Naše dcera kouše děti ve školce a všichni nám radí, abychom hledali kořen problému v naší rodině.

Moje dcera (3 roky) šikanuje děti ve školce. Jak se vypořádat s dětskou agresivitou?

Dceři jsou 3 roky, do školky chodíme necelý rok, když jsme šli do školky, dítě začalo kousat děti, mluvili jsme s dítětem doma, zdálo se, že odešlo, nebo stížnosti zůstaly to samé, o hračky se nedělili, někoho strčila. Celkově se ale dítě chovalo dobře a do družiny chodí rádo. Od září nová skupina, 39 lidí, dítě začalo kousat, štípat a škrábat. Rodiče si neustále stěžují, v obecné skupině se o tom všem diskutuje, píší, že dítě uráží bez důvodu. Na hřištích se dítě nechová agresivně, hraje si s ostatními dětmi, je společenské. Dcera je velmi osobní a charakterní. Můj rodinný vztah s manželem je dobrý, nehádáme se, spíše ji rozmazlujeme. V rodině je pouze jedno dítě. Prosím, pomozte mi vyrovnat se s agresí mého dítěte.

Máte otázky?

Zeptejte se psychologa hned!

Dobrý den, pokud Vám podmínky konzultace vyhovují! Jsem připraven diskutovat o vaší situaci!

05. října 2020
Helena

Ano, souhlasím, děkuji

05. října 2020
(upraveno 05. října 2020)

Eleno, jak se rodina chová ke svým osobním hranicím? Existují věci, které patří pouze vám a dítě si je nemůže vzít? Má dítě jen své věci, své území? Jak dítě reaguje na odmítnutí? Jak vaše dcera vysvětluje, že kouše?

Jak s manželem řešíte kontroverzní situace? Jsou situace, kdy se na manžela zlobíte? Jak vyjadřujete hněv? Jak manžel vyjadřuje hněv? Jak vnímáte agresi a její projevy?

Jak trestáte dítě?

Odpovědi na tyto otázky mi pomohou lépe porozumět situaci.

05. října 2020
Helena

Nedovoluji, aby se dítě dotýkalo mých osobních věcí, to platí pro tašku, kosmetickou taštičku, vysvětluji, že to jsou moje věci a nechci je s nimi sdílet, jelikož jsou tam pro mě cenné věci a jsou je mi velmi milý, samozřejmě bez křiku, klidným hlasem. A postupem času ji moje osobní věci přestaly zajímat, ne, ne, bez jejích rozmarů. Dítě má vlastní skříň s věcmi, což ji málo zajímá, nedělá pořádek, já to dělám, dětský koutek s hračkami, hraček je docela hodně, miluje konkrétní hračky, některé ne. ani ji nezajímají, ale nedává je pryč. Takže samozřejmě bydlíme ve velkém jednopokojovém bytě, dítě bohužel nemá svůj pokoj. Na odmítnutí reaguje různě, někdy řeknete ne a hned zapomenete, zaměstnáte se něčím jiným, někdy výstřelky „Potřebuji to hned a jen tohle“, nepropadám hysterii, když si myslím, že nákup je zbytečný , vysvětlím, jestli je to cizí hračka, dítě se samo zkouší nejdřív zeptat, pak vyměnit za své hračky a pak vzít, v tuto chvíli může tlačit, štípat. Dítě je netrpělivé, chce všechno najednou, málo se soustředí na jednu věc, pokud kreslíme, je to na všech stránkách najednou, neskládáme více než polovinu skládaček najednou, nudí se nebo co, miluje aktivní hry s dětmi na hřišti, je společenský, miluje děti, až jí odporují. Své chování vysvětluje tím, že jí dítě chtělo něco vzít nebo se posadilo k její skříňce na její vysokou židli.

Kontroverzní situace řešíme s manželem různě, nejčastěji hledáme kompromis, pokud má manžel svůj způsob, možná se urazím a nepromluvím, ale ne na dlouho, rychle odcházím i manžel; pár hodin, chová se, jako by ke konfliktu nedošlo. Vídáme se zřídka, ve všední dny pracuje až do pozdních hodin, prakticky spolu trávíme čas jen o víkendech, snažíme se trávit čas aktivně, výlety k moři, do lesa, pikniky, túry, výlety. Jsme manželé 4 roky a zatím bez vážných problémů; Dítě je pozdě, samozřejmě ji rozmazlujeme. Trestám pouze zákazem něčeho sladkého, sledováním kreslených filmů (málokdy se na to dívá, rád si hraje s dětmi venku, pokud nejsou děti na hřišti, půjdeme to hledat, ona se přijde představit, něco vypráví, přesně do té doby, než potřebuje společné místo na houpačce nebo jedné hračce na zahradě, podle maminek a paní učitelky to bezdůvodně uráží, toho jsem si nevšimla.

Dítě je netrpělivé, chce všechno najednou, málo se soustředí na jednu věc, když kreslíme, tak na všechny stránky najednou, neskládáme více než polovinu skládanky najednou

Na její věk je to normální.

Zájem je základní stav, vůle ještě není vyvinutá. Proto dochází k častému přepínání.

Dítě se samo snaží nejprve požádat, pak vyměnit za své hračky a pak je odnést, v tuto chvíli může tlačit nebo štípat.

Protože není vyvinuta volní složka, přirozený agresivní impuls není řízen. Naučili jste své dítě dobře, jak jednat v situaci, kdy chce něco získat, ale neukázali jste mu, co má dělat s agresí, která se při konfliktu nevyhnutelně objevuje.

Nejjednodušší je vzít si, co chcete, ale vaše miminko se chová podle pravidel a emoce nezmizí.

