Lituji, že jsem ve své poslední práci nezpůsobil skandál.
Nevím, co to do mě vjelo – vyděsil jsem se a včera jsem napsal prohlášení z vlastní vůle. Zaměstnanci jsou odrazováni od toho, aby přestali, „Ach, co si bez vás počneme?“, „Ach, jak vás mohli vaši šéfové nechat jít?“ a další slzy.
Vztahy s vedením jsou napjaté, takže jsem se neudržel a oni mě neodradili. Může se dokonce stát, že jsem byl vyprovokován a padl jsem na to. Ona sama se samozřejmě asi mýlí, ale také to vytáhli. A manžel a příbuzní říkají „dobře“, protože ta práce není pro slabé povahy a kromě peněz a postavení společnosti z ní není nic dobrého.
Podíval jsem se na volná místa, nabídky blízko mého platu – nestačí, pravděpodobně budu hledat dlouho.
Co říkáš, jsem blázen?
Anonymní
02.02.2010 22: 09
ne, ne hloupý! vaše nervy jsou cennější
Děkuji! Jsem opravdu ve stavu blízkém hysterii a nechápu, jestli dělám správnou věc. Možná musíme i nadále vydržet, ale oni stále vydrží?
Zaměstnanci se mě snaží odradit od odchodu, říkají: „Přemýšlej, takhle je to všude, všichni šéfové jsou zrůdy a ty nahradí mýdlo“ a podobně.
nevím. Z těchto rozhovorů jsem ztratil srdce Na druhou stranu se opravdu měním v psychopata 🙁 🙁
autor
02.02.2010 22: 44
Jsou velmi dobří šéfové, věřte mi 🙂 A nestrpí všechno, ani kvůli dobrému platu. Jsou volná místa, na která jste se dívali, prohrávat ve velkém stylu?
procent o 30-40 %. Můj předchozí šéf ve stejné práci byl úžasný. Ale byl velmi povýšen a teď na to nemá čas.
Pravda, na volných místech jsem zjistil, že když ztratím peníze, můžu na pozici získat, to je asi dobře.
autor
03.02.2010 16: 12
Samozřejmě je to dobré, o tom ani nepochybujte. Ať se vám daří!
Za 14 let mé kariéry byl můj šéf jen jednou podivín. Zrovna v předchozí práci jsem odešel :-))) Na všech ostatních místech byli normální.
udělal jsi správnou věc. další práce bude určitě lepší! a na tomto jste již dostali vše, co vám mohl dát 🙂
Přihlášku si můžete vyzvednout během následujících dvou týdnů a pokračovat v práci.
Nebo to můžete napsat každé dva týdny a zrušit den před výpovědí, alespoň se pobavit 🙂
Z předchozího zaměstnání jsem odešel před 3 lety. Pravda, šílel jsem jen vnitřně – hned po dalším „skoku“ od svých nadřízených jsem zveřejnil svůj životopis na hh.ru a napsal prohlášení. Rychle jsem si našel práci, ale přišel o plat. Ale! – ne zrovna v mé specializaci, ale tak nějak „nablízku“, něco jako „horizontální růst“. O šest měsíců později mi zvýšili plat. Pak o rok později – znovu. Teď mě zase povyšují :-))) Navíc ta práce se ukázala jako zajímavá, vedení dobré, prostředí také.
Samozřejmě teď je krize a bude to trochu těžší. Ale není to beznadějné!
Navíc vás podporují vaši příbuzní a manžel – a to, věřte mi, hodně znamená a hodně vypovídá! Pokud byla práce skvělá, ale jste jen psychotická dáma :-))), je nepravděpodobné, že by vám řekli „dobře odvedeno“.
Využijte této příležitosti a zkuste si také „rozšířit obzory“.
děkuji za vaše milá slova! Přečetl jsem si fórum i ty a začal jsem se zase cítit jako člověk 🙂 Myslím, že máš velké štěstí, že najdeš práci v příbuzném oboru, je to zajímavější, než se zaseknout u jedné činnosti.
Skvělý! Děkuji!
autor
02.02.2010 22: 55
Jsou lidé jako ty, autore, to jsem já.
Věrní lidé
Když jsem odešel z práce (mimochodem z nějakého důvodu kvůli odchodu do zahraničí), nemohl jsem spát, několik let poté jsem měl sny, že se vracím, ale nevzali mě tam a tak. Sny přestaly, když jsem si zase našla dobrou práci 🙂
Teď jednoho dne zase odjedu, taky se cítím nějak nesvůj, je to škoda.
Žádná práce nestojí za to, abyste si kvůli ní ničili duševní i fyzické zdraví.
Udělal jsi správnou věc, když jsi odešel. Jediné, co bych udělal jinak: když jsem ještě pracoval, začal bych si hledat novou práci a odešel bych, když už jsem měl novou smlouvu v kapse.
Nedržte se striktně svého směru, zvláště pokud máte vzácnou specialitu, podívejte se na podobné speciality.
Fandím vám, sám jsem blízko ke stejnému stavu, kdy chci napsat prohlášení po dalším „obličeji na stůl“ od šéfa.
nelitujte, vaše nervy jsou cennější, moje předchůdkyně přestala onemocnět, když odsud odešla, teď sedí u své vnučky, hodně štěstí při hledání!
jak tady říkáš. ty d.b. víš to lépe, ale pokud už tam opravdu nevydržíš pracovat, tak toho nech. pokud to byl jen impuls a obecně na práci v této společnosti nevidíte nic hrozného, stáhněte svou žádost.
nakonec pro vás může být propuštění krokem do nového života – k zajímavější práci nebo klidnější práci, nebo obojí)
a pokud mě rodina podporuje, tak to asi nebylo tak spontánní rozhodnutí.
