Obsah
- 1 Četla jsem příběh o porodu, teď toho lituji
- 2 Litujeme, že jsme se stali rodiči: příběhy tří matek
- 3 Příběh 1: „Lidé nechtějí slyšet, že matky nechtějí být matkami.“
- 4 Příběh 2: „Předtím jsem vždy uspěl ve všem“
- 5 Máme číst porodní příběhy?
- 6 Porodní příběhy: stojí za to je číst?
- 7 Pozitivní aspekty porodních příběhů
- 8 Negativní aspekty přijímání informací o porodu
Četla jsem příběh o porodu, teď toho lituji
Litujeme, že jsme se stali rodiči: příběhy tří matek
Věří se, že mateřství je absolutní štěstí. Ve světě plném rozvodů se jedinou neotřesitelnou láskou stala láska dítěte. Ne všechny ženy ale sní o dětech nebo jsou v mateřství šťastné. Rodí děti a pak toho litují. Shromáždili jsme několik příběhů o matkách, které se rozhodly konfrontovat veřejné mínění.
Mateřství je štěstí. Bylo nám to řečeno už od dětství a jen málokdo se odváží s tímto axiomem polemizovat. Lesklé časopisy a sociální sítě jsou plné obrázků šťastných mladých maminek, které se procházejí s krásnými kočárky a roztomilými miminky v krajkových obálkách.
Čas od času se objeví články o tom, jak mateřství zasahuje do dosažení životní rovnováhy, ale ztrácí se v moři příběhů aktivních matek, které zvládnou všechno a dosáhnou úplného zenu.
V poslední době se však ozývají bezdětné hlasy, které otevřeně mluví o své neochotě stát se rodiči, a některé ženy přiznávají, že litují, že mají děti.
Slova lítosti často najdete na internetu. „Na rodinné fotografii, kde jsou mým dětem tři a pět let, vypadám jako člověk na pokraji sebevraždy. Přesně takový člověk jsem se tehdy cítil. Nedokázala jsem si ani představit, že být matkou je tak hrozné,“ píše žena.
Na sociálních sítích se objevily skupiny pro ty, kteří litují, že se stali rodiči nebo adoptivními rodiči. Popisy těchto skupin říkají, že jsou navrženy tak, aby rodiče věděli, že jejich pocity jsou normální a není se za co stydět.
Jeden otec napsal toto: „Moje dceři je téměř pět let. Ona je úžasná. Ale první čtyři roky jejího života jsem litoval, že se narodila. Záviděl jsem svým svobodným přátelům a bezdětným rodinám. Bylo to, jako bych zemřel a ztratil svůj starý život. Začal nový život, ve kterém bylo méně radosti, sexu, spánku a rozkoše. Kéž by lidé o takových pocitech mohli otevřeně mluvit! Jsem si jist, že mnoho rodičů trpí, ale bojí se o tom mluvit. Uměle se usmívají a předstírají, že je s nimi všechno v pořádku.“
Zde je několik příběhů matek, které se nebály říct pravdu.
Příběh 1: „Lidé nechtějí slyšet, že matky nechtějí být matkami.“
Victoria Elder 48 roky, je zaměstnancem hypoteční společnosti a její dcerou 18. Jakmile byla Victoria přesvědčena, že chce dítě. Ale když poprvé vzala dceru do náručí, uvědomila si, že se dopustila obrovské chyby. Miluje dceru a stará se o ni. Jsem si však jistá, že kdyby se mohla vrátit na 18 před lety, raději by zůstala bezdětná.
Victoria před rokem zveřejnila příspěvek o svém postoji k mateřství a obdržela více než 600 naštvaných komentářů. Bylo jí doporučeno, aby navštívila psychiatra, byla zahanbená, nazývaná sobecká a „kukačka“. Komentátoři její dceru litovali, podezírali Victorii, že bere drogy, a psali, že na sebe chtěla upoutat pozornost. „Lidé neradi slyší, že matky nechtějí být matkami. Myslím, že je to záležitost stereotypů,“ říká Victoria Elder.
Morgan, dcera Victorie, svou matku podporuje a je hrdá na její odvahu. „Já sama děti nechci, protože budu nechutná matka. „Jsem do sebe příliš zapálený,“ přiznává Morgan, „mnoho mých přátel se také nechce stát rodiči.“
Příběh 2: „Předtím jsem vždy uspěl ve všem“
Minulý rok vyšla v Německu kniha Sarah Fischerové „The Lies of a Happy Mother“. Proč bych měl být raději otcem? Kniha je věnována autorově dceři Emmě, které jsou nyní tři roky. Před narozením dcery měla Sarah úspěšnou kariéru fotografky a novinářky. To už se jí ale blížilo 40 a potkala Alexandra, který snil o rodině.
