezinska-Wcislo L, Bergler-Kzop B, Wcislo-Dziadeska D, Lees-Swiety A, Medical University of Silesia, Katovice, Polsko,

Alopecia areata (AA) je onemocnění zahrnující nezjizvenou ztrátu vlasů podmíněnou autoimunitními poruchami a zánětem. Onemocnění postihuje vlasy na pokožce hlavy a/nebo na jiných částech těla. A.A. Vyskytuje se u lidí všech věkových kategorií a postihuje 1–2 % lidí. Účelem tohoto dokumentu je prezentovat nejnovější poznatky o léčbě AA Rozhodnutí o typu léčby závisí na typu vypadávání vlasů, rozsahu změn, celkovém zdravotním stavu, věku pacienta, popř. jeho/její motivace. Metody léčby by měly být zvoleny individuálně pro každého pacienta.

Klíčová slova: alopecia areata, léčba

Alopecia areata (OA) je porucha vypadávání vlasů bez jizev a je definována jako autoimunitní porucha. Onemocnění postihuje vlasy na pokožce hlavy a/nebo na jiných částech těla. O.A. Vyskytuje se u lidí všech věkových kategorií a postihuje 1–2 % lidí. Mezi klinické formy OA patří:

• alopecia areata focalis – vypadávání vlasů se objevuje v určitých oblastech pokožky hlavy nebo na jiných částech těla (například obličej, břicho, končetiny),
• celková alopecia areata – ztráta všech vlasů na pokožce hlavy (včetně obočí a řas),
• alopecia areata universalis – ztráta všech nebo téměř všech vlasů na těle,
• perniciózní alopecie – je generalizované dlouhodobé vypadávání vlasů, které je odolné vůči léčbě,
• ophiasis nebo alopecia areata marginata – vypadávání vlasů ve formě pruhu po obvodu hlavy v oblasti temporální, týlní a frontální,
• ophiasis i nversus – opačný vzorec vypadávání vlasů,
• fokální alopecie difuzní nebo fokální alopecia reticularis – difuzní nebo retikulární vypadávání vlasů.

Nehty jsou postiženy přibližně u 7–60 % pacientů. Aberace zahrnují: koilonychii, trachyonychii, Beauovy linie, onychorrhexi, tečkovité prohlubně ve tvaru náprstku, onychomadézu, onycholýzu a hemoragické skvrny.

Nepříznivými prognostickými faktory jsou ustupující vlasová linie trvající déle než 1 rok, exacerbace nebo začátek vypadávání vlasů před pubertou, O.A. rodinná anamnéza ofiázy, změn nehtů, atopie a Downova syndromu.

Typické patologické změny se objevují v podobě dobře ohraničených oblastí plešatosti. Kůže v ustupujících vlasových oblastech může být mírně ztenčená v důsledku redukce hmoty vlasových folikulů a v některých případech se může vyvinout mírný erytém. Nedochází k atrofii a vlasy mají tvar vykřičníku. Etiologie OA zůstává neznámá, a proto je léčba symptomatická, která nezabrání relapsu onemocnění. Účinnost mnoha léčebných metod byla zpochybňována mnoha vědeckými skupinami kvůli nedostatku spolehlivých klinických studií (možnost spontánního opětovného růstu chloupků a velmi málo dvojitě zaslepených placebem kontrolovaných klinických studií). Rozhodnutí použít systémovou terapii závisí na typu vypadávání vlasů, stupni změny, celkovém zdravotním stavu, věku a motivaci pacienta a komorbiditách. Metody léčby by měly být zvoleny individuálně pro každého pacienta.

Průběh onemocnění je obtížné předvídat, protože Často jsou pozorovány spontánní remise, přičemž přibližně v 5 % případů onemocnění progreduje do alopecie totalis a v 1 % případů do alopecie universalis. Pacienti by měli být informováni o vysokém riziku recidivy onemocnění.

U emočně labilních pacientů může každá exacerbace příznaků vypadávání vlasů způsobit stav deprese. U pacientů s duševními poruchami je zvýšená ztráta vlasů základním znakem psychopatické osobnosti. Nezřídka se pacienti potýkají s obtížemi v mezilidských vztazích v práci nebo v osobním životě (vypadnutí z aktivního společenského života).

Alopecie je diagnostikována na základě trichoskopie a trichogramu. Pokud je diagnóza nejistá, lze provést histologické vyšetření. Trichoskopie je moderní metoda a je velmi užitečná při sledování léčby OA a hodnocení její účinnosti. Jedná se o neinvazivní, snadno použitelný a bezbolestný test, který poskytuje objektivní posouzení aktivity onemocnění. Pacienti si nemusejí holit ochlupení, lze zaznamenávat snímky a jediným požadavkem jsou značné zkušenosti operátora.

