Dcera si myslí, že jsem se odstěhovala od rodiny, ale začala jsem žít jen pro sebe

Jsem matka. je mi 55 let. Jsem v důchodu, ale snažím se pracovat, kdykoli je to možné. Penzion je velmi malý, stačí pouze pro obce. služby a chleba, ale to není to nejhorší. Povoláním jsem technický redaktor, ale jako fotograf pracuji již delší dobu. Donedávna jsem pokračoval v práci fotografa, měl jsem svůj malý bod, ale přišel finanční úřad a zavřel nás. Teď sedím doma, ale hledám způsoby, jak přežít. S dcerou jsme byly skvělé kamarádky. Sdílela se mnou všechna svá tajemství. dcera se vdala a porodila dceru, bylo potřeba pomoci mladým sedět s malým dítětem a já odešel

dočasně seděla se svým ročním dítětem od rána do pozdního večera a šla domů spát. Dítě vyrostlo a v roce, kdy šla moje vnučka do školy, dcera velmi onemocněla, tzn. je matka mé vnučky Mileny. Dlouho jsme nemohli stanovit diagnózu, všichni jsme zažili spoustu stresu, pak jsme náhodou našli dobrého lékaře, který diagnostikoval vegetativní a cévní distanci a pomalu, tři roky, postavil mou dceru na nohy. Celé ty 3 roky se mnou žila moje dcera a vnučka. Dcera byla ve velmi špatném stavu – na hranici života a smrti, ale my, paní doktorka, jsme ji postavili na nohy. Tyto roky byly nejstrašnější v mém životě. Byla jsem zmítaná mezi prací, moje nemocná dcera a moje vnučka, školačka, kterou museli vzít a přivést zpět ze školy, dělat s ní úkoly, trh, kuchyň a neustálá pomoc mé dceři, nemoc se zhoršovala manžel ji opustil během její nemoci. a nijak ji nepodpořil, to dceru velmi šokovalo, protože ho velmi miluje Obecně pro všechny bylo mnoho utrpení, ale dcera se tiše zvedla a její manžel k ní přišel a zeptal se. aby se k němu vrátila, na to jsem samozřejmě já, její psychoterapeut-psycholog, řekl, že nikdy nebude jejím přítelem, protože ji nechal nemocnou a bezmocnou, bez prostředků na živobytí, ale ona jako očarovaná nikoho neslyšela a se k němu vrátila a její vnučka zůstala bydlet se mnou, ale po nějaké době manžel zase odešel a to se opakovalo 6 let. Vnučka vyrůstala v těchto neustálých hádkách, rodiče se nesnažili své problémy před dívkou nějak skrývat. Dcera se mi začala měnit před očima. Začala pracovat jako režisérka. A postupně se nám začalo vábit před očima. Cítil jsem, jak se autorita mé matky začala hroutit, objevily se poznámky o nadřazenosti, když jsem jí zavolal, řekla, že v tuto chvíli nemůže mluvit – má lidi, aniž by se zeptala na důvod volání. Postupně tedy přestala být dosažitelná. Chci říci, že jsem velmi taktní člověk a nadarmo nebudu pro sebe volat přes maličkosti, nikdy jsem o nic nežádal, abych to zbytečně nezatěžoval. Jednoho dne jsem ale spadla z lavičky při věšení prádla a velmi si ublížila, a když jí zavolal můj věčně bez práce manžel ze zákona a řekl jí o mém pádu, dcera se vyděsila, ale když se to dozvěděla nebyly žádné zlomeniny, řekla, že si umyla vlasy, ale byla zima a já jsem jí nedovolil přijít. Moje dcera přijela až za týden, viděla moje zranění a zalapala po dechu. To pro mě byla rána, protože když byli moji rodiče naživu, byla jsem jim hlavní oporou v každé situaci, ona všeho nechala a běžela jim na pomoc. Můj příklad pozorné a milující dcery byl vždy evidentní. Překvapivé je, že předtím mi dcera byla vždy oporou, ale co se děje teď, mohu jen hádat. Na závěr chci říct, že postupně za mnou dcera přestala chodit, právě v těžkých chvílích, kdy jsem teď v pubertě, bez práce, s malým důchodem, úplně sama, jelikož jsme se s prvním manželem