Opustili byste svou práci kvůli toxickému týmu?

Moc dobře víte, o čem tento příspěvek je. Neznám jediného člověka, který by se alespoň jednou neocitl v prostředí, které se více nepodobalo pracovnímu kolektivu, ale prostředí nepřátelskému.

Níže je několik doporučení pro ty, kteří se chtějí dostat z tohoto koutu pekla na zemi bez možných ztrát, zejména mezi nervovými buňkami (které, jak víme, nejsou obnoveny) a penězi (kterých je vždy málo, bez ohledu na to). jak moc).

První tip: okamžitě vyhodnotit možná rizika. Pokud existuje byť jen malá šance, že budete mít zdravotní problémy, jako je bití nebo znásilnění, je lepší nepokoušet osud a vyrazit do západu slunce. Za každou cenu, s jakýmikoli ztrátami. Náhradní zdraví se nikde nedá, o náhradních životech nemluvě. Vůbec, Stejně musím odejít, ale pokud o zdraví a zranění (zejména život a smrt) nestojí, pak je lepší to dělat pomalu a pečlivě hledat nové místo. Byla by zatracená škoda vyměnit šídlo za mýdlo a jeden toxický tým za druhý.

Za druhé: Připomínám vám klasiku – „Nikomu nevěř, ničeho se neboj, o nic nežádej“. Obecně lze říci, že jde o neoficiální zprávu na rozloučenou před vězením. Ale jak ukazuje praxe, „tam venku“ je spousta mnohem horších míst. A to z hlediska nebezpečí, z hlediska úrovně kultury kontingentu i z hlediska vyhlídek.

Pojďme se bavit o tom samém, ale trochu podrobněji.

Vnímejte jakýkoli protivný kolektiv jako něco celku – jakousi mnohorukou, mnohonohou a mnohohlavou příšeru, která vás chce sežrat. Lidé kolem vás samozřejmě takovou touhu s největší pravděpodobností nemají, ale jsou i jiní, kteří vám nejsou o moc příjemnější. V souladu s tím byste měli být dvojnásob podezřívaví k těm, kteří s vámi projevují jakékoli sympatie na rozdíl od zbytku týmu. Je tu samozřejmě šance, že jde jen o světlého člověka, který se ocitl v temné společnosti. ale šance jsou mnohem vyšší, že to byl někdo ze stinné společnosti, kdo se rozhodl vtáhnout do vaší důvěry, aby zasáhl špatný cíl. Světlí lidé z temných skupin obvykle odcházejí.

Ale není třeba se bát něčeho neznámého. Zvlášť, když si stihnete nasadit Rorschachovu masku včas (pamatujete na toto nesmrtelné: „Nebyl jsem to já, kdo byl zavřený s tebou, byl jsi to ty, kdo byl zavřený se mnou!“?). Samotář proti smečce má mnohem větší šanci na přežití, pokud tento samotář prokáže mrazivou připravenost roztrhat každého, kdo proti němu něco udělá.

Pokud neuspějete, budete si muset vyzkoušet roli vyvrhele, což je mnohem bolestnější.

Toxický tým často dokáže poškodit nervy a pověst, v nejhorším případě se pokusit dostat do peněženky. Není to největší ztráta na světě.

Samostatně pojednám o velmi důležitém bodu: snažte se, pokud je to možné, nesvazovat se sliby, závazky a zejména dluhy. Pozor na půjčování (s těmito penězi a věcmi se můžete hned rozloučit) a dvojnásob na půjčování: jejich vrácení se může stát událostí plnou nepříjemných překvapení.

Třetí tip: pamatujte, že ryba hnije od hlavy. Vždy, ve 100 % mně známých případů, zahnívání týmu začalo tím, že se objevil hnijící šéf. V nejlepším případě je to prostě lhostejný člověk, který ztratil přehled o svém postavení. Přinejhorším je to nejprohnilejší zástupce týmu ze všech.

Šéf (pokud ho máte) a neformální vedoucí týmu jsou dva lidé, kterých byste se měli bát nejvíce. Snažte se s nimi omezit komunikaci na minimum, nevěřte jim jediné slovo a pokud možno s nimi nebuďte sami. Zvláště nebezpečným signálem jsou náhlé projevy přátelskosti.

Čtvrtý a poslední: snažte se neztratit důvěru v lidi. Je nepravděpodobné, že tento konkrétní tým je posedlý nenávistí vůči vám osobně. Prostě vaše zájmy a vzorce chování jsou jim cizí a vy jste prostě nevědomky vytlačeni. Na téma vysídlených konfliktů jsem mluvil podrobněji o něco dříve. Čistě teoreticky to můžete zkusit vyřešit. Ale je tu jedno upozornění. Je krajně nepravděpodobné, že se vám podaří s týmem na něčem dohodnout. Budete muset buď odejít, jak jsem radil hned na začátku, nebo se zlomit kvůli ostatním.