Účelem tohoto dokumentu je prezentovat nejnovější poznatky o léčbě OA.

Systémové glukokortikosteroidy se v léčbě OA používají široce a v různých formách. Obecně poskytují lepší výsledky u pacientů s multifokální OA než u pacientů s jinými formami onemocnění.

Turečtí vědci ve svém článku navrhli pulzní terapii methylprednisolonem pro léčbu rozsáhlé, těžké multifokální OA, která je v totálních a univerzálních formách nevyhovující. Studie byla provedena na 15 dospělých pacientech užívajících methylprednisolon 500 mg intravenózně po 3 po sobě jdoucí dny každý měsíc po dobu 3 měsíců. Podle těchto autorů může být pulzní terapie methylprednisolonem bezpečnou možností léčby.

Staumont-Salle a kol. Bylo provedeno 10leté hodnocení pulzní terapie methylprednisolonem pro OA. Studie zahrnovala 60 pacientů, kteří byli léčeni v letech 1995 až 2000. a XNUMX Autoři potvrdili nízkou účinnost krátkodobé i dlouhodobé léčby OA touto metodou.

Výzkumníci ze Saúdské Arábie hodnotili účinnost a bezpečnost methylprednisolonu v léčbě těžké rezistentní OA a zjistili, že použití tohoto léku u těžkých forem OA bylo relativně účinné a tolerovatelné, ale s vysokou mírou relapsů.

V roce 2011 společnost Alsantali představila nový plán léčby OA v klinické kosmetické dermatologii. Podle tohoto plánu jsou glukokortikosteroidy možností třetí volby v léčbě OA. V tomto případě se terapie provádí podle jednoho z následujících režimů: jednou měsíčně pulzní terapie 1 mg methylprednisolonu (nebo jednou měsíčně 300 mg), intramuskulární triamcinolon acetonid 1 mg jednou měsíčně nebo dexamethason 200 mg / den.

Někteří vědci z Íránu dospěli k závěru, že použití methotrexátu (15-25 mg jednou týdně po dobu 1 měsíců) samotného nebo s nízkými dávkami glukokortikoidů nebo samotného azathioprinu jsou účinnou léčbou u pacientů s těžkou a chronickou OA. Tato terapie může být alternativní možností v léčbě pacientů se středně těžkou až těžkou formou OA (kvůli bezpečnosti a účinnosti). Studie zahrnovala 3 pacientů, kteří měli 20měsíční anamnézu vypadávání vlasů. Pacienti dostávali 6 mg/kg tělesné hmotnosti azathioprinu po dobu 2 měsíců. Opětovného růstu vlasů bylo dosaženo u 6 % pacientů a lék byl dobře snášen.

Droitcourt et . léčených pacientů s těžkou OA vysokodávkovou pulzní terapií methylprednisolonem (500 mg intravenózně denně po 3 po sobě jdoucí dny měsíčně po dobu delší než 3 měsíce) plus 15 mg methotrexátu jednou týdně po stejnou dobu léčby. Ze 1 pacientů (léčeno 14 pacientů) 20 dosáhlo kompletní obnovy vlasů a 10 dosáhli neúplného, ​​ale uspokojivého opětovného růstu. Léčba byla dobře snášena.

Analýza mnoha vědeckých studií odhalila obecnou kontroverzi ohledně zavedení GCS. Většina výzkumníků uvedla, že terapeutický účinek je krátkodobý a vypadávání vlasů následuje po vysazení léku.

Pulzní terapie je založena na velmi krátkém působení vysokých dávek glukokortikoidů a je spojena s menším počtem nežádoucích účinků. Taková terapie by měla být použita u dospělých s alopecií Completee nebo alopecia universalis, kteří jsou refrakterní na topickou terapii nebo fototerapii.

Bhat a kol. hodnotili hladiny mikroelementů (zinek, měď a hořčík) u pacientů s OA. Bylo studováno 50 pacientů. Vzorky byly analyzovány pomocí atomové absorpční spektrometrické metody. Hladiny zinku v krvi byly nižší u pacientů s OA ve srovnání se zdravými lidmi. Hladiny mědi a hořčíku v krvi vykazovaly mírné zvýšení.

Kombinovaná terapie (PUVA s 20 mg prednisolonu) může změnit imunitní systém a zvýšit počet T buněk, což má za následek růst vlasů u pacientů s OA. Opětovného růstu vlasů bylo dosaženo u 100 % pacientů a u 22 % pacientů došlo k recidivě vypadávání vlasů 3 měsíce po ukončení léčby. Autoři zdůrazňovali účinnost této metody především u pacientů s OA rezistentní na léčbu.