„Můj manžel tolik snil o dětech, že jsem souhlasila, že to zkusím. Za prvé ho miluji a za druhé jsem nevěřila, že bych mohla otěhotnět,“ říká Sarah Fisher. S Alexandrem se dohodla, že se o dítě postarají společně a Sarah se nebude muset vzdát své kariéry. Ale Sarahiny první výčitky ohledně mateřství se objevily s jejími prvními kontrakcemi. Začala pochybovat, že jejich dokonalý plán bude fungovat.
„Předtím jsem byla vždy úspěšná ve všem,“ říká Sarah. — Navštívil jsem 180 zemí. Málem jsem zemřel na dehydrataci v džungli Madagaskaru. Naši jachtu napadli piráti v Indickém oceánu. A sotva jsem přežil otravu jídlem v Turkmenistánu.“ Byla si jistá, že se s novou rolí vyrovná, ale mýlila se. „V nejhorších nočních můrách jsem si nedokázal představit, co se stalo v následujících letech. Připadala jsem si jako hrdinka kriminálního dramatu. Zdálo se, že tento hrozný trest, mateřství, vymysleli speciálně pro mě,“ říká Sarah.
Když byly její dceři čtyři měsíce, Sarah dostala nabídku na práci, která zahrnovala služební cesty. A padla na ni záplava kritiky a odsouzení. „Opravdu je pro vás práce důležitější než mateřství? Jak můžete opustit svého manžela a dítě? Dítě, které vyrůstá bez matky, bude zaostávat ve vývoji,“ řekli přátelé.
Manžel Sarah také nepodporoval. A pak napsala knihu, ve které o mateřství bez přikrášlení mluvila. „Skutečné mateřství je nedostatek seberealizace, romantika a sexuální touha, nuda, nadváha, pokleslá prsa, deprese, nedostatek spánku, úplná tupost, kariérní krize, chudoba a přepracování,“ píše Sarah Fisher.
Kniha hovoří o úloze moderních otců ve vzdělávání. Otec je již považován za pravého hrdinu, pokud se čas od času změní dětskou plenku. Zároveň se vzácný otec nestěžuje na to, jak náročný rodinný život je. Miloval dobře upravenou, nezávislou ženu. A ona se změnila na drůbež, od níž je nemožné komunikovat normálně, protože mluví pouze o dětech, čištění a vaření.
Navíc upadla do strašných depresí a nevěnuje manželovi dostatečnou pozornost. „Když se narodí matka, zemře člověk, kterým byla předtím,“ tvrdí Fisher, „žena je nucena hrát roli matky, zatímco její manžel zůstává tím, čím byl předtím, bankéřem, tesařem nebo lékařem, a dostává dítě jako bonus.“
Kniha proslavila Sarah Fisher. Ale tato sláva byla spíše negativní. Sousedé ji přestali zdravit, rodiče ji ve školce, kam dcera chodí, odsoudili, vyhrožovali jí na sociálních sítích. Nemohla normálně jíst ani spát a dokonce uvažovala o emigraci. Dostala ale také stovky děkovných dopisů. „Žijeme v 21. století. A každý může vyjádřit svůj názor,“ říká Sarah Fisher. Svou dceru zbožňuje, ale také jí chybí její starý život.
Máme číst porodní příběhy?
Těhotenství a porod jsou vždy vzrušujícím obdobím, které je naplněno radostným očekáváním setkání s malým miminkem, stejně jako širokou škálou obav z těhotenství a ještě více z průběhu samotného porodu.
Vzhledem k tomu, že průměrná žena u nás nenosí a nerodí tak často, připadají v průměru na jednu ženu za život 2-3 epizody těhotenství a porodu, jako každý člověk se ženy před tímto stavem děsí neznáma a událost.
Mezi něžným pohlavím se věří, že nejhorším pocitem je první těhotenství a první porod. Průzkum mezi ženami, které prošly celým obdobím „zajímavé situace“ i porodu, však ukázal opačné informace. Ženy, které dělají krok k narození druhého a dalšího dítěte, prožívají mnohem více emocí spojených s obavami z této doby. Než zažili při prvním těhotenství a porodu. To, co je děsí, není neznámo, ale naopak. Vědomí toho, co se může stát, jakou bolestí a pocity musí prožívat, pronásleduje těhotné ženy.
