Bratr se k nám chce přestěhovat, ale bydlíme s manželovými rodiči ve dvoupokojovém bytě!

Můj manžel se chce přestěhovat do domu svých rodičů, kde už kromě nich bydlí i rodina jeho staršího bratra, ale pořádek v jejich domě nesnesu.

Můj manžel trvá na tom, abychom se přestěhovali do domu, kde žijí jeho rodiče a starší bratr s rodinou. Říká, že to tak dělají, ale já jsem proti tomu, aby se v takovém táboře žilo. Navíc nemůžu žaludek svého tchána a jeho staršího bratra s jejich patriarchátem mozku. A obecně nevidím smysl stěhovat se z vlastního samostatného bytu na, zhruba řečeno, kolej. Mám vlastní byt, který jsem zdědil po babičce. Byt je prostorný, světlý, před svatbou jsem tam udělal dobrou rekonstrukci. Do práce zvládnu i 10 minut pěšky. Skvělá možnost. A s manželem byla rok a půl docela spokojená. Rok jsme spolu chodili, rok spolu žili a před půl rokem jsme se vzali. S manželovou rodinou jsem se seznámila týden před svatbou. Domnívám se, že všechny tyto známosti mezi rodiči a s rodiči jsou přežitkem minulosti a zcela zbytečným prvkem. Se seznamováním jsem proto nespěchal. Jinak by svatba nemusela proběhnout. K seznámení došlo u tchánů. Mají docela velký pozemek na předměstí a obrovský dům, asi 300 metrů čtverečních, bydlí tam matka a otec mého manžela, jeho starší bratr s manželkou a třemi dětmi. Hned mi bylo jasné, že se tam s nikým nepřiblížím. Okamžitě mě poslali pomáhat do kuchyně, protože to je ženská práce. A je mi jedno, že jsem host a jsem v domě poprvé. To už se tam motala tchyně, bratrova žena a jejich nejstarší dcera. Tchýně je mocná žena, nápadná svou nestoudností, bratrova žena je jako améba, ani slovo, ani pištění, ani vlastní názor. Dokonce i dítě je tak trochu v depresi.

Rozhodl jsem se neriskovat skandál, a tak jsem pomohl dokončit přípravu stolu a pomohl ho prostřít. Muži seděli u stolu, povídali si a ani je nenapadlo vstát a jakkoli pomoci. A manžel seděl, i když mi doma pomáhá. Nic jsem neřekl, všude má svá pravidla, seděli jsme, ale necítil jsem se uvolněně. „Vyslýchali“ mě na práci, rodinu, bydlení, plat a pak začali diskutovat o něčem vlastním. Neslyšel jsem ani slovo manželky mého bratra. U stolu nebyly vůbec žádné děti. Po večeři jsem ženichovi naznačil, že je čas jít domů, ale zastavil mě tchán. -Kam jdou? Kdo pomůže uklidit stůl a umýt nádobí? A se svým synem jsem ještě nemluvil. V tu chvíli jsem už byl vyděšený, koneckonců jsem přišel na návštěvu, ne do práce. V mém domě hosté nemyjí nádobí, to dělají majitelé. A já nejsem paní tohoto domu. Řekl jsem to a pak se otočil a odešel. Ženich mě dohonil už na zastávce. Myslela jsem si, že doma bude skandál, že jsem urazila jeho rodiče, ale on toto téma vůbec nenastolil. To mě uklidnilo, protože už jsem se psychicky loučil se svatbou. Ale rozhodl jsem se, že nemůžu žít s jeho rodinou, a tak jsem neúspěšnou známost pustil z hlavy. Svatba samotná proběhla bez incidentů a sporů, nikdo mi nic neřekl, ačkoliv tváře manželových příbuzných byly kyselé jako zelí. Šest měsíců jsme normálně bydleli v mém bytě, komunikovala jsem s manželovými rodiči pozdravy, které jsem mu předávala. Na návštěvu k rodičům chodil sám, vždycky jsem si našla výmluvy. Ale v poslední době můj manžel začal říkat, že s ním musím také cestovat. „Stále s nimi budete muset komunikovat, takže je čas zlepšit váš vztah.“ „Úroveň komunikace, kterou nyní máme, mi docela vyhovuje.“ Nejlepší nepřítel dobra. – Přesto, pokud spolu žijete, budete s nimi muset komunikovat blíž, než posílat pozdravy. – Pod jakým soužitím?!

Říct, že jsem byl překvapen, neznamená nic. Co jsem ve své noční můře neviděl, byl život v této středověké rodině, kde kuře není pták a žena není člověk. Manžel se na mě překvapeně podíval a řekl, že se brzy budeme muset přestěhovat k rodičům. V jejich rodině je obvyklé, že synové přivádějí své rodiny do domu svého otce. Jsou to dívky, které chodí do rodiny svého manžela, a synové, kteří přivádějí své ženy do domu. – Co se děje, moji rodiče mají velký dům, je tam dost místa pro všechny. S dětmi navíc bude někdo pomáhat. Můžete si pronajmout byt a ušetřit třeba na auto. – Dobře, přeskočme bod, že s vašimi příbuznými prostě nebudu vycházet. Trvá mi hodinu a půl, než se od nich jedním směrem dostanu do práce. Děláš si legraci?! Manžel se na mě podíval, jako bych byla v duchu smutná. A pak řekl, že se přestěhujeme, otěhotním a pracovní záležitost se uzavře sama. Ale neplánoval jsem to tak brzy zavřít. A vyhlídka, že budu sedět doma ve společnosti tchýně a druhé snachy, absolutně nehřála. Po takové konkrétní známosti bych s nimi nebydlel, i kdybych neměl vlastní byt. Můj manžel ale na této možnosti stále více trvá. Je to pro ně zvykem, vidíš, už je před rodiči nepříjemný. Nemůžu si ale pomoct, ale nad jeho nepohodlím v této věci jsem se vykašlal. Kdybych o tak sladké tradici věděl už před svatbou, tak by se svatba vůbec nekonala. Pokud se manžel brzy neuklidní, půjde si hledat novou manželku, aby bydlel se svou rodinou. Už jsem ho varoval.