Nyní víte, jak vypadá vysídlený konflikt se skupinou lidí po předchozí dohodě. Souhlasíš, nechutný pohled?

K podpoře
Emoce

20.3 tisíc příspěvků 59.5 tisíc odběratelů

Odebírat Přidat příspěvek

Pravidla komunity

Věnujte zvláštní pozornost!

1) Při půjčování článků uveďte zdroj.

— neověřené a/nebo nevědecké informace;

– informace bez důkazů.

Promiň, TS, ale je to napsané velmi povrchně. S použitím toxických látek a receptů, jak se dostat ze situací, se nepočítá. Právě jste identifikovali problém. Uvedené důvody byly také povrchní – protože toxicita a agresivita jsou pouze vnější projevy vnitřních problémů.
Ale téma je to zajímavé.

rozšířit vlákno
2 года назад

Skvělý příspěvek!.
Máte pravdu – nejdůležitější je šéf. Všichni šéfové si jsou dobře vědomi situace v týmu, a pokud se hadí kouli daří, znamená to, že šéf je s ní spokojený, navíc je v týmu vždy pár informátorů.
Když jsem odešel z předchozího zaměstnání, dozvěděl jsem se o sobě spoustu nových a zajímavých věcí, řekl zaměstnanec ze sousedního oddělení. Tolik špíny, tolik vzteku a úplně z ničeho nic. Jsem introvert na stý stupeň, od lidí se držím dál, čím méně komunikace, tím lépe. Ukázalo se ale, že není třeba komunikovat, na vše si zmije přijdou samy

rozšířit vlákno
2 года назад
Hm, to zní jako doporučení, jak rozvinout paranoidní poruchu osobnosti.
rozšířit vlákno
2 года назад

Zkurvené tipy: Z myší se stanou ježci

rozšířit vlákno
2 года назад

Úžasně napsané. Pracoval jsem na mnoha místech a neocitl jsem se v takových situacích, ale extrapolovat z mé přítomnosti u pick-upu, poznamenávám úžasnou shodu okolností. Skupinka haterů mě pronásledovala všemi autorčinými příspěvky Příběh jednoho zahradního altánu

Rozhodl jsem se skrýt všechny autorovy příspěvky a odejít zde (nedovolí mi smazat, odpověď zní ven. Příspěvky zůstanou)

Mám již skrytých více než 50 příspěvků, musím zveřejňovat kočky, abych obešel limit na skrytí příspěvků.

Dlouho jsem tu pozoroval dovádění primátů, je to depresivní zážitek. Snaží se tu něco opravit, ale je to mák v bochníku. #komentář_226955240

Podobné příspěvky
Před 9 dny

Odpovězte na příspěvek „Otázka pro psychology“⁠⁠

Klasický příklad toho, čemu říkám „problémy dobrých lidí“, tzn. — vyplývající právě z naší touhy „dělat správnou věc“, nikomu neubližovat, starat se o druhé atd.

co máme?
Vyčerpané manželství, o které už manžel nemá zájem, ale protože. jeho žena je na něj velmi navázána – neodvažuje se toto manželství rozbít a ona hází hysterky, když se o tom snaží diskutovat. Zdá se, že vnitřní rozhodnutí o rozvodu již bylo vytvořeno, ale je potlačeno neochotou učinit manžela nešťastným, narušit obraz rodinného života, který je jí příjemný.
Co byste měli dělat, když řešení problému zraňuje city někoho jiného? (Velmi podobné problému „Jak se rozvést s dobrým člověkem?“)

Moje obecná doporučení se budou týkat několika bodů, které nám často unikají, protože přebíráme odpovědnost za pocity jiných lidí. Tím vlastně dáváme pocity jiných lidí nad naše.

Obvykle přicházíme do vztahu kvůli něčemu příjemnému – starat se a dostávat péči, těšit se a být šťastní, přijímat příjemné dojmy a podporu. Kolik toho vidíme v TS? Různé koníčky, nedostatek společných příjemných aktivit, zamrzlý sexuální život. Toto manželství se změnilo spíše v bolestnou povinnost. + Vidíme náznaky jakéhosi nesouladu s požadavky manželky z hlediska „fyzických kritérií“, se kterými nelze nic dělat – tzn. Ke všemu se přidává pocit viny, pocit nějaké nenapravitelné méněcennosti před partnerem. Není divu, že takové manželství přináší jen zkázu. Pokud se nic nedělá, další zastávkou je deprese.

