Když jsem onemocněl, nikdo z mých blízkých přátel mi nepomohl. A na první zavolání dorazil jen starý přítel

Spousta dopisů! Promiň, chci mluvit.
Rok a půl jsem pomáhala kamarádce, buď neměla kde bydlet, nebo potřebovala půjčit peníze nebo stěhovat věci, pomáhat s doktory. Obecně jsem z ní byl nějak unavený, ale stále mi pomohla. Na podzim jsem jí pomohl se stěhováním do dobrého bytu (našel jsem ji přes kamarády). Moc, moc mi poděkovala a zeptala se, co by pro nás mohla udělat, můj manžel řekl: „můžeš si sednout k naší malé?“ Souhlasila. Obecně platí, že všichni dorazili nemocní. Byl jsem trochu hrubý. Říkám: „Když jsi nemocný, proč jsi nás přišel nakazit?! Proč jsi nepsal o té nemoci?! Copak bychom si nerozuměli?! „
Jako by mě neslyšela. Říkám, nech mě tě vzít domů. Ona „ne, ne, už se zotavuji.“
. i když bych to neřekl. Samozřejmě se nenechte vyhodit, co je to za dovolenou, s manželem jsme nikam nejeli. Zůstala přes noc, odešla přes den, prý za matkou. Každý druhý den je trochu letargický. Píšu jí: „Jsme nemocní.“ Na což dostávám odpověď: A? Snažíš se mě vinit? Jako kdybych vás schválně požádal o návštěvu a nakazil vaše dítě. »
Závěs! Jsem šokován. Omluvil jsem se za vyrušení a za hrubost, už spolu nekomunikujeme, poté mě smazala ze sociálních sítí a zablokovala.
Co jiného je špatně. Dříve takové situace nebyly. Jediné, co jsem pro sebe žádal, nebyla žádná pomoc. A hned běželi k ní. „kamarádce“ přece.

18. února 2019 06:05
Autor
[2648822264]
Добавить в избранное
Odpověď autorovi
Pokračovat
15 odpovědi
Nejnovější – 19. února 2019, 08:38 Jdi
host
[705156520]
18. února 2019 07:27

Od této chvíle budete chytřejší, protože. Musíte se s lidmi spřátelit obchodním způsobem, „ty mi řekni, já ti řeknu“ a žádnou charitu. Pak nebudete využíváni, ale spíše budete ceněni a respektováni

odpověď
skrýt
host
[2280617525]
18. února 2019 08:19

Autore, máte klasický případ – „pokud se stanete pro někoho špatným, znamená to, že jste pro toho člověka udělal příliš mnoho dobrého“. O zuřivou dobročinnost a pomoc není nouze. Kolikrát už jsem viděl, že se to nejen nedocení, ale navíc ti sedí na krku a greyhoundovi na krajích.

odpověď
host
[4203240644]
18. února 2019 08:21

Chci říct, žádná pomoc, zeptal ses – přišla, dokonce nemocná. No, nemyslel jsem si, že by to mohlo nakazit. Nechtěl jsem, abyste si mysleli, že se vymlouvá.
a děti obecně onemocní pořád, polovina z nich je nemocná na hřišti nebo na zahradě, proč bychom teď měli sedět doma a nikoho nepouštět k dítěti?

odpověď
host
[4203240644]
18. února 2019 08:22

a samozřejmě fráze „jsme nemocní“ je kámen v její zahradě a zastřené obvinění

odpověď
První sníh
[335659350]
18. února 2019 09:52
host

a samozřejmě fráze „jsme nemocní“ je kámen v její zahradě a zastřené obvinění

A pokud je to opravdu tak, moje kamarádka je také nemocná, onemocněla, nakazila ji a není šťastná. Jak vám rozumím, autore.