Váš příklad je pro ni důležitý. Jak se vyrovnáváte s agresí? Jak dáváte průchod svým negativním emocím?

Agresi můžete projevit tím, že řeknete „Jsem naštvaný“. Zlobte se tím, že budete vrčet jako tygr, nebo trhat papír nebo bít polštář.

Diskutujte se svou dcerou o tom, jak se cítí, když jí vezmou hračku nebo chce hračky někoho jiného. Jak může jiným způsobem ukázat, že je naštvaná? Nejlepší je rozehrát možnosti, jak se ze situace dostat pomocí hraček.

Můžete vykreslit agresi a spřátelit se s ní, protože je také potřeba, když si potřebujete pomoci nebo se chránit. Důležité je ale také neurážet ostatní

„Můžeš se zlobit a můžeš říct, že se zlobíš, a můžeš dupnout do nohy, jestli opravdu chceš, ale nemůžeš kousat. „

06. října 2020
Helena

S agresí se vyrovnávám pouze tím, že jsem sám, v tuto chvíli je pro mě důležité být sám, mohu bezdůvodně sednout do auta a jezdit po městě.

Dnes nastala situace na hřišti, přišlo dítě se spoustou hraček, hrálo si s dětmi, když se jí snažili hračku vzít, praštili dítě špachtlí do čela a hned na mě, dítě začíná být hysterické, ona sama se toho všeho už bojí a ten strach jí také dělá oči z toho, co se stalo, omluvila jsem se, vzala dítě z hřiště a šli jsme domů. Dva dny předtím dítě slíbilo, že nikoho neurazí, rozehráli jsme různé situace formou hry na útok. Chápu, že je z toho také unavená a začala se bát reakce dospělých, ve školce je napomínána a trestána, s dítětem mluvím. Opravdu chci svému dítěti pomoci.

Musíte svému dítěti ukázat jiný způsob, jak vyjádřit agresi. Ukazuje se, že její projev agrese je utajen; neví, jak se s tím vypořádat. Ví, že je to špatné a diskutuje se o tom, ale neví, co s tím.

A vztek vyplave na povrch.

Naučte ji mluvit o svém hněvu příkladem.

Můžete spolu křičet do polštáře nebo ho mlátit, trhat papír nebo vrčet.

Musí chápat, že hněv je normální pocit jako všechny ostatní a lze jej zažít a přesměrovat, aby ostatní neurážel.

Dnes nastala situace na hřišti, přišlo dítě se spoustou hraček,

Nechápu, čí to byly hračky, vaše dcery nebo jiného dítěte?

07. října 2020
Helena

Hračky byly od jiné dívky.

Děkujeme za vaši pomoc, s pomocí vašich rad zapracujeme na emocích dítěte.

Eleno, prosím! Přeji vám trpělivost, sílu a vše nejlepší!

Dokončete prosím konzultaci!

Recenze konzultace

Děkuji za podrobnou konzultaci, odpovědi na mé otázky, obecně za rozbor každé situace, užitečné rady. Doufám, že se mi podaří tuto situaci vyřešit, dodá mi sílu a trpělivost.

Jak se zachovat, když vaše dcera kouše ve školce?

Ahoj. Je mi 24 let, nejsem vdaná a nikdy jsem nebyla, otec dítěte opustil dítě ve fázi těhotenství, ale není vůči němu zášť, vše bylo rozhodnuto vzájemně. S dcerou bydlíme s maminkou (je jí 52 let). Moje dcera má 2 roky 4 měsíce. V 10-11 měsících začala chodit. Nyní mluví mnoha slovy a jednoduchými větami. V 1 roce 11 měsících. Dostali jsme školku, adaptovala se celkem rychle, po 2 týdnech už byla ponechána na plný úvazek, t.j. od 8 do 16.00 hodin. Od začátku navštěvování školky mě nebo babičku začala odhánět, když jí něco nebylo, řekla „jdi pryč“, asi po měsíci začala kousat jak ve školce, tak i doma. Mluvil jsem s ní, vysvětlil jsem, že to bolí, že to není možné. Málokdy jsem se plácl po zadku. Vím, že to má negativní dopad na vnímání, že je špatné ubližovat někomu jinému. Zkoušel jsem ji postavit do rohu jen velmi zřídka, ale zároveň jsem řekl: „Počkej a přemýšlej o svém chování, že nemůžeš kousat,“ poté, co zařvala v rohu a uklidnila se, jsem ji zavolal a ještě jednou vysvětlila, proč stála v koutě a že bys neměl kousat, protože její jednání bolí a že mě takové chování rozčiluje, ale chápu, že dítě v tom věku si neuvědomuje všechnu bolest způsobenou druhému. Snažím se s tím doma přestat a doma kouše méně často. Teď v kolektivu kouše děti, rodiče si stěžují, jeden rodič chce dokonce moji dceru vyloučit ze školky. Na jednu stranu chápu, že ve 2-3 letech je to často projev autonomie a způsob ovládání druhých lidí nebo obranná reakce, ale na druhou stranu mě mrzí, že tím trpí ostatní děti a já strach, že je to špatný výchovný styl nebo výbuch agrese (o čemž pochybuji, protože nekouše spontánně, ale pouze v případě, že nemůže něco dostat). Prosím, řekněte mi, jak se správně chovat k dítěti v situacích zahrnujících kousání druhých a v situaci, kdy mi dítě říká: „Jdi pryč“. Děkuji předem.

• Jak se mám chovat, když mě přítel chlapa záměrně naštve? (2 odpovědi)
• Jak se zachovat, když manžel lže? (4 odpovědi)
• Jak se chovat, když dítě často dělá něco „ze vzdoru“? (4 odpovědi)

Ovsyanik Ljudmila Michajlovna