Zde je důležité položit otázku otevřeně – Jsou pocity mé ženy opravdu důležitější než moje?? Čím to je, že když jsem ve svém manželství nešťastný, je to, jako by něco bylo přijatelné, ale když se ona stane nešťastnou, pak už to není přijatelné? Má se z mého manželství stát těžké poslání se o někoho starat, nebo se mám alespoň snažit, aby bylo manželství šťastné i pro nás? Proč je špatné rozčilovat svého partnera nepříjemným rozhovorem, ale je možné vydržet vlastní neustálou frustraci a frustraci?
Ve skutečnosti od toho můžeme přejít k dialogu. Pokud manželka tvrdí, že je „zamilovaná“ a je se vším spokojená, jak se pak staví k tomu, že její manžel je v tomto manželství nešťastný? Vadí jí to? Je to alespoň pádný důvod nadhodit téma manželství, které se dostalo do slepé uličky a zvážit možné možnosti, jak tuto slepou uličku prolomit?
Jinými slovy, naše neštěstí v manželství už je uctivý důvodpodniknout akci. A normální partner je také povinen tento náš důvod považovat za platný, jinak jeho slova o tom, že nás údajně miluje, nejsou ničím jiným než zástěrkou jeho pohodlného parazitování, případně sobecké bezcitnosti.
Klíčová myšlenka: naše pocity ve vztahu jsou minimálně stejně důležité jako pocity partnera a možná ještě důležitější (jelikož k sobě nemáme nikoho bližšího a nikdy nebudeme), musíme s tím při budování dialogu počítat.

Další důležitý bod vyvstane, pokud se trochu hlouběji zamyslíme nad našimi záměry.
„Nerozvádím se a nevytahuji téma svého neštěstí, abych neudělal nešťastnou svou ženu? Takže chci, aby byla šťastná, nechci jí vzít manžela, kterého chtěla a se kterým bude šťastná? Ale jsem ten člověk, kterého potřebuje? Koneckonců, když k ní nebudu mít vzájemnou lásku, když o ni jen násilně napodobuji zájem, udělá ji to šťastnou? Nebo se možná budeme jen mučit a ona nakonec stejně odhalí pravdu a bude zklamaná, aby k tomu přidala lítost z promarněných let života?
Jinými slovy – Tím, že ji nyní chráníme před neštěstím, ji vystavujeme ještě většímu neštěstí v budoucnu, připravujeme ji o možnost najít si někoho, kdo jí opravdu vyhovuje a s kým bude mít vzájemnost. Ano, abychom jí dali tuto příležitost, bude nutné učinit pro ni bolestné rozhodnutí, ale to je nutné, pokud my doopravdy chceme se o ni postarat.

Z toho plyne zajímavý „fork“:
Buď je manželka „špatná“ osoba, která se nestará o naše pocity a která nás jen využívá, a pak je jediným řešením rozvod.
Buď je manželka „hodná“ osoba, která chce, abychom s ní byli také šťastní – pak od tématu našeho neštěstí můžeme zahájit dialog, diskusi a buď najít společné řešení, nebo se dohodnout na rozvodu.

A možnost „nedělat nic“ je plná jen toho, že se nám to bude jen zhoršovat, až do psychické krize. V tomto případě každopádně přestaneme plnit roli „dobrého manžela“, klesne nám produktivita, vyschne motivace k životu a rozvoji. S největší pravděpodobností se poté manželství rozpadne, ale do té doby se hodně „promrháme“.

Moje žena mě žádá, abych za ni nerozhodoval

To už ale vypadá jako manipulace (ne nutně škodolibá – mohla by být diktována i zoufalstvím), ale s tím by se mělo rezolutně přestat. Fráze „ty rozhodneš za mě“ naznačuje, že manželství považuje pouze za vlastní území, pouze jako způsob, jak získat to, co ONA potřebuje, ale není jediná, kdo rozhoduje o osudu tohoto manželství – musí to být společné rozhodnutí s právem kterékoli strany odstoupit od dohody i jednostranně. Jinak se manželství změní v druh vykořisťování člověka člověkem. Manželka zde uvízla v sobecké pozici, ze které je třeba ji vyvést, důrazně připomenout, že i naše city jsou důležité, a pokud nám manželství již nevyhovuje, nemůžeme ho jednoduše oprášit, jednoduše vyvinout tlak a ztišit do tématu, výsledkem by měla být pouze seriózní diskuse, nebo, pokud člověk odmítne vstoupit do dialogu, jsou přijata radikální opatření v podobě podání žádosti o rozvod.