odpověď
host
[1451524948]
18. února 2019 10:04

Autor, správně píší výše, nekonejte dobro – zlo nedostanete. Čím více uděláte, tím více dlužíte. Většina lidí jsou nevděčná stvoření. Přesvědčil jsem se o tom z vlastní zkušenosti. Byl tam takový přítel a takový přítel. Kamarádka přijela do hlavního města z vnitrozemí (kdysi jsme spolu studovali), bez peněz, bez práce, bez bydlení. Usadil jsem ji ve vlastním pokoji, nakrmil, používala moje věci, představil jsem ji svým přátelům. Takto žila několik měsíců. Byla naštvaná, když jsem ji požádal o úsporu elektřiny (neplatí za ni). Pak jsem zjistil, že na mě za očima sype takový šmejd. Je dobře, že jsem jí nesehnal práci. Navíc poté, co získala práci, neplatila svůj podíl na energiích. Poté, co se pohádala s mým bratrem a začaly problémy v rodině, jsem jí dal měsíc na hledání bydlení. Po odstěhování si moje číslo zablokovala a odebrala si mě z přátel na sociálních sítích. Přítel č. 2: neustále si půjčoval peníze na malé věci a nevracel je Poté, co požádal o 1000 rublů. Ještě jednou jsem mu připomněl staré dluhy, načež jsem slyšel, jak jsem lakomý a obchodník a že Bůh takové lidi trestá. Nyní půjčuji tolik, kolik mi nevadí dávat, nenechávám nikoho, aby se přiblížil. A moje nervy jsou klidnější.

odpověď
host
[4203240644]
18. února 2019 10:42
První sníh

a samozřejmě fráze „jsme nemocní“ je kámen v její zahradě a zastřené obvinění

A pokud je to opravdu tak, moje kamarádka je také nemocná, onemocněla, nakazila ji a není šťastná. Jak vám rozumím, autore. Kde je důkaz, že to byl přítel, kdo to nakazil? ne Petya z pískoviště? není Vasja ze zahrady? není Máša z obchodu?
Možná můj přítel neměl virovou infekci, ale bakteriální.

odpověď
Anis
[819040003]
18. února 2019 11:36
host

Autor, správně píší výše, nekonejte dobro – zlo nedostanete. Čím více uděláte, tím více dlužíte. Většina lidí jsou nevděčná stvoření. Přesvědčil jsem se o tom z vlastní zkušenosti. Byl takový přítel a takový přítel. Kamarádka přijela do hlavního města z vnitrozemí (kdysi jsme spolu studovali), bez peněz, bez práce, bez bydlení. Usadil jsem ji ve vlastním pokoji, nakrmil, používala moje věci, představil jsem ji svým přátelům.

Vaše zkušenost je zajímavá. Měl jsem podobnou zkušenost, ale v menším měřítku než vy.
Pak jsem se podíval do knih, abych zjistil důvod tohoto chování. Obecně se ukazuje, že poskytnutím bezúplatné pomoci někomu dáváte toho druhého na záda. Energeticky prokazujete svou nadřazenost a otevřenost duše. Ale není možné jen brát, brát, brát, abyste měli rovnováhu, potřebujete návrat. A váš přítel/kamarád nemá co dát. A proto uvnitř tohoto člověka vzniká energetická zátěž, nyní musí, a to se navenek projevuje nevděkem a přerušením vztahů za jakékoli odmítnutí. Zní to jako – vzal jsi mě pod svá křídla, převzal zodpovědnost za můj život a pak mě náhle opustil. Ach ty děvko!
Zkrátka, činit dobro má smysl pouze tehdy, když upřímně chcete danou osobu potěšit, aniž byste navazovali spojení závislosti. Upřímně a vědomě – ne proto, že by byla chudá, nešťastná, ne z lítosti a touhy ukázat se z té nejlepší stránky, ale upřímně a zadarmo. Je lepší ani nepůjčovat, ale říci, že dáváte tuto částku. Pak ten člověk nebude mít citový vztah k dluhu.
Doufám, že jsem to vysvětlil jasně. Sám s tím mám velké problémy, ale už po sté se učím na toto hrábě nešlápnout.
Pomozte, když chcete pomoci, a odmítněte bez výčitek svědomí, když pomoci nechcete. Nikomu nic nedlužíš. Pokud člověk neví, jak přijmout odmítnutí, je to jeho problém.