dlouho rozvedli dříve odmítl vůbec pomoci, v mé nepřítomnosti vynesl z domu veškerý nábytek, i když když ho začali hledat, přinesl nějaké peníze, které nestačily ani na nákup nábytku do jedné místnosti a schoval se před nás, ale neutíkala za ním a neponižovala se, dala se do práce fotografky, naučila se retuš, tisk fotografií, stal jsem se mistrem svého řemesla a vše šlo jako po másle. Odmítl jsem alimenty, protože to byla taková almužna, že je to dokonce trapné říkat, a on své dceři nikdy nepřinesl jablko. Z druhého manžela ze zvyku se vyklubal gigolo, když jsem s ním asi 10 let bydlel, vyprovodila jsem ho ze svého bytu. Unavený! A teď jsem sám. Nemám kamarády, někteří už dávno odešli, někteří zemřeli a nemám zájem komunikovat jen tak s někým a bohužel teď u nás na dvoře jsou to většinou lidé z vesnic, kteří toho moc neznají. ruský jazyk, kteří jsou zaostalí. Dcera v důsledku toho vůbec nezvedá telefon, postupně na mě začala mluvit nepřátelsky, jako by mluvila s nepřítelem, chladným, mimozemšťanem a letos poprvé Ona a její dcera, moje vnučka , mi 8. března neblahopřáli, ačkoliv to v tento den říkali. měli doma skandál s manželem své dcery, ale mohli jí poblahopřát později. Přestali mi gratulovat k jakémukoli svátku, objevila se jakási neúcta. S tímto přístupem dala moje dcera špatný příklad své dceři, mé vnučce, která mě milovala. Moje vnučka se ke mně začala chovat jako ke kopii, stejně jako její matka. A mé vnučce je už 13 let. Je mi jich obou moc líto. Moje vnučka prošla zkouškou za léta nemoci své matky a rozvodu jejích rodičů, ale snažil jsem se, jak nejlépe jsem mohl, odvrátit svou pozornost od smutných situací. Brala ji do divadel, kin a parků a na dárky nešetřila. Naučil ji vařit. Dívka, která se mnou bydlela, byla výborná studentka a ráda kreslila, vzal jsem ji do kroužku kreslení, byla tam láska, přátelství, ale jakmile šla dcera po 2 letech zase bydlet, vzala si vnučku; a všechno se začalo měnit. Nyní se ve škole nedaří ani mé vnučce, protože moje matka je hodně a dlouho v práci, ale v mládí jsem také hodně pracoval, staral se o nemocného otce a nemocnou sestru, ale vždy jsem si našel čas pro mou dceru. Zvládla jsem s ní všechno i domácí úkoly, našla jsem si doma čas na rozhovory a chodila s ní plavat a do parku. Všechno bylo velmi zajímavé a uspokojující. Teď jsem úplně sám. Nemám si ani s kým popovídat. A děti mě prostě vypnuly. Můžete psát dlouho. Jsem v podstatě moderní člověk. Vím, že je třeba myslet na dobré věci, snít o dobrých věcech a všechny dobré věci se zhmotní. Ale nic nepomáhá. Nechápu, proč moje vnučka tak rychle na všechno zapomněla a z jejích přátel se stali lidé, kteří jim zničili rodinný život. Komunikuje s jinou babičkou, která se rozvedla s otcem a matkou, ale nevolá se mi, nepřichází, ona ani dcera mi neposkytují morální podporu. Nechtějí ani posílat SMS. Vím, že pokud zemřu, dlouho se o tom nedozvědí, protože nejsou se mnou, a prostě mě zrádně zradili a vypnuli. Je to tak děsivé, že mi je zima na nohy. Proč? Za to, že jsem byl vždy při prvním hovoru? Nikdy ode mě nebylo ani slovo! Nemůžu zabalit hlavu kolem tohoto druhu zrady. Pokud má dcera volné vstupenky na nějakou akci, nikdy mi je nenabídnou, ačkoli jsem bývalý muzikant, hraji na kytaru, klavír, housle.

• Moje dospělá dcera se ode mě stěhuje (3 odpovědi)
• Všichni se ke mně otočili zády, dokonce i moje děti (2 odpovědi)
• Jsem gay, můj otec pije, moji přátelé se ke mně otočili zády (1 odpověď)

Zkušenost 26 let