Omezení použití cyklosporinu v léčbě O.A. jsou spojeny s vysokou mírou relapsů po ukončení terapie, nutností dlouhodobého užívání léku a nežádoucími účinky, jako je nefrotoxicita.

Ito a kol. dospěli k závěru, že spontánní remise nastává u 80 % pacientů s OA do 1 roku a ne všichni pacienti vyžadují intenzivní péči, a proto je observace jednou z terapeutických možností. Když však vypadávání vlasů postupuje, léčba se stává nezbytnou a je třeba upřednostňovat pulzní terapii methylprednisolonem.

Korejští vědci studovali účinky intradermálních injekcí botulotoxinu na OA (3krát na každou stranu hlavy). U jednoho pacienta došlo k exacerbaci a u zbývajících pacientů nedošlo ke zlepšení. Tyto výsledky naznačují, že injekce botulotoxinu nejsou užitečnou léčbou OA.

Někteří vědci z Íránu tvrdí, že léčba antidepresivy může vést ke zlepšení místních podmínek u pacientů s OA, kteří mají depresivní poruchy.

Jiní vědci tvrdí, že hypnoterapie může být účinná při dosahování významného zlepšení a udržení dobré emoční kvality života u pacientů s rezistentní OA.

Testováno bylo i použití biologických látek v léčbě OA, ale nebyla prokázána žádná významná účinnost a existují zprávy o exacerbacích během terapie.

Luk atd. studovali účinnost a bezpečnost difenylcyklopropenonu (DPCP) u čínských pacientů s OA rezistentní na steroidy a zaznamenali dobrou odpověď dosaženou u více než 50 % léčených lézí.

Campuzano-Maya, Kolumbie, popsal případ 43letého pacienta s 8měsíční anamnézou OA pokožky hlavy a vousů. Dechový test močoviny potvrdil infekci Helicobacter pylori. Pacient dosáhl remise OA po asanaci těla proti H. Pylori.

Byly také pokusy léčit pacienty s OA úzkopásmovým UVB zářením v průměrné celkové dávce 63,9 J/cm2 nebo bexarotenovým gelem s opětovným růstem vlasů.

Existují také zprávy popisující účinky lokálně podávaných analogů vitaminu D v léčbě OA a srovnávací studie topické léčby 0,05 % klobetazolu a 1 % pimekrolimu s účinností těchto léků.

Vědci z Íránu potvrdili účinnost topického trijodtyroninu u pacientů s nepravidelnou OA. 10 pacientů s OA bylo léčeno topickým trijodtyroninem a placebem dvakrát denně. Opětovný růst vlasů byl hodnocen každé 4 týdny. Hodnotil se také krevní obraz, funkce štítné žlázy (T3, T4 a TSH) a jaterní funkce. Po 12 týdnech léčby nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly mezi výsledkem aktivní léčby a placeba. Bylo zjištěno, že trijodtyronin je bezpečný, ale není účinnější než placebo.

Literární údaje o účinku sulfasalazinu v léčbě OA lze porovnat s účinností monoterapie cyklosporinem. Sulfasalazin je účinný v případech refrakterních na jinou léčbu, ale má mnohem horší účinek u pacientů s nástupem v dětství.

U některých pacientů existuje jasná korelace mezi OA a funkcí nervového systému a ustupující vlasové linie se mohou objevit náhle po těžkém emočním traumatu u dětí i dospělých. Mezi nejčastější stresové události podle Manolache et al. patří nástup do školního nebo předškolního vzdělávání, zkoušky, změna školy/skupiny, problémy s učiteli, intenzivní studium, sociální problémy v komunikaci s vrstevníky, úmrtí v rodině, rodině finanční problémy, emigrace rodičů za hledáním zaměstnání, komorbidity a chirurgické zákroky.

Kromě toho Willemsen a kol. provedli studii zkoumající traumatické události. Dotazováno bylo 90 pacientů a 91 osob z kontrolní skupiny. Studie ukázala, že výskyt OA závisí na období života, ve kterém k traumatickým událostem došlo. Kromě toho se u pacientů s OA ve srovnání s kontrolami zvýšila incidence traumat v dětství.

Alsantali ve svém článku publikovaném v Clinical Cosmetic Dermatology představil nové možnosti léčby OA. Léčba první linie zahrnuje intrafokální injekce triamcinolon acetonidu (2,5-10 mg/ml, maximální objem 3 ml na injekci, opakované ve 4-6 týdenních intervalech). Lék lze podávat i pomocí vícetryskové mezoterapie. Další možnosti léčby zahrnují topické kortikosteroidy (krémy, gely, masti, lotiony a pěny), dále minoxidil, antralin, lokální imunoterapie, analogy prostaglandinu, topické retinoidy a kapsaicin. Léčba druhé linie zahrnuje zpočátku perorální sulfasalazin 500 mg dvakrát denně, poté 2 g dvakrát denně po dobu 1 měsíce, poté 2 g třikrát denně po dobu 1 měsíců, koupele PUVA, PUVA, excimerový laser a frakční fototermolýzu Léčba třetí linie zahrnuje systémové kortikosteroidy (pulzní léčba), metotrexát 1–3 mg/týden po dobu 3 měsíců, cyklosporin A, azathioprin, biologická a psychologická podpora. Mezi další léčby, které Alsantali zmiňuje a které mají určitý stupeň úspěchu, patří česnekový gel, kyselina azelaová, místní cibulová šťáva, imichimod, inhibitory kalcineurinu, botulotoxin a fotodynamická terapie.