Otázka pro dívky ohledně společného bydlení s rodiči jejich manžela.

Ahoj. je mi 28 let. Bydlím s rodiči ve velkém dvoupokojovém bytě. Mám stálé zaměstnání a slušný příjem. Nyní jde o prodej tohoto bytu a koupi buď dvou samostatných nebo jednoho velkého čtyřpokojového bytu. Pokud je vše jasné s odděleným bydlením, pak mě trápí tato otázka. Moji rodiče by si moc přáli, že až se ožením, přivedu manželku do tohoto velkého čtyřpokojového bytu a bydleli bychom u nich. Slibují, že se nebudou žádným způsobem vměšovat do záležitostí mé rodiny a že budou v budoucnu pomáhat s dětmi. Rodiče se bojí samoty ve stáří. Táta měl rakovinný nádor odstraněn před více než půl rokem, ale prognóza lékařů je díky bohu dobrá. Maminka se po tom obzvlášť znepokojovala. Mám mladšího bratra, je ženatý a žije v bytě své manželky. Téměř vůbec nás nenavštěvuje a volá velmi zřídka. Toto jeho chování vyvolalo u mých rodičů strach, že je nepotřebuje a ve stáří mohou počítat jen s mou pomocí. Na jednu stranu své rodiče opravdu chápu a v hloubi duše bych s nimi chtěla žít. Na druhou stranu, po přečtení sekulárních fór na téma společného života s rodiči jsem si uvědomil, že ne každá dívka by to udělala. Ale to je názor dívek, nejspíš ne věřících a ne kostelníků. Rád bych slyšel váš názor, milé pravoslavné dívky a dámy. Jsou mezi vámi tací, kteří jsou jako za starých časů připraveni přijít do domu svého manžela? Nebo má sekulární světonázor tak velký vliv na pravoslavné?

Vadim Lamzikov

Pereslavl Zalessky ortodoxní křesťan

Olega, odpusť mi, ačkoli nejsem dívka, dám ti radu ze zkušenosti otce s mnoha dětmi. Koupit 4pokojový byt. a pokud tě žena miluje, pak tě bude následovat do chatrče a nikdy tě nezradí.
Bůh ti žehnej. Hodně štěstí a veselé Vánoce!

Oleg777

Moskevský pravoslavný křesťan

Olega, odpusť mi, ačkoli nejsem dívka, dám ti radu ze zkušenosti otce s mnoha dětmi. Koupit 4pokojový byt. a pokud tě žena miluje, pak tě bude následovat do chatrče a nikdy tě nezradí.
Bůh ti žehnej. Hodně štěstí a veselé Vánoce!

Děkuji, Vadime! Veselé Vánoce i tobě!
Takže vy a váš manžel žijete s rodiči? Řekněte mi to podrobněji, pokud je to možné. Hlavně to, jak spolu vycházejí dvě hospodyňky v jedné kuchyni

Světlana_79*

Moskevský pravoslavný křesťan

Ahoj. je mi 28 let. Bydlím s rodiči ve velkém dvoupokojovém bytě. Mám stálé zaměstnání a slušný příjem. Nyní jde o prodej tohoto bytu a koupi buď dvou samostatných nebo jednoho velkého čtyřpokojového bytu. Pokud je vše jasné s odděleným bydlením, pak mě trápí tato otázka. Moji rodiče by si moc přáli, že až se ožením, přivedu manželku do tohoto velkého čtyřpokojového bytu a bydleli bychom u nich. Slibují, že se nebudou žádným způsobem vměšovat do záležitostí mé rodiny a že budou v budoucnu pomáhat s dětmi. Rodiče se bojí samoty ve stáří. Táta měl rakovinný nádor odstraněn před více než půl rokem, ale prognóza lékařů je díky bohu dobrá. Maminka se po tom obzvlášť znepokojovala. Mám mladšího bratra, je ženatý a žije v bytě své manželky. Téměř vůbec nás nenavštěvuje a volá velmi zřídka. Toto jeho chování vyvolalo u mých rodičů strach, že je nepotřebuje a ve stáří mohou počítat jen s mou pomocí. Na jednu stranu své rodiče opravdu chápu a v hloubi duše bych s nimi chtěla žít. Na druhou stranu, po přečtení sekulárních fór na téma společného života s rodiči jsem si uvědomil, že ne každá dívka by to udělala. Ale to je názor dívek, nejspíš ne věřících a ne kostelníků. Rád bych slyšel váš názor, milé pravoslavné dívky a dámy. Jsou mezi vámi tací, kteří jsou jako za starých časů připraveni přijít do domu svého manžela? Nebo má sekulární světonázor tak velký vliv na pravoslavné?

Dobrý den, Olega, myslím si, že pro mladou rodinu je lepší žít odděleně a ne s rodiči manžela nebo manželky. Pokud žijete spolu, je to vážná zkouška pro rodinu, protože konflikty a třenice jsou nevyhnutelné ve stejné kuchyni)) A měli byste častěji navštěvovat své rodiče a komunikovat po telefonu.
I když, pokud je budoucí manželka anděl..)
Veselé Vánoce!