Většina něžného pohlaví se chce podělit o své pocity a psát na internetové stránky a fóra příběhy o svém těhotenství a porodu. Druhá část žen se naopak raději seznamuje s nadcházejícím procesem čtením takových příběhů a recenzí.
Porodní příběhy: stojí za to je číst?
Každá žena, která se plánuje stát matkou nebo je těhotná, by se samozřejmě ráda dozvěděla více o nuancích procesu těhotenství a porodu. Vzhledem k dostupnosti informací na internetu se k tomuto tématu může přiblížit každý. Je však třeba poznamenat, že aktuálně dostupný informační tok nemusí mít pro ženy skutečnou hodnotu, ale naopak působí negativně.
Pozitivní aspekty porodních příběhů
- Možnost přečíst si tipy, jak se správně chovat při porodu;
- Příležitost dozvědět se o pocitech, které doprovázejí kontrakce, rozptýlit své obavy a stát se jistějšími na cestě k tomuto procesu;
- Žena si na stránkách publikací může přečíst rady o dechových cvičeních při porodu, o cvičeních, která mohou zmírnit bolest v první době porodní;
- Po přečtení poměrně pozitivní recenze o porodu se žena takříkajíc může „naprogramovat“ na stejné pozitivní emoce z vlastního porodu. Právě díky tomu se může vytvořit generický dominant, který umožňuje úspěšně překonat tuto nádhernou životní etapu a také bez duševních a fyzických traumat.
- V neklidu tohoto období, vzhledem k tomu, že se tento stav vyskytuje jen párkrát v životě, není vždy možné shromáždit všechny věci potřebné k porodu, poporodnímu období pro matku a také pro novorozence. V takových příbězích na fórech můžete najít tisíce variant seznamů pro porodnici. Právě z nich můžete vytěžit spoustu užitečných informací, které vám pomohou v tak významný den porodu na nic nezapomenout.
- Ženy sdílejí poměrně hodně informací o výhodách a nevýhodách partnerského porodu. Módním trendem současnosti jsou totiž porody s partnerem. Může to být manžel, matka nebo dokonce blízký přítel, kterému můžete důvěřovat, že bude přítomen u svátosti narození vašeho dítěte. Partner totiž není jen přítomnost na porodním sále. Jedná se o tvrdou a vytrvalou práci zaměřenou na udržení morální a psychické pohody rodící ženy, provádění akupresury v oblastech, kde tlak vede k určitému anestetickému účinku.
Negativní aspekty přijímání informací o porodu
Sluší se říci, že o porodu nečtou jen ženy s pevnými nervy, ale i spíše ovlivnitelní jedinci.
Takové příběhy mohou zahrnovat stejně ovlivnitelné ženy, které celý proces porodu prožívaly dost bolestivě. Některé ženy by skutečně mohly narazit na komplikace při porodu. Právě tyto informace mohou vytvořit psychický blok, který může ovlivnit další průběh porodu.
Na internetu existuje velké množství recenzí, které popisují režimy léčby drogami pro různé patologické stavy. Žena s takovou léčbou si může ublížit tím, že stanoví nesprávnou diagnózu a dostane neúčinnou terapii.
Když mluvíme o dvou životech (život ženy a dítěte), je tak důležité dostat kvalifikovanou pomoc včas.
Každý porod je individuální situace. Promítat jeden případ porodu do jiného je prostě zbytečné. Koneckonců, každá žena má své vlastní hormonální pozadí, anatomické a fyziologické vlastnosti a také individuální práh bolesti.
Čtení příběhů o porodu proto musí být považováno za incident, který měla pouze tato žena, a s vaším těhotenstvím a porodem není žádná souvislost.
- Arkhangelsky A. E. Psychopatologie těhotenství, porodu a poporodního období // Petrohrad, – 2007. – 80 s.
- Brutman V.I., Filippova G.G., Khamitova I.Yu Dynamika psychického stavu žen během těhotenství a po porodu // Problémy. psychologie. – 2002. – č. 1. – S. 59-68.
- Kovalenko N.P. Psychoprofylaxe a psychokorekce žen během těhotenství a porodu // Petrohrad: St. Petersburg State University, – 2001. – S. 99-107.
- Sanzhaeva R.D. Připravenost a psychologické mechanismy jejího formování // Ulan-Ude: BSU Publishing House, – 2017. – 208 s.