Důležitým prvkem v managementu OA je psychologická podpora za účelem stimulace zvýšeného sebevědomí a adaptace na onemocnění. Někteří pacienti s OA potřebují podporu psychologa nebo psychiatra. Psychologická podpora a edukace pacienta o onemocnění přispívá k dosažení dlouhodobého zlepšení. Je třeba poznamenat, že nejlepší možností pro pacienty s jediným zaměřením plešatosti je taktika pozorování, protože 80 % pacientů s jednotlivými skvrnami přítomnými po dobu kratší než jeden rok spontánně ustoupí.

Prednisolon – co potřebujete vědět při užívání tohoto léku

Nejčastěji se v nelékařských kruzích nazývá steroid nebo glukokortikoid, mnoho lidí si myslí, že jde o velmi nebezpečnou drogu a velmi neradi souhlasí s léčbou tímto lékem.

Ale u určitých onemocnění je prednisolon považován za povinný a nezbytný lék první volby v léčbě onemocnění (například nefrotický syndrom, o kterém si můžete přečíst zde).

Nebudeme mluvit o léku samotném a na jaké nemoci by se měl předepisovat, ale náš informační blok o tom, na co lékaři obvykle zapomínají, když předepisují prednisolon. Děti obvykle přicházejí na konzultaci při užívání prednisolonu v kombinaci s asparkamem. Věřte, že hypokalémie (snížení hladiny draslíku v krvi), kvůli které je předepisován asparkam, není nejčastější komplikací při předepisování prednisolonu.

V praxi našeho oddělení je téměř 90 % pacientů užívajících tento lék sledováno s diagnózou nefrotického syndromu.

Prednisolon je předepisován dlouhodobě (úplný průběh terapie až do vysazení léku může trvat 6-12 měsíců, aby se zabránilo nežádoucím účinkům prednisolonu); Tento:

1. Za účelem ochrany sliznice horní části gastrointestinálního traktu (jícen, žaludek, dvanáctník) může prednisolon způsobit zažívací potíže, nevolnost, zvracení a závažnější komplikace, jako jsou steroidní vředy. Tomu všemu se však lze vyhnout užíváním tzv. gastroprotektivní léky (tj. ochrana žaludku doslova přeloženo). Jedná se o antacida (například Maalox, phosphalugel atd.), blokátory pumpy H+ (například Omeprazol), léky zlepšující motilitu trávicího traktu. Všechny dávky léků jsou vybírány individuálně podle věku a tělesné hmotnosti.
2. Ochrana kostí. Dlouhodobé užívání steroidů může způsobit úbytek kostní hmoty a může se rozvinout tzv. steroidní osteoporóza (úbytek kostní hmoty), který v konečném důsledku vede ke zlomeninám kostí. Tomuto stavu se ale dá také předejít, je potřeba brát doplňky vápníku a vitamínu D. Dávka léků je také vybrána individuálně.

Na co si ještě musíte dát pozor:

1. Určitě si hlídejte krevní tlak
2. Pozorování oftalmologem: kontrola zraku, stav nitroočního tlaku a oční čočky.
3. Pokud užíváte prednisolon velmi dlouho, zkontrolujte si hladinu glukózy v krvi.
4. Stav duševního zdraví. Děti se velmi často stávají rozmarnými, někdy až agresivními. Tento stav po vysazení léku sám odezní.
5. Hlídejte si váhu a jídelníček. Při užívání prednisolonu se chuť k jídlu výrazně zvyšuje. Vy jako rodič však můžete sledovat výživu svého dítěte, musíte omezit příjem lehce stravitelných sacharidů.
6. Za účelem sledování a hodnocení účinnosti gastroprotektivní terapie je sliznice horního gastrointestinálního traktu posuzována pomocí EGDS (gastroskopie).

Tyto informace byly zpracovány pracovníkem oddělení (dětským lékařem) pro informační účely. Je nutné se poradit se svým lékařem.

Máte-li jakékoli dotazy k tomuto tématu nebo návrhy, rádi na dotazy odpovíme a přijmeme vaše návrhy.