SHRNUTÍ k tomu, co jsem napsal: DOBŘE!! Drž ocas nahoru 😉
Oh, jak skvělé, že jsi to napsal. To je pro mě tak bolestivé téma. Taky mě to v práci tak omrzelo (pracovala jsem 9 let), v září jsem to vzdala a napsala prohlášení, sice jsem to plánovala už dlouho, ale krize, hypoteční úvěr, není čas hledat pro nový, obecně, vyšiloval jsem a psal, nikam nešel. A pak jsem toho litovala, jen proto, že mě manžel čas od času otravoval. Kdyby mě podporoval, létal bych na křídlech. Odpočinul jsem si, „potkal“ vlastní dítě, od XNUMX. února hledám nové a teď doufám ve zářnou budoucnost, ale proč by to mělo být jinak, když je člověk hodný specialista.
Anonymní
03.02.2010 00: 20
Správné řešení! „Ne všechny jogurty jsou stejně zdravé“, takže ne všichni šéfové jsou bastardi. ověřeno osobní zkušeností. I já jsem tak nikam nešel, když mě všechno omrzelo, teď jen lituji, že jsem to neudělal dřív, přežilo by víc nervových buněk))) a o týmu.. kdyby ses opravdu spřátelil někoho tam, vztah udržíš i potom, a pokud se cesty rozejdou, tak kamarádi nejsou. Hodně štěstí!
Budu tě podporovat. Před rokem a půl jsem napsal prohlášení se slovy: „Do prdele všechny!“ Pravda, to bylo před krizí a já se nebál, že zůstanu bez práce. Když se vrátím do minulosti, chápu, že šlo všechno vyřešit, aniž bych rezignoval, jen jsem na to neměl nervy. Alespoň jsem o žádné peníze nepřišel, ale v některých ohledech byla předchozí práce lepší: dobrovolné nemocenské pojištění, prémie, profesní růst. Na druhou stranu teď mám naprosto klidnou práci, dvakrát blíž k domovu, navíc miláčku šéfa. To je pro mě teď po tom trápení asi důležitější. A s kolegy, se kterými jsem byl v té práci kamarád, se neztrácíme, scházíme se, chodíme se navštěvovat.
Udělal jsi všechno správně, tvoje nervy stály víc.
Děkuji! Už chápu, že jsem to taky mohl vyřešit, ale moje nervy to nevydržely. To je na jednu stranu urážlivé – koneckonců já sám jsem částečně vinen za konflikt, na druhou stranu, pokud to moje nervy zjevně nevydrží, jaký smysl má taková práce?
autor
03.02.2010 11: 08
Napsal jsem také prohlášení ve svém srdci.
Urazil mě generální ředitel. neodradilo. ale zdá se, že až do konce jsem nevěřil, že odejdu.
Uvěřil jsem tomu, když jsem si vyplácel náhradu za nevyčerpanou dovolenou. Začal jsem někoho hledat. pak jsem se neustále snažil konzultovat (za peníze)
Našla jsem si úžasnou práci, čistě náhodou, pracovala jsem z domova, právě jsem otěhotněla, celé těhotenství jsem zůstala doma a pracovala bez vypětí s vyšším platem než tam. porodila. Takhle jsem fungoval až do dětství)))))
a tato společnost se nakonec zhroutila. i když to nic nenaznačovalo
Ano, skvělé. Velmi inspirativní příběh. Najít práci doma je milovaný sen 🙂 Zajímalo by mě, jak jste ji „náhodou“ našli? Možná jste účetní?
autor.
03.02.2010 15: 38
ano účetní)))
moje bývalá šéfová v zásadě o věcech v práci věděla. věděla o mé nedočkavosti s generálním ředitelem, ale nemyslela si, že skončím, v podstatě jsem jí řekl, že pokud je něco na mysli, tak do informovat ji. Varovala, že do šesti měsíců budou mít potřebu.
pak jsem v mžiku napsal prohlášení, běžel téměř na druhý konec města, abych se sešel s generálním ředitelem a podepsal toto prohlášení
– Proč nejde zítra? – řekl na schůzi
– v žádném případě. pokud zítra, tak odjedu 28. dubna. a pokud je dnes 27.. cítíte ten rozdíl?)))
– Je nějaký způsob, jak to zastavit?
– V žádném případě. Jsem obyčejný najatý zaměstnanec.
Okamžitě jsem zavolal svému bývalému šéfovi a řekl, že to je ono. prohlášení bylo napsáno. Odcházím. byla v šoku.. požádala o 5 minut na rozmyšlenou.. zavolala zpět a řekla „přijď na pohovor.“ a já hned šel, tak se rozhodli. Projekt kvůli této příležitosti začal o šest měsíců dříve.
vlastně nikam nešel. Odešel jsem z firmy, kterou jsem založil a založil od prvního dne její existence. Prošel jsem tam ohněm a vodou. Dokázal bych vyjmenovat každou postavu za 5 let fungování firmy, komu/kam a odkud. Bylo to jako opustit dítě. Jediné mínus je pohlaví.
ale Bůh mě tehdy zachránil, dalo by se říci. tam šlo všechno rychle z kopce