Když jsem onemocněl, nikdo z mých blízkých přátel mi nepomohl. A na první zavolání dorazil jen starý přítel

Nedávno jsem chytil koronavirus. Obvykle si rád udělám nemoc doma sám, aniž by se mě někdo dotkl. Chovám se k sobě klidně, vypadám tak, jak chci a tak. Ale tentokrát jsem onemocněl. První dva týdny jsem neměl na nic sílu. O návštěvě lékárny nebyla řeč. Ani jsem se neodvážil objednat si doručení léků domů. Chtěl jsem trochu jíst, ale také jsem nemohl zorganizovat proces. Ležela bezmocně a modlila se, aby to všechno skončilo. Ale bylo mi hůř a hůř. Třetí den nemoci se teplota zvýšila a stala se velmi vysokou. Uvědomil jsem si, že je čas někoho požádat o pomoc. Nejprve jsem napsal své nejlepší kamarádce. Ale jako štěstí odešla ke svým rodičům do jiného města. Jsem si jistý, že by mi pomohla, kdyby byla ve městě.

I když na druhou stranu si nemohla pomoct a v mém hlase slyšela, jak špatně se cítím. Samozřejmě vás nežádám, abyste změnil všechny své plány a spěchal z jiného města ke mně. Bylo by ale možné nabídnout vzdálenou pomoc. Například zavolejte sanitku nebo požádejte někoho známého, aby za mnou přišel. Dobře, ať to zůstane na jejím svědomí. Po obdržení odmítnutí jsem vytočil jiného mého dobrého přítele. Její odpověď mě šokovala ještě víc. — Oh, koronavirus? Je divoce nakažlivý. Byl jsem nemocný, já vím. Kaťušo, příští týden jedu na důležitou služební cestu, nemůžu se nakazit. Doufám, že mi rozumíš. Možná se můžete zeptat někoho jiného? – ona odpověděla. Řekl jsem, že na to přijdu sám a zavěsil. Samozřejmě chápu, že práce je velmi důležitá, a ona to riskovat nemohla. Ale kdo ji donutil mě kontaktovat? Mohl bych přinést nějaké prášky a horkou polévku a nechat to u dveří. Nechtěla ani pomyslet na to, jak by mi mohla pomoci.

Když jsem si myslel, že ten den už neslyším žádné hloupější a drsnější výmluvy, zavolal jsem svému třetímu příteli. Tohle byla moje poslední naděje. Pravda, nedávno jsme se trochu pohádali. Ale myslel jsem si, že to není důvod, proč mi v tak těžké situaci nepomáhat. – Yule, přines mi prosím domů nějaké léky. Řeknu vám, které přesně. Není třeba vcházet, nechte to u dveří. Nebo je najděte online a objednejte si doručení. „Bolí mě tak hlava, že se nemůžu ani podívat na obrazovku,“ zeptal jsem se. – Samozřejmě, když se objeví problémy, okamžitě mě potřebujete! Pokud jde o to, jak si půjčit peníze, odmítl jsi mě. Jaký druh dvojího metru máte? – řekl přítel.

– Řekl jsem vám, že nemám žádné peníze navíc. co srovnáváš? “ řekl jsem a sbíral poslední síly. Aniž bych čekal na odpověď, zavěsil jsem. Pokud jsem ani neměl sílu objednat si prášky, nebyla řeč o hádkách nebo nadávkách. Když jsem si uvědomil, že mi nikdo nepomůže, tak jsem se i trochu rozplakal. Nechtěl jsem dělat starosti rodičům. Věděl jsem, že se začnou bát, jakmile uslyší, že jsem velmi nemocný. A pak, nějak magicky, můj telefon zavolal od starého přítele, se kterým jsme nekomunikovali snad pět let. Nehádali se, jen se v určité chvíli rozešli. Její telefonát jsem rozhodně nečekal. Dokonce jsem si myslel, že už jsem si to představoval kvůli své nemoci. – Nasťo, ahoj! Tisíc let s vámi nekomunikovali. Jako mladý život? – zeptala se.

– Ahoj Marin. Ano, velmi jsem onemocněl. „Koronavirus,“ odpověděl jsem slabým hlasem. – Tak, kde teď bydlíš? Sám doma? Pokud ano, přijdu a přinesu vám léky a jídlo. „Nejspíš jsi tam úplně vyčerpaný,“ řekla Marina hned. Doslova o hodinu později dorazila a vše přinesla. Dokonce se nebála přijít do bytu a se vším mi pomoci. Řekla, že se už z Covidu uzdravila a nebojí se nákazy. A tak jsem se během jednoho dne rozčaroval z několika přátel a znovu jsem si našel starého přítele. Ne nadarmo se říká, že starý přítel je lepší než dva noví.